RC klub Kramolín
Dnešní datum: 10. 09. 2023  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Weblinks  

Galerie

Martinka je všude :-) - 2
prostě Kramolín ...
zobrazení: 1276
známka: 0


* Prázdninové Kramolínské létání .....

Vydáno dne 03. 08. 2009 (3684 přečtení)

... aneb konečně jsme trochu provětrali modely letadel

...zatím jen bez fotek, ty doplním hned.... jak se mi to povede....
edit 4.8. - pár fotek přidáno :-)

Letos nám s Mírou opět bohužel nevyšla naše tradiční modelářská dovolená (díky temelínským plánovačům odstávek :-( ), proto jsme „protahovali“ svoje modely jednak samostatně a jednak společně o víkendech (resp. víkendu). Proberu zde především létání z mého pohledu, Míra snad napíše svůj pohled, především na téma F-16, která si zaslouží samostatný článek.
Už začátkem prázdnin jsem do Kramolína navezl vše, co bylo aspoň teoreticky schopné létat (jezdící tam zůstalo po poslední rally a plovací zůstalo v ČB) a ihned po „nástupu“ svojí rodinné 14ti denní dovolené vše začal zprovozňovat. Prioritou bylo zprovoznění Elišky EasyStara (letecké kurzy mají přednost), i když je pravda, že se mi to až tak nedařilo, protože stále něco nefungovalo tak jak mělo, nejčastěji motor či vrtule – samozřejmě se vše projevilo až na letišti, v lepším případě po jednom letu, v horším před letem. Takže prakticky až do soboty 1.8. (kdy bylo naplánované Velké Společné Kramolínské Létání VSKL :-) ) se celá výuka skládala z několika více či méně úspěšných letů (vinou techniky) a výměn motorů, konektorů a vrtulí, společně s jejich sháněním v Plzni. I z těchto důvodů se Eli nakonec také učila na letitém, ale omlazeném a stále věrně sloužícím elektrovětroni Trio (r.1,4m, AC motor ~300W, 7čl.NiMh) a na tomto místě musím Elišku veřejně pochválit – výborně zvládla některé nepříjemné záludnosti tohoto modelu a byl na ní viděl velmi výrazný pokrok v ovládání modelu, projevující se právě při nestandartním chování RC modelu. V sobotu už pro ní bylo létání s konečně fungujícím EasyStarem pohoda a jen pilování leteckých dovedností, dokonce má za sebou i několik úspěšných samostatných přistání. Prostě, instruktor si už tolik, jako v začátcích, nezalétá, jedině snad v době, kdy Eli odpočívá, může protáhnout svoje Trio a vyřádit se buď hledáním termiky (ještě že nám ji ukazují ptáci, že...) a nebo nízkými průlety přes letiště, s občasným pročísnutím přerostlé trávy (až to jednou přežene, to bude zase rána...!).
V mezičasech, když Eliška „proháněla“ na betonovém plácku u letiště svoje nové kolečkové brusle, jsem se odreagovával s Kestrelem (pro neinformované – halový minivrtulník v jednorotorové variantě – pro úplnost Kestrel 500SX). No, odreagovával je silné slovo, stále si s vrťasem na sebe zvykáme a občas foukající zdánlivě drobný vánek dokáže s tímto drobečkem pěkně zacvičit a návrat „na základnu“ je „infarktovka“, párkrát jsem dokonce musel model odchytit v letu, abych jej nemusel lovit z okolních křovin. Ale zalétal jsem si a model přežil bez úhony :-) . Plánovaným zpestřením létání měl být zálet tátovo a Máťovo EasyGlidera – i přes zkušenosti s mými zálety některých jejich letadel, které často končily (po úspěšném zalétání a následném „blbnutí“...) drobnou havárií (s poznámkou – tak, a můžete vylepšovat :-) ). dobrá, kdo chce kam.... Pro upřesnění – EasyGlyder Pro je elaporová dvoumetrovka od Multiplexu, poháněná