… aneb – blbouni, co takhle napsat článek někdo jinej? :-)
A ještě k tomu si Míra do mě v pondělí rejpne, kde prej je článek – jasně jsem říkal, že si ze závodů nic nepamatuju (natož abych si psal tradiční poznámky) a že tentokrát předávám funkci klubového spisovatele někomu jinému!!! A to hlasování prohlašuji za neplatné!!!
Aha, koukám, že je mi to prd platné, takže holt zase píšu já – ale běda vám, jestli mi to nepude!!! :-) Prostě to bude stručné a pokud bude něco někomu v článku chybět, nechť se realizuje v komentářích …
Čtvrtek – oproti svým původním plánům jedu ráno ještě do práce, kde se za a) stihnu rozčílit, za b) nafasovat litrovku rumu (jindřichohradecký, plnotučný, odměna to za pomoc s PFZ …) a za c) vyvézt z ETE (legálně!!!) nějaký ten ventilátor a kondenzátor ze střídačů. A pak už frrr směr západ, s malou zastávkou v Písku – jednak v OBI pro věci na závody a jednak v Kauflandu pro nějaké jídlo (slibuju, že mě tam už zase dlouho neuvidí!!!). Ještě po cestě stíhám tradiční zastávku v oblíbeném obchodě pro sýr a otavskou klobásu a pak už rovnou do Kramolína. Tady vybaluji věci z auta, převlékám se do pracovních kraťasů, nakládám na přívěs z půdy věci na závody, baštím oběd, chvilku lenoším v houpací síti pod pergolou a pak jen čekám, až pan Němeček uteče z práce a bude se věnovat „Kramolínským záležitostem“ … Což se dlouho neděje (alespoň někdo dodržuje pracovní dobu …) a tak, abych se nenudil, vyrážím směr hospoda – pozor, autem a malovat trať, ne chlastat ! (to přišlo až později :-)). Tady se probírám věcmi na přívěsu a vytahuji svůj nový vynález, přesněji vynálezy – tyčku s držákem na chodníkovou křídu (ochrana mých chorých zad) a hlavně, speciální kružítko. Jednoduché, ale geniální (jak musím skromně podotknout :-)) – dvě tyčky cca 1,5m, rozteč nohou nastavitelná po 10cm (nastavuji na 1m), dole na jedné straně „bodec“, na straně druhé držák na chodníkovou křídu. Práce s tímto vynálezem je jednoduchá - to se vezme kružítko, na zemi se zvolí otočný bod (namalujeme křížek dlouhou „tužkou“), „zapíchne“ se jedna noha a druhou se obkrouží krásný, jednometrový oblouček požadované délky. Dlouhou tužkou se pak dál namaluje trať (šířka se kontroluje roztečí kružítka) a pak se stejným způsobem udělá další oblouček. Jednoduché a zábavné, místo práce zábava - tak jsem se do toho zabral, že než MN přijel, měl jsem půl tratě namalováno a na něj zbylo jen obtažení křídy vápnem. Šlo nám to tak od ruky, že jsme se divili a Petra nás nestačila zásobovat osvěžením a dobrýma radama. A ano, pomáhaly nám i „kramolínské“ děti (v čele s Martinkou) a aj Petra – děti malovaly horní část tratě kolem svých obrázků a Petra pomáhala šrafovat meziprostory vápnem, poté, co byla tato činnost odebrána dětem, neboť jejich oblečení začalo nebezpečně nabývat bílé barvy … :-) No, přiznejme si to, tak jsem se do toho zažral (-li), že jsem zapomněl (-li), že trať má mít dvě trasy (tam a zpátky) a namaloval (-li) jsem (jsme) to pouze jednosměrně … :-) - upozornil nás na to až v pátek Míra a v sobotu museli někteří dobrovolníci za mne kousky čar mazat – tímto jím děkuji za opravu mého politováníhodného nedopatření, ke kterému dochází maximálně tak jednou za deset piv … :-) No, co vám budu povídat, s Martinem jsme podali naprosto neskutečné výkony a ve čtvrtek večer byla část trati na asfaltu kompletně hotová a nezbývalo nic jiného, než usednout u Němečků pod pergolu a střádat další plány …
