Sezóna 2015 začala ….

… aneb - první Třemošná je za námi !

Konec zimní přestávky, konec nedočkavosti, konec očekávání a těšení se na novou sezónu, na nový podvozek, na nové karosérie a na nové naděje - sobota 28.3.2015 je tím správným dnem. Už je to tady, už to vypuklo, soupeři těšte se !!!!

Už přípravy na sezónu byly maximální a nejinak tomu bylo i s přípravami na první závod. S předstihem se ladily karosérie, takže někteří jedinci ladili barevný finiš již týden před závody a vrtali otvory pro sloupky až pod stanem v Třemošné … :-) Nejinak to bylo i s včasnou přípravou elektroniky – v pátek před závodem nejmenovaní odhalili, že to vůbec nejede (ale zatáčí :-)) a na stejném místě jako vrtači kastle sháněli nastavovací propojku pro spárování Tx a Rx a poté stavitele podvozku, aby nastavil regl. Prostě, není nad včasnou přípravu. Raději opominu jedince, kteří neměli ani svoje akumulátory … :-)

A když už jsem u té plné informovanosti :-) - ON a MN to vzali zgruntu !!! Nejprve se ON pokusil svého kolegu-soupeře vyřadit podlým trikem, když mu dodaný podvozek osadil menším kolem, na nějž pastorek neměl šanci vůbec dosáhnout :-). Prostě „…. vyjde-li to dvacet …“. Bohužel to nevyšlo, nějak jsem nepočítal s tím, že MN poruší své zásady - tedy to, že potíže zjistí až těsně před startem. Dostal mě, auto začal zkoušet už doma, to by mě u něj fakt nenapadlo … :-) Vyzkoušel, objevil, hledal závadu, ukroutil držák motoru, jel do Tajanova, obral Jardu o nový držák a větší kolo, smontoval a uspokojil se … :-) Ještě štěstí, že jsem mu v tu dobu nebral telefon, jinak by mě asi zavraždil na dálku … :-) Jenže, jak byl tak natěšený a nabuzený, nebral toto varování na vědomí a považte, šel trénovat (!) a úplně zapomněl na své heslo: „ … trénujou a ladí jen zbabělci …“ Jo, kdo s čím zachází, tím také schází - osud se mu odvděčil likvidací menisku, takže místo do Třemošné jel do Prčic. Ale, Pane Bože, trest byl fakt moc velký, stačilo, aby sebou jen fláknul o zem, pak už by si určitě pamatoval, že nemá porušovat svoje zásady … :-)

Takže, jaká tedy byla první Třemošná?

Skvělá, suprová, báječná, fajnová … :-) Všichni byli po zimě natěšeni a nadrženi, nová technika připravena a naladěna, nové startovací zařízení funkční, prostě první závod, že … A proto (?) první závody měli nebývalou „technickou úmrtnost“, která se bohužel nevyhnula ani RCK.

Já: první RZta - něco v autě hrozně kovově chrastí - nestarat se, jet dál! Byl to Al chladič, který opustil svoje místo na motoru a vlezl si do zadní nápravy - naštěstí tak, že nic nezablokoval, jen se nechal otloukat točící se poloosou … :-)
další RZta - ztratil poloosu a unašeč - kolo se v kastli sice podivně kroutilo a i výkonu lehce ubylo, ale dojel jsem do cíle, kupodivu jsem na Toníčka ani moc neztratil!

Míra: konkrétně nevím, ale na nějaké potíže si stěžoval furt …, jo, byla tam nějaká ta nefunkční baterka, n’est-ce pas?

Vašek: jedna RZta nedojeta pro rozpad přední nápravy - prý se nedalo jet …
jiná RZ - auto náhle ztratilo celý výkon, i když vrčelo :-) Ukroucené ozubené kolo na kardanu … :-(

Tony: když pominu stížnosti na špatné nastavení reglu - které Jarda nastavoval podle jeho pokynů, tak jednou - pokud mě paměť neklame - nedojel na slabou baterku a nějaké ty poslední RZty ho trápil regl, který přestával fungovat.

A pak s tímhle materiálem chtějte dosahovat nějakých slušných výsledků !!! Jo, a to už vůbec nemluvím o promyšlené likvidaci nových kastlí neustálým oboucháváním stromů a ostatních překážek … !!!! :-) :-) :-) Jedině moje kastle nepraskla (jinak všechny ostatní ano), přičítám to dlouhému spodnímu plastovému nárazníku, který chytal první část nárazů a kastle se jen mírně oloupala - tento nárazník také poměrně brzy napraskl a i přes provizorní opravu vteřiňákem nevydržel, neb jsem domů v kufru přivezl jen jeho půlku … :-). A kde jsem přišel o část zadního „ocásku“, to fakt nevím, snažil jsem se jezdit vpřed …

Do příštího závodu máme co opravovat a vylepšovat, na fotkách v galerii je krásně vidět, jaký je rozdíl mezi MartiNovo funglovkou a našimi pokřtěnými kastlemi. Už aby si to také stačil obouchat a sladil se s námi … :-)

Výsledky sice našemu nadšení a naší snaze neodpovídají, ale zase plně potvrzují klubový „Novákův syndrom“ - bylo jasně vidět, jak nám to šlo stále lépe a jak nás to stále více bavilo, stačí se podívat na naše zhoršující se časy … :-) Ale vážně jsme si výborně zajezdili, s Tondou jsme si vyloženě „chrochtali“, jaký je to proti TTčku pokrok a jak si to užíváme. A z toho pak vyplývá několik poznatků, jednak kolem TAčkového podvozku a pak také kolem naší Tatřičky. Taky jsou některé z nich:

- TAčko v EVO úpravě je suprovej podvozek, pro nás „hobíky“ úplně nebeskej, prostě to sedí, jede a zatáčí přesně tak, jak chce pilot, jízda je krásně čitelná a předvídatelná. Umí to jezdit klidný styl, ale i trochu té divočiny – v posledních RZtách jsem si na hřišti vyloženě užíval rozevlátý, klouzavý styl, sice méně efektivní, ale více efektní (také přítomné děti to náležitě ocenili) a více potěšující jezdecké srdíčko. Čas vem čert, jezdíme pro zábavu a spokojenost !