výkonným stříďákem napájeným z 3článku LiPo, osazená kromě klasických S a V ještě křidélky – nádherná a promyšlená konstrukce, krásný stroj, prostě Multiplex tohle umí. V sobotu 25.7. zálet nevyšel – když jsem na zkoušku „odložil“ do větru Trio a deset minut se snažil dostat do rozumné vzdálenosti pro přistání – usoudili jsme, že to opravdu nejsou ty pravé letové podmínky pro zálet nového modelu. Správný čas nastal v pondělí odpoledne – naložil jsem modely (včetně v K.zanechaného EasyGlidera) a vyrazil na letiště. Než přijeli majitelé, stačil jsem si zalétat dva lety s Triem, složit EasyGlidera do letuschopného stavu, opravit jeho padající vrtuli a posedět v židličce pod slunečníkem. A pak nastala správná chvíle – kontrola funkcí a motoru, pilot svírá třesoucími se prsty knyply své staré známé MC10, motor s vrtulí sviští, pomocním odkládá model do vzduchu a …. tý brďo, to je fofr, model skoro strmě , ale přesto ladně stoupá k obloze. Úprava otáček motoru, srovnání do letové hladiny a zkoušky letových vlastností EasyGlidera – a zde opět neplacená (!) reklama Multiplexu, zkrátka, kdo umí, tem umí (tím myslím výrobne, rozhodně ne pilota!). Hodné, poslušné, nezáludné, klidné, ale i čilé letadlo, prostě pohodovka polétání s dvoumetrem. Tato pohoda se však po chvilce létání rychle mění – nejprve se model „tak trochu“ začné chovat divně a než má pilot možnost zjistit, co že se to děje, nasadí model uprostřed zatáčky ke krásné, pravidelné, ukázkové vývrtce. Pilot páčkuje jako o život (taky jde o život modelu!), ale je mu to houby platné, EasyGlider vůbec na nic nereaguje. Následuje neřízený pád do vzrostlého obilí (díky za něj), chvíle hrobového ticha, kontrola životních funkcí pilota a majitelů a cesta k modelu – jen hledání se nekonalo, ocas trčel vysoko nad obilí.... No, nakonec vše dopadlo docela dobře, odnesl to jen vrtulový kužel a trochu naražený čumák (modelu, mě zatím nezmlátili...). A příčina – nakonec poměrně jasná a poučení ještě jasnější – nepodceňujte čtení návodů a rad výrobců a nezatěžujte BEC více servy, než je doporučeno, zvláště, napájíte-li vše z 3článku LiPo. A i potom doporučuji velmi dobré chlazení regulátoru. Zkrátka, problém u ss regulátorů a napájení z 7článku Ni.. nepoznaný – po přetížení a následném přehřátí obvodů BEC prostě vypnul a „palubní elektronika“ zůstala bez napájení, bohužel v poloze křidélek v zatáčce, která přešla do vývrtky. Zajímavé je, že podobný problém nastal dvakrát i u Tria (po osazení střídavým pohonem), kde však je napájení pouze 7článkem (8,4V) a osazeny pouze 2serva – i to však při špatném chlazení regulátoru stačilo k vypnutí BECu (poprvé došlo k podobné havárii jako u EasyGlideru, podruhé Trio krásně samo přistálo na letišti). Až tedy havárie EasyGlidera a jasná identifikace její příčiny vysvětlila i závady u Tria. Takže další poučení – dobře chladit kromě motoru a akumulátorů také regulátor, především střídavý !!!