Pátek – ráno – v nekřesťanskou hodinu (už před osmou!!!) byl přistaven povoz (Foukoušek ve čtvrtek dojel jen k MN, dál už raději ne … :-)) a v něm MN a Martinka a jelo se do školky, do obchodu a na nádraží. Tady se odevzdala Martinka, nakoupilo na večeři a naložil Toníček … Co se udělalo kde, to si odhadněte sami :-) Po návratu do K. nastalo převlečení do pracovního, cesta k hospodě a pokračování prací na stavbě tratě. Zde se pracovníci rozdělili do dvou samostatných skupin (první – Ondra s Novákem a druhá Tonda s Němečkem) a každý si šišlil svojí část tratě :-) Skupina Á rovnou bušila do země kloboučky a tahala mlíko, skupina B řádila s košťaty. Když oběhli trávu uprostřed točny, vzali do ruky vápno a barvili kousky asfaltu. Když došlo vápno, bafli žlutý sprej a postříkali všechno, co se dalo – byl jsem rád, když mi nastříkali kousek tratě, o který jsem požádal … :-) Když byli hotovi i s touto činností, jali se mi kibicovat do práce – pravda, skupina Á stále bušila kloboučky a tahala mlíko … Naštěstí přišlo vysvobození v podobě volání k obědu – byli jsme všichni pozvaní na vynikající!!!!! vepřo-knedlo-zelo od paní Hruškové (ještě jednou chválíme!!!), po kterém se nám už vůbec nechtělo nic dělat … - naštěstí nás Petra včas vyhnala pracovat, jinak nevím, nevím, jak bychom se poprali o volné postele :-) Odpoledne tedy skupina Á dodělala značení tratě po skupině B, tedy natahala jim tam také mlíko … Toníčkův odpolední maximální výkon spočíval v odkopávání balíku s mlíkem (spolu s Martinkou) a občas také mi podal nějaký ten hřebík. Ale donutit ho, aby si svojí část tratě bušil sám a já bych mu podával hřebíky, to prý v žádném případě. Nicméně, ani toto nezabránilo skupině B v kritice, že jejich část tratě byla skvělá, dokud jsem jí nezkazil já svým mlíkem!!! Takže, příště se vám na to, panáčkové, vyprdnu!!! :-)
Tý brďo, ono odpoledne a my už máme hotovo – jo, ještě zbývalo v prostorech pro stany posekat zelenou divočinu - koncert pro dva sekáče a jejich křovinořezy - a pak už fakt nebylo do čeho píchnout, tož demokraticky, jednohlasně rozhodujeme, že je čas na odpočinek, lepení štítků na plakety, pivo a grilování … Zaparkoval jsem tedy Fokouška u nás na dvorku, hodil sprchu, bafnul zmíněnou lahvinku rumíčku („… dej pokoj …“) a hurá pod pergolu. Dole jsme ještě stihli smontovat Martince trampolínu a poté už nic nebránilo začít schůzi RCK. Víc raději nebudu popisovat, jen drobné poznámky – hambáče výborné, piva dost, rumíčku zbylo na sobotu tak na tři prsty a ještě jsme stihli Toníčkovi potrápit jeho novou hračku – minidroníčka a také se dojít přesvědčit k hospodě, že jsme (jsem) tam v malování opravdu udělali (udělal) chybu :-)
