Netradiční, malé, lednové, mlhavé kramolínské polétání …

… aneb - že bychom se stali raketýry ?

Nějak se nám zadařilo sejít se v Kramolíně a tak jsme si šli zalítat … Hezky řečeno, že, ale tak jednoduché to nebylo - původní termín byla sobota odpoledne, ale nějak se nezdařilo počasí a tak jsme poletování ve sněhu a dešti odvolali. Když jsme pak večer dolaďovali klubové záležitosti :-), tak jsme stanovili termín nový, tedy neděle 10hodin. Ráno to vypadalo dobře, nepršelo, nefoukalo a v horní části Kramolína bylo i vidět. Pravda, s klesáním k hospodě se dohlednost lehce zhoršovala, aby pak na létací louce už nebylo vidět vůbec nic, koukání typu „…. mha přede mnou, mha za mnou …“ No potěš pánbů, v tomhle nepůjde lítat, natož pouštět, potažmo hledat rakety !!! Ale naštěstí jsme se neotočili na podpatku k odchodu, ale společně vykouřili cigárko (Míra kouřil, my dýchali …) a popoháněli „punťu“, který nesměle začínal vykukovat za hospodou … A to se vyplatilo, po chvíli bylo i cosi vidět a tak bylo rozhodnuto - nejprve půjdou do vzduchu čmeldové - s těmi se dá teoreticky lítat „kolem hlavy“ - a pak se uvidí, jestli bude vidět i na rakety …

Tak tedy složit čmeldy, navléci vysílače na krky, zapnout je, potom aku v modelu a hurá do vzduchu ! Ale tady nastal malý zádrhel - do vzduchu jsem šel jen já, Míra vyměkl … Asi proto, že po novoročním létání nechal vysílač zapnutý a dneska ty baterky nic nevydrží, blbejch čtrnáct dní a jsou vybité !!! Takže jsem nakonec poletoval jen já, Martin fotil (a říkal mi, kde mám letadlo …) a Míra připravoval rampu a příslušenství pro rakety - velmi rychle se rozhodl, že se tvoří okno v mlze a je třeba být připravený ke startu!

Odlétal jsem něco kolem pěti minut - většinou nám „kolem hlav“ - a pak se pustil dále do mlhy. A to byla chyba - nová vrtule sice krásně táhla, ale když ztratíte pojem o poloze modelu, většinou skončíte v oranici, ach jo, asi se to u mě stává tradicí. A tentokrát to vrtule vydržela, hurá …., nějak ale nevydržela levá výškovka, budu si muset koupit nový purex … Ale jinak paráda, fakt jsem si krásně zalítal, změna vrtule z 9/4,5 elektro indoor na 9/5 elektro outdoor (obojí GWS) čmeldovi prospěla, krásně létal na čtvrt plynu a celkově byl nějaký tišší - ideální do mlžného ticha :-). Původní byla taková více „razantnější“, nová se k práškovacímu speciálu hodí více …

A pak už se „raketovalo“ … Nejprve lety „té velké, černé“ :-) - pro mě nejlepší lety, stihnul jsem pokusy o focení startu a potom i sledovat let a návrat na padáku, mimochodem krásně a skoro až „k noze“. Tak takhle to má vypadat, tohle je můj favorit na „raketýrování“, prostě ideální velikost pro nás postarší, s horším zrakem … :-)

Následně došlo na premiéry, Mírovo dva nové přírůstky - Rascal a Prospector. Menší Rascal letěl krásně, bohužel však k zemi bez padáku - ten se nějak pospekl a poslepoval v trupu rakety a cestou k zemi si hrál na nepříliš úspěšný streamer. Tím tedy účinkování Rascalu skončilo a na rampu šel zlatavý Prospector. Ten letěl také prý výborně a povedl se i jeho návrat na padáku. Proč píšu prý? Z jednoduchého a prostého důvodu - tahle malé, hbité rakety, co udělají vžum a jsou někde nahoře (na rozdíl od černé, která dělá krásné vžžžžžžůůůůůůům a letí plynule nahoru…), ty prostě nestíhám sledovat, obzvláště, když mám ještě fotit jejich start (což také nestíhám …). A pokud mi okolostojící neřeknou, kam se raketa snáší, tak nestíhám fotit ani jejich přistání …. :-) No nic, asi se to bude muset naučit někdo nový, perspektivní … :-) Tímto náš malý letecký den skončil, usoudili jsme, že v nejlepším je třeba přestat, dokud je poměr úspěchů k neúspěchům kladný … :-)

