Malé podzimní Kramolínské polétání …

Vydáno dne 14. 10. 2013 (3716 přečtení)

… aneb - zavírání nebe ?

Sobota 12.října odpoledne, hezký podzimní den a „letecká část“ RCK se vydává na „své letiště“. Já vybaluji Pluto a Čmeldu (Elišky EasyStar zůstává v autě v záloze), Míra Trojplocha a Čmeldu též. Sice tak trochu fouká - místy více než trochu, ale po skupinovém focení letového parku se postupně odvažujeme do vzduchu. Otvírám to já s Plutem - po dvou neúspěšných pokusech o start ze země (vysoká tráva, malé kolečka, hrbolatá cesta, nešikovný pilot atd.) hází Míra Pluto do vzduchu a já se postupně rozlétávám. Oba dva, tedy model a já, statečně bojujeme s větrem a docela slušně si zalétáme. Míra kouří a pozoruje a já se posléze pokouším o pěkné přistání. Jo, hezké by to bylo, kdybych neměl „zakalené“ oči a blbej odhad - jsem daleko, pomalej a nízko a výsledkem je trochu tvrdší přistání - no, prostě jsem s tím docela slušně praštil naplocho o zem. Pluto je ale odolný model a tak se pouze ohne podvozek (celkem normálka) a ulomí vrtule - jeden let za cenu nového APCčka cca. za stovku, to je slušný průměr, že … :-)

Další jde do vzduchu Míra a Trojploch - tedy Míra zůstává na zemi, že … a já se chápu foťáku, abych za a) udělal nějaké letové fotky té nádherné krabice a za b) mohl slušně překážet Mírovi ve výhledu. Obojí se povedlo a Míra si slušně zalétal a model zůstal i přes „čumákové přistání“ nepoškozen. Nu, jedna nula pro Míru …

A nakonec jdou do vzduchu oba Čmeldové - kombat sice nelétáme, ale naše pokusy o synchronizované létání občas tuto modelářskou disciplínu připomínají - žádný „kill“ se zatím nekonal … :-). Takže si tak hezky poletujeme, občas sílící vítr cloumá s lehkými modely, já konstatuji, že oproti Plutu má Čmelda zoufale gumové a zpožděné řízení a pak to přichází! Při jednom obratu blbě foukne a najednou zjišťuji, že model letí na zádech a postupně klesá k zemi - tak honem něco dělat, nemáme křidélka, tak přitáhnout a „lopasem“ to srovnat … Jenže, malá výška, zpožděné a gumové řízení udělalo své - sice jsem čumákem neryl v zemi, ale „placák“ přistání z toho byl - potřeboval jsem zem o deset centimetrů níž … :-( Míra si pěkně dolétává a jdu posbírat zbytky - nic hrozného, jen síla nárazu pohnula křídlem a uchycení předního kolíčku nevydrželo. Tož jsem tedy dolétal a po Mírovo pěkném přistání je stav 2:0 v můj neprospěch. Ách jo, to se mi zase dařilo, to zas bude mít Jirka poznámek … :-)

No, a protože k tomu všemu začíná více foukat a začíná být zima, balíme a jedeme k Mírovi na čaj. Nuž, trochu jsme si zalétali, opravy by neměly být problém a snad si ještě letos zalétáme, nejpozději na silvestra.

… letový park - před létáním :-) …