Sobota – ještě více nekřesťanská hodina, sraz u hospody, roznesení, pytlíků, pokliček, hadic, hradítek a jiného, zprovoznění oblíbené lavičky a tunelu, natažení elektriky, postavení stanu a vybalení aut a tak podobně. Když se jdeme domluvit ke stanu Třemošenských, nastává šok číslo jedna – z dveří hospody se vynořuje Míra s obrovským tácem, na které cinkají panáčci božkovského „dej pokoj“! Ale fuj, to to nehezky začíná, tohle nemůže dobře dopadnout … - opravdu, nevěřili byste, jak jsou některé prostory hrozně malé a strašně špatně se před zdivočelými panáčky utíká!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jo, když už jsme u toho zdivočení – už vím, jak to vypadá, když někdo kouká jako by mu uletěly včely! Hrozně, a ještě hůře vypadá ten, na nějž ty včely uletěly!!! Ježíšmarjá pozor! Co se děje? Včely útočí! Rychle pryč! Děti, okamžitě běžte do hospody!!! (věta pro sociálku, že…) Nediskutujte s námi, není čas na debatu, okamžitě co nejrychleji do hospody!!! (sociálka vytahuje zápisníček …) Tak co, už jsou pryč? Děti zpátky, ještě buďte v hospodě (… a sociálka tahá i tužtičku …). No nic, dobře to dopadlo, jen paní včelařka koukala, jako když jí uletěly včely … :-)
Závody – nemám žádnou poznámku, nic se nedozvíte!
Podle přihlášených to vypadá, že nikdo nepojede s 2WD, takže RCK se okamžitě rozhoduje, že obsadí v této kategorii stupně vítězů – první místo Petra, druhé Martin a třetí já – urychleně proto připravuje svoje stroje. Martinka půjčuje svoji Hondičku Petře, Martin nasazuje na zatím neupravené TTčko kastli Datsuna a já ještě v pátek v noci (v pátek jsem začal a v sobotu skončil …) pro svého (tedy vlastně Elči) Datsuna upravuji upravené TTčko – ono vyjmout z tohoto podvozku unašeče a dlouhé kardany nahradit osami, když musíte rozebrat půlku přední nápravy, to není nic jednoduchého. A když vám do toho ještě kecá „plnotučná plachetnice“, to už je na hranici lidských schopností – takže si myslím, že čas cca jedna hodina je v tomto případě velmi solidní … :-) Vše je dokonale vymyšleno, jen se nepočítalo se sabotérem Rikim, který se bůhvíproč jako jediný musel přihlásit a protože se nechtěl nechat podplatit, tak nám zkazil jinak celkem dobrý plán. Škoda, už jsme měli připravené i poháry … :-)
Putovní čepička vazač – první RZtu v ní jedu já, pak má v ní jet nejpomalejší z RCK – dvakrát v ní jede Čermák, pak to zbaběle vzdává …
Jezdí se celkem standardně, někteří nejmenovaní jedinci dokonce – se skřípěním zubů :-) – přiznávají, že trať je dobrá, rytmická a široká, jen ten úsek, co jsem tak zkazil je nanic. To mi, sakra, nemůžou nechat plnou radost? :-)
Já se držím na šestnáctém místě, po druhé (?) RZtě ztrácím na Martina Úbla 20 sekund, takto nějak probíhají rozhovory: „… ztrácím na nějakého Úbla dvacet sekund, to by mě zajímalo, co s tím dotyčný hodlá dělat …“ „… aha, tak to se bude muset dotyčný hodně snažit …“ „ … tak to jsem tedy zvědav …“ O 15 minut později, v hospodě - „… tak Ondřeji, snažil jsem se a podařilo se mi trefit časomíru …“ „Šikovnej pan Úbl, pane vrchní, guláš a dva rumy …“