Do Kramolína jsem si přivezl také ještě dva další modely – zalétanou, ale na nové vysílačce nenaprogramovanou Mystery (elektrovětroň r.2,4m) a nezalétaného a také nenaprogramovaného NIKa (malý elektroakrobat). Původně měl mít přednost NIK, ale po vysvětlení havárie EasyGlidera (podobná konfigurace jako u NIKa) a zjištění nefunkčnosti 6tého kanálu u prijímače MZK (křidélka jsou na 1 a 6tém kanálu!) byl NIK odložen k „dalšímu postupnému řešení“ a na řadu přišla Mystery. Strávil jsem nastavováním a programováním vysílače pro Mystery dost času, většinu z toho zabralo čtení návodu a praktické zkoušky :-). Jo, to je tak, když je zařízení chytřejší než jeho majitel :-). Nakonec se povedlo (snad nějak....), jen bych pro vyznání se v přepínačích a ovladačích potřeboval při létání k ruce pomocníka s itinerářem „co, kde, kdy a jak....“. Mystery nakonec v sobotu při VSKL úspěšně lětěla (tj. přežila bez úhony...), jen pilotovi se lehce klepaly kolena, ale zvládl to. Ještě pár věcí bude potřeba doladit (nastavení mixů apod., a úpravy kabeláže u přijímače), ale ten rozdíl o 1m v rozpětí (Trio vs. Mystery) je fakt znát, ta nádhera při stoupání v termice za to stojí !!! Míra nakonec při VSKL také létal s Mefistem (podobná koncepce, rozpětí 2m) a určitě má podobné pocity co se týká velkých letadel, alespoň po letu se uklidňoval jen jednou cigaretou a celkem si spokojeně brumlal :-) .
Když už jsme u Mírovo létání – na sobotu „dotáhl“ na letiště kromě zmíněného Mefista i oblíbeného „trojplocha“ (Fokker Dr1) a žhavou novinku – dmychadlovou F-16. F-16 dlouho odpočívala na stolečku (ve stínu stanů, plachet a slunečníků...), obdivována, okukována a opečovávána. Než se však vítr uklidnil natolik, aby se pilot s ní odvážil do vzduchu, krásně se nad letištěm vznášel Fokker (doplňován EasyStarem a Triem), později vystřídán Mesfistem a Mystery (létávají spolu jako sourozenci.....). Po uklidnění větru a především pilota (tipnul bych to tak na krabičku cigaret....) došlo na hlavní „hvězdu večera“ - kvůli ní se na letiště dokonce obtěžoval i Martin (doprovázen Petrou a Rokynou), kteří jinak na letiště nejezdí (zkrátka, „.... vzduch není až tak jejich moře...“), dále pak Jiřik-ředitel, jedna přespolní návštěva až od Tachova (bude zmíněno dále) a vlakem i můj táta. Tolik pozornosti snad ani Míra nečekal, ale statečně si svých „pět minut slávy“ užíval......
O létání s F-16 snad ani psát více nebudu, jednak nechávám Mírovi prostor k vyjádření jeho pocitů jako šťastného majitele a úspěšného pilota tohoto rychlého krasavce – let tohoto modelu se musí vychutnávat nejen očima, ale i sluchem, protože svistot dmychadla je úžasný – jistě napíše svůj článeček; ale především bych já měl v souvislosti s tímto modelem spíše mlčet, neboť jsem byl příčinou historicky první havárie Mírovo F-16 (i když jsem ho dostatečně varoval, že určitě nejsem ten nejkompetentnější!), při níž došlo k rozbití čumáku – v tomto případě jen modelu, k inzultaci mého čumáku pilotem naštěstí (zatím....) nedošlo :-). Takže z těchto důvodů k létání modelu F-16 dodám jen jediné – je to bomba, když to letí, je to super....
A ještě k zmíněné návštěvě „od Tachova“ - nevím, jak to ředitel dělá, ale dokáže lidi nadchnout (...především pro každou jím vymyšlenou blbost.... :-) ) ale přilákal k návštěvě i Jarina s rodinou (?, budoucí vlastní, půjčenou, psem apod. - nehodící se škrtněte :-)) a především také s malým EPP modelem letadla – německou stíhačkou z 2.sv. války, určitě mi říkal typ, ale nepamatuju se (ta moje skleróza!), podle fotek bych tipnul něco mezi FW190 a Ta152 – on typ není až tak důležitý, hlavní je, že to lítalo, a to vééééélmi dobře. Nemalou zásluhu na tom měl i pilot, který sice před startem něco žbrblal o neumění a že to moc fouká apod., ale po startu nám ukázal, jak se lítá na Tachovsku; až nám (alespoň mě určitě) na chvíli sebral chuť k dalšímu lítání – vedle něj jsme si připadali jako naprostí začátečníci...! Prostě, pěkné, Jarin zkrátka umí, klobouk (nebo čepici RCK) dolů. Škoda, že to má Jarin tak daleko, byl byl příjemným „leteckým“ kolegou na našem letišťátku.
