… aneb překvapivě to skoro všechno fungovalo
Před letošní sezónou jsem na modelech „jižní části RCK“ dělal nějaké úpravy (řízení, úprava vůlí ramen apod.), a protože to byl takový můj „prototyp“, byl jsem zvědav, jak se tyto úpravy osvědčí v praxi, a především, jak to bude vypadat se spolehlivostí upravených komponentů. A protože se popis těchto úprav časem dostal i do tutoriálů na Tamiyafóru, rozhodl jsem se podívat se na tuto problematiku podrobněji a výsledky zde popsat.
A mohu rovnou začít netradičně, tedy závěrem „pozorování“ – všechny úpravy se výborně osvědčily a celou sezónu s nimi nebyl sebemenší problém! V hodnocení je samozřejmě zahrnut i příznivý vliv těchto úprav na jízdní vlastnosti modelů (dle mého a Eli soudu…), dále je to už „o rukou a hlavě“, ale to už je jiná kapitola … :-). Upřímně řečeno, až mi to docela překvapilo, ale příjemně :-). Když o tom ještě více přemýšlím, vlastně celé auto celou sezónu nepotřebovalo žádnou větší údržbu, jen tu drobnou „pozávodovou“ – vyčištění a kontrola podvozku a tak. Po několika závodech si všechno pěkně „sedlo“ a sice se utvořily lehké vůle, ale jen takové ty „provozní“, které neměly na funkci (živočicháře?) prakticky žádný vliv, takže jsem je ani neřešil a zbytečně se do podvozku „nehrabal“. Jediné dvě závažné poruchy nás potkaly na poslední Třemošné, ale ty nebyly „z principu úprav“, ale z nedostatku údržby (jo, asi jsem tu „bezúdržbovost“ nějak podcenil …) – uni kardany (u kol) a podcenění pevnosti materiálu při jeho stárnutí – upevnění ramen řízení v základní vaně TTčka. Obojí vysvětlím později blíže ….
Takže podrobněji – nejprve ramena.
První úprava spočívala v přidání osy do těla ramene, resp. přitažení šroubem k „domečku“ (podrobnosti jsou v článku „
Nová sezóna klepe na dveře …..“). Úprava se výborně osvědčila, nebylo potřeba žádné údržby, jen občasná kontrola dotažení šroubů. Protože jsem podvozek nerozebíral, nebylo ani potřeba měnit či doplňovat „smršťovačky“ na konce os, takže vydržely celou sezónu. Dokonce se ukázala funkční i první verze úpravy (Eli auto …), kdy osy (a šrouby) neprocházejí celým tělem ramene. Funkční (a bezproblémovou) se ukázala i úprava předního horního ramene (odstranění ohýbání stavěcího šroubu) – obě verze zpevnění sloužily bez problémů, jen v místech dotyku s unášeči kardanů kol (při plném prověšení ramen dolů) je viditelné ošoupání materiálu, před novou sezónou bude potřeba tento detail doladit … Teoreticky se větší vůle utvořila u kloubů pro upevnění předních „kamenů“ (horní část, otáčení kulové části kloubu na upevňovacím šroubu), ale v praxi se to na jízdních vlastnostech neprojevilo – a nebo jsem to já ani nepoznal …. :-). Prakticky bezproblémovou (funkčně zaručeně pozitivní) úpravou se jevilo i přidání silikonové bužírky mezi unašeč a kardan kol (větší kousek) a tenký „prstýnek“ pod osičky unašečů („matky“) kol. Obojí při provozu obstálo, k poškození nebo ztrátě došlo většinou při opravách nebo demontáži (kola apod.). Při „teréním“ rally tato ztráta nebyla až tolik znatelná, více by se to projevilo na asfaltu nebo v hale. Takže, všechny tyto úpravy mohu klidně doporučit, ale záruku za vlastní provedení apod. nenesu!!! :-) :-) :-)
Druhou oblastí úprav bylo řízení – tady se jednak upravovalo vlastní řízení (spojovačka od serva, al díly řízení apod.) a také nové stavitelné spojovačky včetně kloubů apod. (podrobnosti jsou v článku „
Úprava řízení pro podvozek TT-01 …..“). Vezmu to od konce – v kloubech spojovaček se sice utvořily drobné vůle (kov na kov – šroub na kloub), ale při rally v terénu se moc neprojevovaly, uvidíme v hale v Rejštejně, ale myslím, že to bude také přijatelné, spíše tedy „na zvyk“. Žádný jiný problém se v této části neprojevil, toto místo bylo prakticky „bezúdržbové“, i když z jiných důvodů často rozebírané… V hlavních částech al dílů řízení také žádný problém nenastal (a žádná údržba se zde také nekonala), vůle se oproti první montáži také lehce zvětšily, ale platí o nich totéž, co o spojovačkách – uvidíme v Rejštejně. Jako jediné problémové místo se ukázalo spojení mezi al díly řízení a základní „vanou“ TTčka – ani ne tak z principu úprav, ale z důvodů provozu a stárnutí materiálu „vany“. Upevňovací šrouby dílů (přes ložiska) jsem sice použil ideální z pohledu funkce (průměr apod.), ale ne z pohledu spolehlivosti – tyto šrouby byly příliš krátké, a i když zde bylo použito anaerobní lepidlo, provozem se postupně plast opotřeboval a na posledních závodech se i se šroubem vylámal – bohužel tak, že jsem dvě RZ nedojel – až oprava šroubem „skrz vanu“ pomohla. Jo, chybami se člověk učí (nebo by alespoň měl …) a tudíž hned u obou modelů nastoupilo vyvložkování materiálu „nýtky M3“ a použity delší šrouby. Pokud na příští rok použiji novou „vanu“, tato úprava bude první, co v oblasti řízení udělám …
Z upravovaných částí je to vše, ale chtěl bych se zmínit ještě o jednom „problémovém dílu“ – al uni kardany – tedy průběžný kardan mezi diferákem a kolem. Jejich výměna sice velmi zpřesnila řízení a chování celého podvozku, ale tyto díly vyžadují pravidelnou kontrolu, především v místech spoje kardanu a kloubu, přesněji dotažení upevňovacích „červíků“ a polohy spojovací osičky. Ukázalo se, že nestačí ani jejich utažení „na krev“, červíky se provozem stejně povolí a povysunutá osička vysoustruží v alu „kamenech“ krásné drážky. Nakonec nepomohlo ani zafixování „červíků“ anaerobním lepidlem, stejně se časem povolily a osičky „prchly“ … Dokonce až tak, že mě s úspěchem blokovaly otáčení kola a spolu s dalšími závadami způsobily nedojetí RZ – tento kardan je již prakticky nepoužitelný, max. tak jako velmi nouzové řešení …. A u Eli se dokonce osička kousla tak, že se kolo netočilo vůbec a motor měl takovou sílu, že prostě kartan u kloubu „ustřihnul“! A to mě na tohle varovali u „stříďáku“, eli má „jen“ Miga ! Tohle se stalo někde uprostřed RZ, kardan odpadl, s ním i jeho unášeč, ale Eli dojela do cíle s „tříkolkou“ :-). Řešení tohoto problému je dvojí (když nepočítáme použití původních „kostiček“ …) – výměna kardanů za „oceláky“ (moje auto) anebo pravidelná kontrola utažení „červíků“ a vylézání osičky (dočasně Eli auto). Uvidíme ….