2.RC Rally Kramolín - noční závod

.........aneb hemžení světlušek na Kobylíně......

Noční závod se jel mimo bodování seriálu, jako volný, hlavně pro pobavení diváků a pilotů. Oproti minulému (na 1.RC Rally Kramolín), divácky velmi atraktivnímu, volnému „řádění“ všech aut na pneumatikami vytyčeném oválu (mihotání bílých a červených světýlek v oblacích prachu doprovázených hlasitými poznámkami pilotů typu „...hele, nevíš, který auto je moje....?“) byla tentokrát vybrána „vážnější“ forma nočních závodů - průjezd a měření času na první RZ.
Na noční závod zůstalo na Kobylíně (pro neznalé - kopec, na kterém se nachází Kramolínské závodiště) devět pilotů, kteří se více či méně střídali o osvětlená auta nebo světla. Někteří už od odpoledne pilně na RZ trénovali, jiní se věnovali stánku s občerstvením a řádění s „monstry“ a pořadatelé pilně uklízeli a připravovali vše na noční ježdění. Zvolená varianta měření času při dvojitém průjezdu první RZ (před start.prostorem se přidal otočný bod z pneumatiky) byla velmi atraktivní pro piloty (někteří si porovnávali časy s denním závodem), ale pro diváky už to bylo nudnější, jedno mihotající se světýlko v dálce na trati nepřinášelo to pravé vzrušení. Proto se pro příští noční závod vymýšlí taková úprava, která by uspokojila jak piloty, tak i diváky.
Časy jednotlivým pilotům měřil MartiN, na stopky viděl (mobil naštěstí svítí...), na papír pro zapsání výsledků bylo povinností posvítit příslušným pilotem (...šikovně zaparkovat osvícený model k papíru...). Piloti jezdili jednotlivě, snažili se dodržovat pravidla (přejíždění „mlíka“ stejně neměl kdo kontrolovat...), jen se chvílemi ze vzdálené části tratě ozývalo zoufalé volání typu „......ješíšmarjá, kudy to vlastně vede.....?“. O úsměvy se také postaral malý Jindra (odpolední vyspání se večer hodilo....), když najednou zastavil a diváci se dozvěděli, že na vině je kámen. Ale ukázalo se, že to nebyl kámen pod koly autíčka (jak se všichni domnívali..), ale kámen v Jindrově botě, který bylo potřeba vyndat. Inu, pohodlí pilota na prvním místě!
Více než vlastní závod na 1.RZ však noční ježdění zatraktivnily průjezdy (už neměřené - časoměřič rozumně usoudil, že „....by se tam přerazil....“) ostatními RZ. Celé to vzniklo jako hec, kdy po Mildově konstatování, že se po dojetí měřené RZ nudí, jsem ho poslal jezdit na 2.RZ a on zajásal a odběhl do tmy. Když se však z této tmy místo očekávaného láteření, jaká je tam tma, ozývali jen výkřiky nadšení, odběhla do této tmy také moje dcera a po odjetí měřené RZ posléze i já. Nakonec se ukázalo, že je to skvělý „adrenalin“, „řádili jsme tam jak malí kluci“. Poslední RZ jsme si nakonec projeli i v mírném rozestupu za sebou, mezi trávou „běhající“ a na hrbech „skákající“ světla za sebou jedoucích aut je skvělá noční zábava, jen vyhýbání se protijedoucích aut na úzké obousměrné trati může být problém. Také objížděná traverza se mě stále pletla pod nohy a Milda prý „hodil několikrát záda“ - a ne s autíčkem! Prostě, užívali jsme si až do vybití baterek.
Výsledky nočního závodu vůbec nejsou důležité, protože šlo především o dobrou zábavu a relaxaci. Přesto zde jsou pro informaci první tři místa (zápis dalšího pořadí se nezachoval, omluva....):

1. místo Milda Šimek (pochvaloval si, že jsou jeho noční časy srovnatelné s denními....)
2. místo já (ale vůbec mi není jasné, jakým zázrakem jsem se zde octnul....)
3. místo Jirka Krochot (snad spokojenost....)

Nakonec došlo i na společné fotky osvětlených autíček (zpředu, zezadu, shora ap., jen asi zdola ne.....), tak uvidíme, třeba se fotky povedou stejně, jako se povedlo noční ježdění v Kramolíně.