Jak se naopak létat nemá jsem nakonec ukázal já, když jsem se vyhecoval k vyzkoušení provizorně upraveného NIKa – úpravy spočívaly v připojení obou serv křidélek na jeden kanál (a tím nenaprogramování mixu směrovka-křidélka) a osazení pohonu místo 3sLiPo 2200 7s NiCd Sanyo500, včetně „výroby“ množství chladících otvorů na trupu. Zkrátka, nedalo mi to, abych NIKa při VSKL nevyzkoušel. Takže nakonec jsem sebral odvahu, navlékl vysílač, model dal pomocníkům (chvilku se dohadovali kdože ….), hluboký výdech a hurá do vzduchu. Model docela poslušně a celkem svižně stoupá k obloze, ba i jde ovládat, jen směrovka jako kdyby tam nebyla, takže zbývá řídit jen křidélky – a zde je pro mě „kámen úrazu“ - moje pravačka nemá ten cvik (zvláště při podvědomých reakcích), takže když model po asi dvou okruzích zalétl dále, než bylo dobře „viditelno“, ztratil jsem přesnou představu o pozici, trochu více „hrábnul do kormidel“ a na průšvih bylo zaděláno, zvláště když model chvílemi zalétl za řadu stromů (aby se zase nadějně nad nimi objevil) a posléze za nimi zmizel úplně. A bylo hotovo – nebudu se vymlouvat, spadl jsem „na ruce“. Následovalo klasické hledání modelu – jeden (až dva) navigují hledače pomocí vysílaček podle poslední polohy modelu a orientačních bodů v krajině a ostatní hledají – což jsme nakonec zbyli my dva s Eliškou. Po delším trmácení cesto-necestou, polem-nepolem, lesem-nelesem (chudák Eli měla slušně zdrápané nohy...) jsme model naštěstí našli, na čerstvě posekaném poli (kombajny odjely 5min. před tím!) a pár metrů od oploceného pozemku. A když se nakonec ukázalo, že škody na modelu nejsou až tak velké (tj. nejsou neopravitelné), bylo to vlastně štěstí v neštěstí a pro mě poučení – jednak musím NIKa upravit (a sobě vyměnit ruce !!!) a jednak už mám pro ten den raději s létáním skončit.
No, a když nakonec i Michal (na kterého se nějak nedostalo ve slíbené výuce létání – omlouvám se...) poškodil rotorové listy svého krásného vrtulníku Wolf, bylo načase příjemné modelářské odpoledne ukončit. Sice padaly ještě nejapné poznámky o tom, že ještě Eli nic nerozbila (Jarin, který také nic nerozbil byl už naštěstí pryč...) a měla by to napravit, ale Elča naštěstí nepodlehla a zachovala si pro tento den „čistý štít“. Třeba to napraví za týden, při druhém VSKL :-).
Letu zdar a modelařině obvzlášť, bylo to fajn !

Míra a Fokker EPP stíhačka montáž Mefista Mystery a F16 zátiší s Wolfem




Celý článek | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

RCK hledá

Hledej na webu
Hledej na RCK


Vybrané termíny
17.09.2020: aktualizace v článku "Létejte, co se dá …"
do download přidány další informace z RCR 09/20 a odkaz na "droní" stránky s informacemi, včetně odkazu na stránky UCL, kde by se měly objevit informace o registracích a testech Létejte, co se dá ...



Všechna práva pokud není uvedeno jinak si vyhražují členové RCK a užití materiálu je možné jen s výslovným souhlasem a uvedením odkazu na stránky RCK.

Vytvořeno prostřednictvím phpRS - redakčního systému.

Hostováno u MHServis.cz - tvorba www stránek