Pod stanem RCK se stále opravuje, upřesňuji, já stále opravuji – nejprve je to Hondička, která ujela po trati cca 20 metů a pak si ani nevrkla, postupně tedy zkouším a eliminuji všechny elementy výbavy, ale kde nic, tu nic … No, ono se ani není čemu divit, když to zapojuji tak, jako na fotce. Asi mechanik neměl ten správný den, ale po stopadesátémšestém rozebrání a sestavení se auto probouzí k životu a já ho odsunuji mezi vyřízené zakázky … A dělám to právě včas, protože přichází zásilka od Toníčka, který sice s pomalu jedoucím autem dosahuje lepších časů, ale přesto je nespokojený. Oprava jeho auta probíhá na etapy – opravit část, složit, odjet RZtu, rozložit, opravit jinou část, složit, odjet další RZtu a tak dále a tak dále, až do konce. Nakonec to dopadá tak, že jeho auto mám v Budějkách se zakázkou na jeho vysušení, odbahnění, zprovoznění a dodání zpět před závody v Klatovech. Jo, to jsou kamarádi … :-(
Celé odpoledne se honí mraky a v sedmé RZtě to přichází – my s Toníčkem chytáme pár kapek ke konci RZty, ale přesto oba raději přejíždíme cílovou rampu „co kdyby“. Zato Martin to schytává naplno, cca od půlky jede mokrý závod a protože nepřezul na mokré gumy, tak klouže a klouže, ale do cíle doklouže, i když je z něj vodník Česílko. To poslední startující to vzdává a nechává si raději dát náhradní čas, což nakonec vyvolává mezi některými závodníky bouřlivé debaty, které ale na výsledcích už nic nemění, neboť tato RZta je vyhlášena jako poslední a tím jsou závody ukončeny. V pauzách mezi přeháňkami jsou uklizeny věci – u mě např. stylem šup s tím vším do kufru, potom se to přebere, pytlíky naházeny MÚ na přívěs, kloboučky vyrvány ze země, mlíko smotáno a elektřina odpojena. Tímto bylo dáno povinnostem zadost a mohly se vyhlašovat výsledky – s ohledem na počasí bylo vyhlášení přesunuto do sálu. Místo stupňů vítězů posloužily půllitry s čísly a čtení výsledků se tentokrát chopil náš „tiskový mluvčí“, tedy MN. Ceny předávala Martinka a tleskali všichni. No, a pak už zbývalo jen se rozloučit a těšit se na další závod do Klatov – teda asi jak kdo, mě asi Temelín nikam nepustí :-(
Kdo byl po ruce, ten mi pomohl dobalit věci a naložit auto, Mírovi děkuju za pomoc při ukládání věcí na půdu (a také za pomoc při stavění tratí) a za morální podporu. Následovala už jen sprcha pak už jen tradiční podvodní schůze RCK, tentokrát pro změnu pod pergolou u Němečků :-), kde se dorazily zbytky (tuhé i tekuté) a ještě v sobotu se šlo spinkat …
Neděle – vodníci si dali sraz a jeli dráždit své stroje do Polánky … Tony seděl v křesílku, fotil a kibicoval, Martinka se bránila hození do vody a trhala kytičky, Ondra postupně likvidoval svoje lodě (aniž by je bylo vidět pořádně jezdit na vodě) a Martin „dráždil hada bosou nohou“, konkrétně ignoroval všechny varovné signály, které k němu Gemini vysílala a snažil se o uvíznutí modelu co nejdále od břehu, aby nám mohl ukázat své mužné tělo a dokázat nám, jak je otužilý a že dokáže pro svůj model doplavat … :-) Gemini však byla rozumnější a vždy se, i po namotání plovoucí trávy na lodní šroub, dokázala dostat ke břehu … Když už Martin svojí snahu o nucenou koupel vzdal (a došla šťáva v akumulátoru), tak se také přijel podívat Míra, čemuž Martin neodolal, nasadil další baterku a šel provokovat vodní božstvo opět! Ale opět bohužel nic, bílý hroch se zase neukázal …
Zkrátka, nevím jak kdo, ale já považuji tento víkend za „povedenou taškařici“ …
Jo, už se nějaké ty fotky objevily u Tonyho na rajčeti -
Kramolín-28.5.2016 a
Lodičky-Polánka-29.5.2016