To by normálně bylo asi tak vše, ale dnes ne, je třeba zmínit ještě jeden detail „leteckého dne“. Vzhledem k tomu, že jsme „kluci zvídaví“, rakety se nám začínají líbit čím dál více a není vyloučeno, že by se v klubu mohl i rozšířit počet aktivních střelců - mimochodem, Hani je též vlastníkem jedné malé rakety, jen čeká, až ji postavím :-).

Takže Mírova příprava raket ke startu byla pojata i jako taková malá instruktáž pro budoucí raketýry, něco ve smyslu „ … takhle by se to mělo dělat …“, „ … tohle je dobrý fígl …“, „… tohle jsem někde četl …“ a tak.

Dále školení obsahovalo i praktické ukázky typu - „… tohle, co teď dělám, to by se nemělo …“, „… tohle v návodech zakazují …“ a „… tohle raději nikdy nedělej …“

Znalci filmu „Rozpuštěný a vypuštěný“ ocení instruktáž typu „… Hlaváčku, kolikátou máte poslední zásadu? Tak si napište zásadu číslo 37, která říká, že pokud selžou všechny pokusy o start, je dobré přečíst si návod …“ My jsme to přizpůsobili takto: (ani nevím, kolikátá zásada to byla …)

a) pokud palník nedrží v motoru originálním špuntem, ucpeme ho kulatým párátkem. Pokud ani tak nedrží, přelepíme ho papírovou páskou (což návod vyloženě zakazuje …)

b) pokud je slyšet přepálení palníku, vezmeme nový a nacpeme ho do motoru - podle návodu musíme počkat asi tak týden. Toto opakujeme tak dlouho, dokud ještě máme nějaké palníky …

c) pokud nám palníky dojdou, ukrojíme z klubka zápalné šňůry příslušný kus (přesnou délku jsme se od instruktora nedozvěděli …) a nacpeme ho do motoru místo palníku a ucpeme jej rovnou tím párátkem. Jo, pokud nám dojde zápalná šňůra, pošleme Katku do obchodu a budeme mít opět zásoby na 5let … :-)

d) pokud před startem hoří pouze zápalná šňůra, ale motor nikoliv, proces opakujeme tak dlouho, dokud nám šňůra nedojde. Návod výslovně říká, že máme motor vyhodit, neb je asi špatný … Vyhodili by jste stovku rovnou do koše, aniž by jste si užili? :-) :-) :-)

e) instruktor obohatil naše záznamy ještě novou zásadou, kterou prakticky demonstroval - chvilku před tím, než nám dojdou zásoby zápalné šňůry, zkusíme vyndat nestartující motor z rakety a prohlédnout si jej. Pokud při tom zjistíme, že se pokoušíme odpálit motor již úspěšně použitý (tedy vyhořelý), zkusíme jej nahradit motorem novým, nepoužitým a tudíž vhodným ke startu rakety. Zpravidla to má na start rakety pozitivní vliv a posledním kouskem šňůry motor blafne a let se povede …. :-) :-) :-)

A nakonec je nutná ještě jedna ekologická a bezpečnostní zásada - po ukončení létání mimo věcí posbíráme i odpady a všechny vypálené a nevypálené motory (ne ty nové …) a dáme je do připraveného sáčku. Raději ani nezkoumáme, kolik jsme ten den vystříleli, to pořádný modelář nedělá - apropo, moje lámání vrtulí je o hóóóódně levnější … :-) Sbalený odpad odneseme s sebou a cestou jej vložíme do popelnice nejméně oblíbeného souseda. Až tento pak do popelnice nasype horký popel, tak si nefunkční motor rozmyslí svůj postoj a pěkně blafne - pak se teprve začnou dít podivuhodné věci - rozhodně více, než že v rákosí lupne a ve vrbě hrkne …. :-) :-) :-)

Výběr fotek je v galerii“, nedával jsem tam všechno, 475 fotek neúspěšných startů raket a plýtvání palníky a zápalnou šňůrou jsem vynechal … :-) :-) :-)