Další letošní malé letní polétání …

Vydáno dne 08. 07. 2012 (3586 přečtení)

… aneb to jsme si opět nádherně zalétali …

Že by se nám rodil nový letní seriál – jak jsme si letos v létě zalétali? No, a proč vlastně ne, když nám to tak krásně vychází, doufám, že to nezakřiknu … :-)

Dalším „létacím“ dnem byla sobota – hned od rána jsem začal nabíjet všechny naše akumulátory a vysílače, čímž jsem spolehlivě vypudil doposud vládnoucí sluníčko a přivolal mraky, přecházející postupně v lijáky a bouřky. Někteří kolegové, oslovení k účasti na létání si začali ťukat na čelo a jali se shánět číslo do Dobřan (jsme v západních Čechách, že …). Ale moje pevné přesvědčení bylo silnější a kolem třetí hodiny nebylo po dešti ani památky a slunce opět vládlo nad krajem, pročež jsem naložil vše potřebné, všechny zúčastněné a hurá na letiště!!!

Počet účastníků na letišti zůstal stejný, počet aktivně létajících pilotů se o jednoho zvětšil a počet vyložených modelů do letištní trávy se také zvýšil o jedna křídla a příslušenství – tak, chytré hlavy mohou počítat … :-).

Pro ty, kdož si o prázdninách nechtějí trápit mozek, přidávám vysvětlení:
- tři lidé
- tři piloti
- tři letadla
- už je v tom jasno?

Že ne? Tak tedy polopaticky:
- já, Eli, Míra
- já, Eli, Míra
- Mystery, EasyStar, Shanahan

A teď trochu popisu – já vezl tři (ze současných čtyř aktivních letadel), Eli jela jako doprovod a možná pilot a Míra jako „kybic“ a technický doprovod (letadla tu sice má, ale vysílač jaksi zůstal v matičce stověžaté …). Po příjezdu na letiště jsem se jal sestavovat Mystery, leč malý problém nastal při testu před startem – vrtule se sice točila, ale jen tak jako unavený větráček, na let teda hóóódně málo!!! Jiné aku měly stejný problém, motor na přímé propojení s aku točil normálně, problém se ukázal ve špatném spoji mezi vodičem a konektorem motoru. Takže oprava odsunuta až domů pod pergolku (neznáte nějakého elektrikáře?) a k létání byl přizván EasyStar … (a Shanahan se nakonec ten den do vzduchu nedostal – holt se moje letadla musí střídat … :-)).

Eli si tedy smontovala svůj stroj (ES je její, nyní ve verzi Mk.II), první letovou zkoušku jsem provedl já a pak již jen „sdrátovat“ vysílače (učitel-žák, tak pro jistotu …) a Elišky další výcvikový den mohl začít. Zde si dovolím malou vsuvku (za kterou asi budu od Eli „pokousán“ …) – díky Mírovi za přítomnost na letišti a doplňující trenérský výcvik, jeho si Eli přece jen až tak nedovolí poslat do háje a sama se před ním nechce „shodit“ … Takže mohl proběhnout úspěšný výcvik různých stylů létání (motor, bezmotor, termika apod.), různých fází letů (přesné zatáčky, průlety apod.) a nakonec i starty (Míra výborně házel) a samostatná přistání. A zde bych si také dovolil vyslovit jednu VELKOU POCHVALU – vše parádní, ale poslední přistání naprosto perfektní (skoro k noze) a jako do peřinek!!! Vůbec Eli létání už není o tom „… co mám dělat, kam mám páčkovat… „, ale „ … páčkuji už automaticky, jen se učím styl, jemnost a reakce na nové či neobvyklé situace …“ – tatínek už si moc s ní nezalétá (jen když drze pustí žákovský přepínač, šoupne si tam pár přemetů a pak to pokorně vrátí majitelce …), dokonce občas zapomíná zasahovat do krizových situací a pak zoufale hledá letadlo na obloze, kteréžto si již poklidně pluje o kus dále!!! Takže spojení U-Ž se již stává jen takovou malou psychickou podporou, kterážto bude snad čím dál tím méně potřeba …

A když už toho měla Eli dost, bafnul ES Míra a šel si taky zakroužit po obloze, libujíc si, jak je ES pohodový model a i když není současný nainstalovaný „stříďák“ s třílistou vrtulí žádný divoch, na naše létání naprosto stačí … A má to ještě jednu výhodu – po cca našem dvouhodinovém pobytu na letišti s převahou létání s ES, se Míra marně snažil vylétat akumulátory – doma jsem pak do nich dostal asi tak 1500mAh z 2200mAh jmenovitých …

A malý závěr – nevydržel jsem to, v neděli dopoledně přepájen konektor motoru (a jako bonus namačkal i nové servokonektory na prodlužováky do křídel) a před obědem naložil Mystery do auta – mimochodem, už jste se někdy pokoušeli dostat do krátkého fokuse křídlo o délce 2,4m? – odvezl Mírovi zapomenutý „modrý matroš“ a jel s ním (tedy s Mírou) na letiště, prubnout úspěšnost oprav a svoje ruce a sebevědomí. Nic neutrpělo šrámy a po cca 15min letu jsem přistál do svých tradičních peřinek, dle Mírovo vyjádření jsem s tím slušně fláknul do vrstvy sena – že by moje nová tradice? :-).

Tímto prohlašuji další letový den za velmi úspěšný a doufám, že „letecká sobota“, naplánovaná na příští týden – kdopak se přidá? – opět vyjde a Míra objedná pěkně počasí a mimořádné situace se nám obloukem vyhnou :-).

… jen se snaž, to ještě nevíš, že nepoletíš …