Šestý závod, druhé letošní Klatovy …

… a zase dost velké vedro :-)

Pískovnu u Klatov mám rád, bývá tam hezky a „kluci Tajanovští“ dokážou tratě dobře připravit, takže nebylo o čem přemýšlet - termín byl volný a tak se Beňovy dostaly do plánu. A protože další závody jsou u nás, bylo potřeba z Beňov odvézt věci potřebné na vytyčení tratí (… putovní materiál Třemošenských …). A jelikož se Martin hodlal v tomto termínu válet někde u moře a pilně trénovat italštinu (… hele, nejel on nakonec do Monzy? No to by mě naštval, že mě nevzal s sebou … :-) !), a Míra bůhvíkde toulat, zbýval transport na mě - tradičně na přívěs, do mého „knedlíku“ bych to cpal dost těžko :-). A abych na to nebyl až tak úplně sám, tak jsem „ukecal“ Toníka, aby jel také - stálo mě to jedno servo řízení a cestu zkratkou přes Plzeň :-) - pro neznalé, víkendová trasa ČB - Kramolín - Plzeň - Klatovy - Plzeň - Kramolín - ČB, bratru cca 400km, to je obětavost pro modelářského koníčka, že … :-)

V sobotu ráno bylo v Plzni sluníčko, ale od Klatov mlha a na místě nebylo skoro vidět na krok, paprsky však brzy mlhu rozehnaly a začaly sušit trávu v okolí tratě - první RZta sice byla „mokrá“, ale poté se již „Punťa“ hodně snažil, takže oschlé byly nejen tratě, ale i my všichni, protože „klatováci“ to s objednávkou tepla tradičně přehnali a odpoledne bylo dost slušné vedro, asi tradice pískovny - pravda, teplotní rekord nepadl, ale pěkně jsme se zapotili. Já jsem kolenní ortézu od Martina sušil ještě druhý den … :-) - Martine díky za ní, koleno závody (a víkend) vydrželo, začalo se zpětně ozývat až dnes …. :-( Míra W. nám držel místo (za azyl pod naším stanem) a tak jsme měli královské ležení, využívajíc ložnou plochu přívěsu. Tonymu jsem našel pořádný šroub s imbusem do serva a on mohl - za halasného nadávání, že je to moc práce - dokončit montáž mého serva do svého auta (celým podvozkem ode mne opovrhl …). Tím bylo hotovo, auta šla do depa a my se jali konzumovat koláčky ze zastávky v pekárně u OBI v Klatovech. Prostě pohoda, jako vždy u RCK … :-)

První RZta byla o správném průjezdu, protože mokrá tráva trestala každý výjezd mimo uvíznutím a škubáním namotané trávy z podvozku, ale další RZty se už většinou daly „silou motoru“ z pastí vyjet. Takže to bylo o přesnosti a klidnosti jízdy a rychlých nohách - a protože ani jedno nemám* / nemáme*, tak jsem* / jsme* se pláca*l / plácali* na konci výsledkové listiny, ale jelo se nám velmi dobře a závody si užívali (*nehodící se škrtněte…:-)). A nebýt nějakých těch poruch, mohlo to být ještě lepší - Tony něco blekotal o nefungujícím řízení (ale na stole chodilo dobře) a já jsem jednu RZtu třikrát nasazoval táhlo řízení zpět na kloubek (zastavit, odložit vysílačku, auto na záda, vnořit prsty pod kastli, najít táhlo, narvat ho zpět na kloubek a pak vyprostit ruku ven …) a když jsem celé táhlo řízení poté vyměnil, tak se pro jistotu v poslední RZtě rozpadlo celé a tak jsem jí nedojel. Ale přes rampu jsem na konci závodu podle pravidel projel, jen jsem jim jí trochu omlátil, jedno kolo prostě odmítalo poslouchat!

A výsledky? Ale no tak, vždyť víte! Toníček si jel svojí pohodovou ligu a skončil devětadvacátý, já, kdyby nebylo poruch (znáte to, o tom kdyby …), tak bych možná zůstal šestadvacátý (kam jsem vyšplhal nejvýš), takhle jsem spadnul za Tonyho, dobře mi tak, to mám z toho, že se v tom furt hrabu! Jo, jo, smůla, ale užil jsem si to parádně a jelo se mi lépe a lépe … :-) A nová klubová fotografka, Eliška, si to prý také užila, slušně si zafotila, nejen auta a lodičky, ale i okolí pískovny, které je prý velmi fotografické … Ostatně, Tondovo a Elišky fotky můžete tradičně vidět v naší galerii (pár obrázků je i ode mě), výběr z náladovek je možno vidět i na Elišky „rajčeti“ (Eyla) - doporučuji, má fotografické geny po tátovi … :-) :-) :-)

A byla to opravdu modelářská sobota, nad hlavami se nám proháněla letadla (průlety samokřídla byly dost nízko, apeluji na pilota, aby příště dodržoval alespoň základní bezpečnostní pravidla pro létání s RC modely !!!), po trávě pak velká auta - např. Tonyho Summit měl veliký úspěch - a po vodě se proháněly dvě rychlé lodě. Když té větší chcípnul motor, tak se jí ta menší snažila pomoci, ale spíše jí lezla na záda, takže to vypadalo, že se spolu páří (jak někdo vtipně poznamenal …. myslím, že jsem to byl já … :-)) a budoucí mláďata jsou již zamluvená :-) :-) :-).

Takže paráda, super sobota, velké díky pořadatelům a za čtrnáct dní vás rádi uvidíme u nás, v Kramolíně!