Jediný letošní Kramolín …

… aneb – ani nevím, co vlastně napsat …

Vůbec jsem si nepsal žádné poznámky a moje „můza“ má asi dovolenou, takže absolutně nevím, co psát …

Něco o přípravách?

O tom, jak jsme ve středu v podvečer jeli s MN dvěma auty pro věci, míček a knedlík s přívěsem, míček zůstal v Tajanově a knedlík si dojel do Nýrska pro pořádný náklad pískových pytlíků, pak se vrátil pro míček, zapojil za něj maxipřívěs a pak se tahle divná dvojka ploužila zpět do Kramolína? A jak měl míček cestou zpět modrou svatozář z „matroše“ a připomínal páva a knedlík se motoricky snažil, ale palivo mu ubývalo před očima a benzinové páry mu vystačili tak akorát do Plánice a tam musel udělat „splash and dash“ zastávku pro pár litrů paliva? A jak pak u mě na dvoře stály dva přívěsy plné věcí na závody (pro jistotu přikryté plachtou) a ve stodole ještě jeden přívěs za „traktorem“ (pro MN – ano, za frézou … :-))?

Či o tom, jak jsem byl ve čtvrtek tak pracovně „nadrženej“, že jsem se utrhnul a nečekaje na Martina s Tondou (cestujících z Plzně), začal svým maxikružítkem a maxitužkou kreslit trať už po obědě? A že jsem byl tak rozjetej, že když ti dva přišli pracovat, zbýval na ně jen vápenný nátěr (Martin a Martinka) a koště na šotolinovou část tratě (Tony)? A že když hospodský konečně otevřel hospodu, mohli jsme začít vymýšlet ptákoviny na trati – buďte rádi, že nakonec nerealizované :-) – a věnovat se krásnému podvečeru a výbornému pivu? A že jsme byli všichni tak utahaní, že se ani nekonal večerní brífink a všichni postupně brzy popadali do postelí?

A jak jsme se ráno probudili do ošklivého a mokrého dne a když informace o stavu tratě říkala, že tam z nalajnování moc nezbylo a že předpověď na celý den není vůbec optimistická, zavládl nad Kramolínem pesimismus a hóóódně blbá nálada :-(. A jak tyto stavy působí na každého jinak – někdo se modlí k „oblačnému bohu“ a doufá v „lepší příští“ a někomu rupne v bedně, navlíkne si holiny a gumák, nedbá všech rad a domluv, sebere se a jde v tom nečase sekat trávu kolem hospody – těžko říci, co je lepší, v oné chvíli nikdo není prorokem. A sekáče neodradí ani vyteklá plná nádrž benzínu ze sekačky, vyžene ho až pořádná Kramolínská bouřka – pro neznalé, znamená to, že Bezovec to rozrazil, aby se to pak vrátilo ze dvou směrů a nad Kramolínem se to potkalo … Ale vše se nakonec k dobrému obrátilo a trať se podařilo dokončit a večer se mohlo jít spát s klidným svědomím …

A v sobotu ráno? Navezli jsme k hospodě oba přívěsy – první cesta mě stála anténu – a mohly začít konečné přípravy, tj. roznesení „koleček“ – izolepou omotané (tedy opravené) hadice, pískových pytlíků (jak se hodila bedýnka s kolečkama!), hradítek – nově žluto-černě polepené i nabarvené, přejezdů – původních, upravených i nových a všech dalších propriet. Nechyběla i tradiční Kramolínská lavička a též tradiční, ale fungl nový „Kramolínský tunel“ – „oblíbená“ atrakce v delším provedení, tolik uvnitř uvízlých aut jsem nečekal :-). Přípravy proběhly nadmíru uspokojivě, a když jsme zjistili, že už nikdo další nepřijede, z „rozhodnutí pořadatele“ jsem v devět ukončil přípravy a závody mohly začít :-)

A vlastní závody? Za ostatní nemohu moc mluvit, jen tak letmo jsem si všimnul, že Míra Wimmer si jel svůj standart, Martin od začátku útočil „na bramboru“ (a když ke konci ztratil unášeč, mohl konečně začít slavit :-)), Tonda mě pravidelně porážel (kolik jen musí těm pořadatelům platit?) a já se tak nějak plácal. Jen pro doplnění mého alibi – jel jsem poprvé s novým vysílačem, poprvé s držením vysílače pro leváky (pravá drží vysílač a ovládá plyn, levá točí volantem) a poprvé s možností nastavení vysílače, např. EXP. A i když jsem si to samozřejmě před závody zkoušel, na trati je to jiné – v první RZtě bylo auto na můj vkus moc líné (malé výchylky serva, moc velké EXP na řízení i plynu apod.), před druhou jsem ho trochu „rozdivočel“ (max. výchylky serva, malé EXP řízení a žádné EXP na plynu). Takže první RZtu jsem byl pomalý, protože jsem nedokázal pořádně ostře točit, druhou RZtu bylo auto až moc divoké a přetáčivé (hlavně na šotolině) a až třetí RZta byla OK – dál jsem už nic na vysílači neupravoval. A protože se mi od té chvíle jelo výborně, pohodově, jízdu jsem si užíval a bavil se, tak tomu časy také odpovídaly a mohl se naplno projevit „Novákův syndrom“ – ztrátu na MW a TČ jsem zkrátka nestáhl. Jediné pozitivum bylo, že mě Marek Les (startující za mnou) přestal předjíždět, ke konci dokonce i dojíždět. Ale jak stále říkám, o pořadí mě vůbec nejde, hlavní je se pobavit a pěkně si zajezdit, což se – alespoň z mého pohledu – dokonale povedlo. Aaaaa vovovo tototo tu jde, že … :-)

A protože mě moje sestra zradila a nepřijela předávat medaile – o čemž nevěděla – (zbaběle přijela až později), tak tahle povinnost spadla na mne – chudáci medailisté :-). Následoval úklid – věci a pytlíky si odvezl Martin Úbl (tímto mu děkuji za ušetřenou cestu do ČB zkratkou přes Tajanov a Nýrsko …), odvoz auta se zbytky propriet domů (kde byli ti slíbení řidiči?) a následovalo tradiční zhodnocení akce u Martina pod pergolou … - nevím jak kdo, ale u mě dobrý :-)

Ještě zbývá poděkovat hospodskému za péči o naši duši a naše žaludky – děkujeme – a svatému Petrovi za soucit s námi, že v pátek „přestal pršet“ a vydržel to celou sobotu. Také děkujeme … :-) A vůbec, děkujeme všem za všechno, především to dobré … :-) Díky, díky, díky …

Jo, fotky - na Tonyho rajčeti a na rajčeti MíryW

Koukám, že Tony má v nadpisu alba tečky a web to nebere, shlédněte, prosím, album "Kramolín-12.8.2017", děkuji ...