… aneb už žádné parohy ?
Datsun 240Z je nádherné auto a karosérie od Tamiye je velmi povedená. A vidět na startu a v depu závodů čtyři kousky těchto krasavců v klubových barvách je potěšením pro oko a duši. Ale, jako skoro u všeho, se při praktickém používání, hlavně v závodech RC Rally, ukázalo pár „nectností“, které však se dají „odladit“ … Prvním z nich je problematický „úchop“ karosérie - pokud jí potřebujete v RZ rychle vyprostit z „uvíznutí“ - Subaru šlo „bafnout“ za křídlo a šup s ním na trať - Datsun se musí vzít za kastli (kabinu), což občas není bez komplikací - kabina je dost vzadu, tudíž mimo těžiště, je dost široká (takže např. Eli drobná ručka má co dělat) a slušně se prohýbá, u čehož např. já mám strach, že jí promáčknu přes mez „elastičnosti“ … No, zatím se s tím nějak vyrovnáváme a učíme se … Jinak kastle zatím slušně drží, jen se objevují drobné praskliny u okrajů karosérie, ale to je celkem normální, nic, co by „skelka“ nespravila …
Druhým, trochu vážnějším problémem, je přední nárazník - krásný, chromovaný, tvarovaný a poměrně dost na ráně … Už při prvních prohlídkách karosérie byly obavy o jeho životnost vysloveny a já osobně (někdo musí být průkopník, že …) jsem je potvrdil hned při prvních závodech v Kramolíně. Co a kde jsem po cestě v RZtách trefil nevím (spíš co jsem netrefil …), jisté je, že jsem některé RZ dojížděl „parohatý“ - tedy přesněji Datsun - pokud vím, tak foto tohoto existuje jen jedno … :-) A věřte tomu, že dolů vyčnívající parohy nárazníku krásně orají do země a dávají modelu úplně jiný směr, než by si pilot přál !!! Rychloopravy vydržely vždy jen chvilku, delší životnost měla až oprava mojí oblíbenou „skelkou“, ta držela, jen ten nárazník praskl jinde … :-). A když se začal opravovat i Eli nárazník, nastala doba pro důkladnější opravu našich nárazníků - jejich sundání z karosérie bylo otázkou okamžiku, provedení opravy už klasicky trochu vázlo, až blížící se termín dalších závodů (Klatovy) mě donutil k nějaké činnosti … Sice následný nedostatek času (tradiční odstávka na ETE) udělal výsledek opravy trochu jiný, než bylo v plánu, ale snad to pár závodů vydrží a „pohledy z blízka“ prostě zakážeme … :-) :-) :-)
Styl opravy byl jasný - do vnitřní mezery v profilu nárazníku vložit a vlepit vhodný drát a pak jej případně zalít vhodným materiálem, např. epoxidem. Já jsem původně uvažoval o odizolované Cu „jedenapůlce“ či nerezovém drátu, pak ale na mě z „šuplíkových zásob“ vykoukly zbytky uhlíkových tyček (z výztuh pro Čmeldu …) a bylo rozhodnuto - lehké, pevné, pružné, moderní :-) a přece se tu nebudou jen tak, zbůhdarma, válet … :-). Do užšího výběru prošla pevnější „dvojka“ (středy nárazníků) a ohebnější „jednička“ (koncové oblouky nárazníků). Výborně, uříznout potřebné délky (moje nepostradatelná žiletková pilka) - středy přesně, konce s přesahem, lehce obrousit, odmastit (jinak lepidlo na uhlíku špatně drží) a hurá do opravy …
V prostřední části je výztuha (2mm) vložena rovně (bez ohýbání), dna profilu se dotýká jen na koncích (kde je zalepena vteřiňákem) a uprostřed kopíruje horní, vnější stranu profilu nárazníku. Vnější části jsou vyztuženy prohnutou 1mm tyčkou, protaženou vyvrtaným otvorem v konci nárazníku. Dole je tyčka opřena o plast pro šroub a silou ohnuta do profilu nárazníku - v této poloze byla také zalepena vteřiňákem. Po jeho důkladném zaschnutí (resp. odvětrání) byl celý prostor mezer v náraznících vyplněn tavným lepidlem („tavka“ Dremel na vysokou teplotu - řidší lepidlo …) a oba nárazníky ponechány do druhého dne k důkladnému odpočinku …
výztuhy prostřední části
výztuhy krajních částí
Dalšího dne jsem skalpelem odřezal přebytečné tavné lepidlo - na „profilech“ mě to stálo pár nožů do skalpelu - ono se to nezdá, ale tvar nárazníku není rovný, lehce se stáčí a kroutí a ztuhlé tavné lepidlo klade docela slušný odpor … Poté následovalo odříznutí přečnívajících konců 1mm tyček, začištění všech nerovností, lehké obroušení povrchu nárazníku a jeho odmaštění - lepidlo ze sejmuté „skelky“ je houževnatý soupeř !!! No, a poslední operací byla povrchová úprava barvou …
výplň z tavného lepidla
a po odřezání „přebytků“
A tady je ten bod, který má dílo korunovat a dokončit - v mém případě se právě toto moc nepovedlo, proto budu podrobné pohledy zakazovat !!! :-) Původní záměr byl natřít nárazníky stříbrnou „kitařskou“ barvou (těch mám ještě dosti …), povrch rozleštit a přestříkat leklým bezbarvákem … Ale, jednak „čas tlačil“ a také jsem ve svých zásobách našel stříbrný sprej s chromovým efektem (jak je na něm psáno). Hurá, bude to jednodušší … No, mohlo by být, kdybych tušil, že ventilek špatně stříká a místo jemného rozprášení barvy bude spíše plivat chromové kusy barvy ! No, nějak se to nastříkat povedlo, závody v Klatovech to musí přežít a pak se možná uvidí, co s tím provedeme. Zatím to tak nechám, ale hrdý na konečný výsledek tedy nejsem :-( . Uvidíme, jak se to osvědčí funkčně, pak by se estetika dala trochu omluvit … Tož, Klatovy to prověří …
a výsledek po nástřiku …
Opravy nárazníků Datsunů …
