RCR ZC 2010 7.závod Klatovy ….

… aneb pro změnu trocha asfaltu.

Další závod „západního“ seriálu pořádali „Klatovští“ a – bohužel, z pohledu závodníků – se už nejelo v bývalém lomu, ale v areálu firem v obci Bezděkov – změna z pohledu pořadatelů naprosto pochopitelná. Takže jsme si mohli vyzkoušet takovou asfaltovo-šotolinovou soutěž, kombinovanou s jízdou zručnosti - neskutečně úzká ! Ale byla pro všechny stejná a nakonec se s tím všichni nějak vyrovnali a zazávodili si – alespoň v našem „táboře“ panovala spokojenost a sobotu jsme si užili!

Já jsem cestování na závody vzal zkratkou přes Plzeň (přesně 400km tam a zpátky od domu k domu …), v pátek jsem dorazil do Doubravky, v sobotu ve smluvený čas naložil Toníčka (podle jeho instrukcí v sedm, cesta do Klatov prý hodinu :-) ) a vyrazili jsme. Cestou jsme stihli předjet „Fíkojc“, zmást „Třemošenské“ u pumpy v Přešticích a ve třičtvrtě na osm parkovat (i s jednou otočkou u kostela v Bezděkově) u areálu před zamčenou bránou! Osazenstvo vedle stojícího karavanu (jezdí na místo už v pátek …) teprve snídalo, takže se nám dokonce povedlo být na místě před „Fíkama“, věc naprosto nevídaná – jak se později ukázalo, pomáhal po cestě MiroviW s opravou auta. Poté dorazili „Třemošenští“ a pak někdy i pořadatelé :-). Zaparkovali jsme v areálu, „usalašili“ se pod střechou před garážemi, vybalili „nádobíčko“ a šli na exkurzi do modelářské firmy – super, výroba laminátových akrobatických obrů na všechny udělala nesmazatelný dojem.

Stejný dojem, ale bohužel v negativním smyslu, udělala na všechny i prohlídka tratí. Klukům pořadatelským se trochu „utrhla ruka“ - trať byla svou šířkou tak pro šestnáctiny a ne pro divoké desetiny !!! Jediné štěstí bylo, že kolem bylo prostoru dost, takže se dodržovaly jen vnitřní stopy a točilo se dále na ploše :-). Já jsem okamžitě nasadil stejnou taktiku jako v zimní Druzdové (kde jsem díky tomu dosáhl svého životního úspěchu) – vpředu gumy držící stopu, vzadu gumy klouzající – když se dařilo, daly se zatáčky projíždět s efektem „ruční brzdy“ – najet, zatočit, přibrzdit, smykem „zadku“ se otočit do požadovaného směru a plyn a pryč. Hezká teorie, v praxi se občas nedařilo – největší problémy této technice dělaly změny povrchů – co se dařilo na asfaltu, bylo na šotolině moc (najednou člověk zjistil, že jede zpátky !!!) a obráceně, ale postupně se všichni učili. Většina závodníků dříve či později zvolila stejnou pneutaktiku, některým kolegům jsem takto musel auto upravit já – věc nevídaná :-). Naštěstí jsem tuto radu provedl až později, takže mě kolega nakonec nestihl předstihnout, jen dostihnout – naštěstí, to by mrzelo :-) :-) :-). Jo, abych nezapomněl (on by mě to stejně určitě připomněl :-) ) – děkuji Toníčkovi za půjčení skvěle držících předních pneu ……

Jelo se deset RZ – sice na konci se objevily nějaké „nejapné“ nápady o přidání ještě dvou kousků, ale protože už RCK mělo uklizené nabíječe a aku spočítané akorát na deset RZ, rázně jsem to tedy už v zárodku zarazili :-) :-) :-) – a i díky tomu, že se sešlo jen 20 pilotů, vše rychle a v pohodě „odsejpalo“. A protože se jezdilo prakticky na stále stejné trati - jen nám pořadatelé občas zamotali hlavu postavením zábran a směřováním RZ – mohli si piloti jednotlivé „špekové“ zatáčky postupně najet a naučit, takže zlepšování svých časů bylo možno sledovat prakticky u všech. Střed pole byl velmi vyrovnaný, přetahovali jsme se o sekundy, o ztrátách v jednotlivých RZ rozhodovaly, kromě technických problémů, i chyby pilotů či auta. Někteří se vědomě snažili se zlepšovat, někteří nejmenovaní favorité se (že by také vědomě :-) ?) zhoršovali, my, co jezdíme jen pro potěchu, jsme vývoj situace braly tak, jak přišel :-). Dokonce jsme si stačili i při jízdě, na jakési „paralelní RZ“, pokecat se soupeři – v první půli této RZ jsem si s Martinem U. pokecal já (a občas ho nechtěně přistrčil do či ze zatáčky), v druhé půli Tony – kde se vám tato pohoda podaří zažít ? Někdy zbyl i čas se po trati projít (ani se moc nemuselo běhat) s kolegy z RCK a svými řečmi se je snažit trochu znervóznět – inu, v závodech se z kolegů stává soupeř, že :-).

A výsledky ? Sice stále říkám, že o ty nám nejde, zde se přece jen musím zmínit. Tonda s Martinem se s každou RZ zlepšovali, až nakonec skončili na výborných bodových místech – Tony 13, Martin 14 – Tonymu se na konci povedlo Martina „přeskočit“, asi jsem jej méně znervózňoval :-) …. Já jsem byl v půlce dokonce na 9tém místě, ale jako tradičně jsem toto místo neudržel, nakonec jsem skončil 11tý – já jsem spokojen, je-li to do mého „předplaceného“ dvanáctého, beru to jako úspěch (lepší už to nebude ….). A v týmech? Díky tomu, že jsme všichni skončili na bodech, obsadilo RCK historické třetí místo – to jsme si nemohli nechat ujít a „shodili“ jsme jednotlivce ze stupňů vítězů a naskládali se na bronzový stupínek ! Toto se nám už asi nepodaří, leda že bychom soupeře podplatili, opili a nebo jim „přišlápli“ auta :-) :-) :-). Jo, jo, sranda musí být a relaxace je to hlavní, o čem by měla modelařina být …..

A co říci závěrem? Pochválit pořadatele za práci při přípravě a organizaci závodů, všechny za příjemnou atmosféru a fajn závody, RCK za vzornou reprezentaci (musíme se pochválit, nikdo jiný to za nás neudělá :-) ), počasí za příjemný den a vůbec …… byl to velmi příjemně strávený den.

Apropo, fotky od Toníčka jsou tradičně v galerii ...