… aneb – letos to bylo „dost stručné“ … :-)
Tradice se mají dodržovat, to je jasné, ale někdy je to hóóóódně náročné – letos se termíny nějak moc zahustili (na 29.12 založil Míra novou tradici výletu na Poledník) a tak první možný termín polétání padl na odpoledne 30.12.2018 Naplánoval se brzký oběd a pak hurá na letiště – měl jsem toho trochu více pobaleno a tak jsem vzal auto, dole naložil Mírovo věci (lidi šli pěšky) a odjel za hospodu. Zaparkoval jsem auto, vystoupil ven, otevřel kufr a málem jsem odletěl s jeho víkem pryč – tak nějak to „trochu“ foukalo. Silně jsem znejistěl, jestli se vůbec pustit do kompletace modelů, ale když přišel Míra s ostatními, tak mě tak vyhecoval (opět), že jsem se jal skládat Cipíska. A protože jsem měl „málo rukou“, pozval jsem na pomoc svoji ženu (Míra komunikoval vysílačkou) – pokud držela Cipíska nízko (na poutání křídla gumou), šlo to. V momentě, když jsem se otočil pro vysílač, zvedla žena Cipíska nad hlavu, což se ukázalo jako velká chyba, neboť vítr zabral a oba dva skoro odletěli v dáli – po jejich záchraně jsem usoudil, že je vítr fakt moc silný a že z lítání tentokrát nic nebude. Jen doplním, že Míra se ani nenamáhal s vybalováním, jen se více zakuklil do kapuce, schoval vysílačky a odvelel diváky zpět k domovu … :-) Tam jsme promptně změnili plány – vybalení věcí, sraz u Němečků, ochutnávka rumových a jídelních specialit a střelecké soustředění – ale to je již námět na jiný článek, to nechám povolanějším (popis střeleb, zbraní, jídel a rumů …) :-) Jen ještě doplním, že po zbytek odpoledne bylo počasí celkem slušné (alespoň u Němečků doma a v okolí) a ani vítr moc neovlivňoval střílení …
Druhý pokus byl naplánován na silvestrovské odpoledne, hned po obědě, odvozu dcery na vlak do ČB a opravy našeho internetu, což vyšlo tak cca na jednu hodinu odpolední. Já jsem dopoledne „zracionalizoval“ materiál (tj. všechno vybavení nacpal do jednoho kufru, včetně rakety a příslušenství) a letadla složil do letového stavu, přičemž Čmeldovi jsem sehnal nosiče, přesněji nosičku (tj. mojí sestru). Ještě pro ilustraci situace doplním, že dopoledne toho dne vůbec nefoukalo, jen drobně pršelo. Ve chvíli, kdy jsme se s B. vydávali na cestu, tak v horní části Kramolína bylo docela hezky, tedy nefoukalo a nepršelo. U Němečků už drobně mžilo a u Míry už mžilo podstatně více. Míra sice hudral, že je ošklivě a že se nám rozmočí rakety, ale tentokrát se nechal vyhecovat on ode mě a tak vše naložil do svého auta a nás poslal pěšky. Na letišti sice ještě probíhala diskuze létat či nelétat, ale já jsem neváhal, zprovoznil Cipíska a hurá do vzduchu – nějakej ten okruh jsem udělal, ale žádné pohodové létání to nebylo, Cipís nějak odmítal poslušnost, do leva odmítal točit úplně a vůbec celé létání bylo stylem „… ono to někam letí, musíme se to pokusit korigovat a letí-li to alespoň trochu tam, kam bychom chtěli, je to výhra a můžeme si na pět sekund oddechnout …“ Takže když se Cipís vzdálil do mého neoblíbeného místa a odmítal poslouchat moje povely, natož se vrátit zpátky (a ještě si to šinul k zemi), nezbýval nic jiného, než ho nechat být a zkusit s ním plácnout do měkké oranice. Povedlo se, a kromě zabahněného čumáku a „zaraženého“ kužele sklopné vrtule k žádným škodám nedošlo, nepočítám-li do toho šrámy na mojí duši a vryp do mého ega … Ale až se z toho vyspím, Cipís projde vysušením a odbahněním, důkladnou kontrolou a seřízením a půjde znovu do vzduchu …
Dalšími na řadě byli Čmeldové (Míra ani nic jiného s sebou neměl) – sice nás trochu trápil stav pohonných baterií (popíši dále), ale statečnost zvítězila – Míra počkal, až převexluju vysílač a pak skorospolečně hurá do vzduchu. Míra, ač si stěžoval na slabý výkon akumulátoru (a snažil se to i svádět na novou vrtuli ode mne!!!), statečně krouží po zmoklé Kramolínské obloze, já, vybaven úplně novým akumulátorem, utvářím nový Kramolínský rekord – stávám se držitelem rekordu o nejkratší a nejnižší let (opravdu let, nikoliv řízený pád). Čmelda po klasickém odhozu klesá pod plným plynem k zemi, zde řízen pilotem (ten si to alespoň myslí) stoupá do závratné výše cca jednoho metru, aby následně po přibližně patnácti metrech letu sebou neřízeně (dle přesvědčení pilota) plácnul čumákem do země. A jak velí tradice, vedle vyrobené hezké díry leží dva (za to jsou bonusové body!!!) oranžové, ulomené listy vrtule APC-E 9x5“. A tentokráte už víme i cenu letu – 50 korun českých, neboť jsem jednu novou vrtuli vezl z ČB Mírovi. Pro něj jsou však očividně zbytečné, bo je vůbec neláme, takže je ani vůbec nevyužije, budu si je asi muset od něj brát, aby mu doma nezestárly či nezpuchřely … :-)
Tímto byla letecká přehlídka ukončena – nikdo další se k letové ukázce nehlásil – a oba hlavní raketýři (Míra a Martin) „demokraticky“ rozhodli, že na rakety moc prší (což měli pravdu), že by se rozmočili (ty rakety - což měli asi pravdu), že je na poli moc bahna (což byla jen poloviční pravda, já se z výletu pro Cipíse vrátil zabahněný jen napůl) a že je jim zima a už je to nebaví (což byla bohapustá výmluva). Nicméně, tímto letošní Kramolínské silvestrovské polétání skončilo a šlo se na tradiční čaj k Mírovi a následně připravovat a slavit silvestr – třetí hodina odpolední je tak akorát, není-liž pravda … :-)
Nějaké ty fotky z obou „leteckých dnů“ jsou na Kramolínském rajčeti -
tady a tady, fotograf (-ka) například vůbec nestihla zaznamenat můj rekordní let, čímž jí vyslovuji veřejné pokárání :-) a ukládám intenzivní trénink. :-)
Na závěr jen drobné „záseky“, které nás při přípravě leteckých dnů potkaly:
- při posledním létání nastalo poškození Mírovo Čmeldy, nutnost opravy křídla purexem – Hanička pro něj chudinka běžela do modeláře a Míra ho pak stejně nepoužil …
- objednávka na novou vrtuli pro Čmeldu (Míra) - rozměry v hlavě nenosím, Hanička také musela do modeláře a Míra novou vrtuli ani nepoužil (prý má svojí!!!) a dokonce ani žádnou nezlomil – to je prostě do nebe volající :-)
- poslední létání také ukázalo dost špatný stav pohonných aku pro naše miláčky a tak při jedné mé návštěvě modeláře přišla řeč i na malé lipolky a byly mi nabídnuty jedny Dualsky 3s 1000mAh 35/5C za solidní cenu 319 Kč a hlavně, měly správný rozměr, tedy skorokostka !!! Neváhal jsem, zakoupil jedny a pak se pokoušel kontaktovat Míru, nechce-li také jedny. Domluva se podařila až večer a tak opět nastupuje na scénu Hanka – zde už se nedařilo, páčto moje baterky byly poslední a další byly jen na objednávku, takže nic …
- v ČB vše (haha) sbaleno, odvezeno do Kramolína a 29.12. začala kompletace – tedy pokus o ní … Vyndám svého Hiteca Eclipse, zapnutím se chci přesvědčit o stavu napájení a hele, nic, úplně mrtvo !!! Že bych od posledně nechal vysílač zapnutý a baterky jsou vybité? Fakt jsem tak blbej? Jo, jsem, celý náhradní akumulátor (tužkovky v držáku, původní akumulátor je „po smrti“) zůstaly v Budějcích a ve vysílači zeje jen prázdná díra a držák osmi tužkovek na chalupě nemám. Fajn, skončili jsme dříve, než jsme vlastně začali … :-( Ale ne, zkusíme nějaké náhradní řešení, zprovozníme pětatřicítku Hiteca od Míry (deponovaný trvale v Kramolíně) – vyměnit přijímač v Cipískovi (tj. na kanál dle vysílače), nastavit reverzy výchylek a vše vyzkoušet. Povedlo se a mohlo se lítat, i když jsem trochu přesvědčen, že změna vysílače měla negativní vliv na moje lety … :-)
Tradiční Kramolínské zimní polétání …