- Pro toho, kdo to umí, je TA-EVO ideální podvozek, ale to, že poslouchá na slovo, má i svá negativa - nemá vlastní rozum a tak nerozliší, jestli ho tam posíláte schválně a nebo se vám nedaří. Takže, klidně vlítne do křoviska, když to páníček chce, tak já tam teda pojedu ! Takže, pokud lovíte auto furt někde mimo trať, nemůže za to model, ale vy, nemáte být takový lempl … :-)

- S dobrými jízdními vlastnostmi nového podvozku přichází i nový problém, obvláště pro nás, jak to říci, nesportovce … Když to dobře jede, jede to všude podstatně rychleji, tudíž se musí za modelem klusat podstatně rychleji, volání „ … počkej na mě ! …“ nepomáhá, takže do cíle se doplazíte podstatně vyflusanější a plíce sháníte po lese podstatně déle! Zlatý TTčko, tam si člověk občas i odpočinul, hlavně když ho často lovil mimo trať ! :-) Jo, a to není všechno - my kuřáci (já jsme nekuřák, ale s dechem kuřáka …) při této zátěži hůře okysličujeme krev, tudíž dříve přestáváme vidět a mozek dříve přestává fungovat, takže části RZ jezdíme po paměti a v cíli máme některé úseky tratě vystříhané. Ještě štěstí, že TAčko je tak dobrý podvozek, že si trať pamatuje (něco jako dobrý kůň, co vás sám doveze z hospody domů …), jede vlastně sám a čím méně mu do toho kecáte, tím lepších časů dosahuje … :-)

- TAčko je také krásně tiché, žádné hučení a svištění TTčka (pro pořádek, nedám na TTčko dopustit!), jen tiché, tiché … jak to mám nazvat? Jo, ale v kombinaci s laminátovou kastlí Tatry 603 se objevují věci překvapivé, dříve nepoznané - jeden příklad za všechny: jedete-li úsekem, kde od kol odletují drobné kamínky, najednou slyšíte prapodivný zvuk, jak tyto kamínky narážejí na vnitřek laminátové kastle. Brr, než zjistíte, o co tu vlastně jde, jste tímto strašidelným zvukem docela vyplašeni … A to už vůbec nemluvím o zvuku, který se ozve při nárazu do pevné překážky (typicky strom) - to vás to úplně zabolí, hlesnete „au“ a jste rádi, že model nemá ručičky, aby vám šel za tu ránu nafackovat … :-)

- Jo, a když už jsme u těch ran - naše Tatry jsou pořádné kusy auta a když se rozjedou, tak je hned tak něco nazastaví, to už je nějaká energie. Proto se nedivte, že pokud si to namíříte mimo trať, například do křoví, lovíte auto z podstatně větší hloubky než s křehuličkou lexankou. A když vám takto rozjeté auto narazí do prstu na noze, na kterém máte bolavý, zanícený nehet (na který se normálně bojíte i křivě podívat) a následně vám přes příslušnou nohu auto prostě přejede (aniž nějak sníží svoji rychlost), počítáte všechny okolo létající andělíčky a přemýšlíte, jestli sebou máte fláknout o zem hned (a tiše … no, tiše … zemřít) a nebo to statečně dokulhat do cíle a umřít až potom … :-( Malý dodatek - nevzdal jsem to, dokulhal jsem se nějak do cíle a přežil to … :-)

- Kinetická energie rozjeté Tatry má i svoje výhody - pokud v plné rychlosti narazíte do nějaké umělé překážky (které neustále někdo cpe kolem trati!), většinou se Tatra je lehce oklepe a překážka se uhne. Typickým příkladem tohoto jevu je střet s „kloboučky“ - bum, rána a klobouček letí do dálky, občas jej za letu opustí poutací hřebíček. Takto by se dalo trať poměrně slušně narovnat, jen pořadatelé furt hudraj, prý kdo to má po Tatrách opravovat … :-)

- Ale, překážky na RZtách jsou potvory, asi se mezi sebou domluvili a zosnovaly pomstu - pokud točíte kolem pukliček moc ostře a najedete na ní vnitřními koly, puklička vás nakopne a otočí na střechu. Po této pomstě se tam válíte (teda ne vy, ale model) jak brouček na zádíčkách a místo třepání nožičkama zoufale točíte naprázdno kolečky. Ale nic nepomáhá, takže se musíte nakonec ohnout a autíko otočit a vrátit zpět na trať. I zdánlivě neživé věci umí být pěkně pomstychtivé !!! :-)

- Podobnou pomstu si RZty domluvili i s všudepřítomnými šiškami (viz oblíbený hit „… hráli jsme šiškovanou …“). Pokud na ní „šikovně“ najedete, vzpříčí se vám pod podvozek a pak vám je i výkon motoru prd platný, točíte se tam na místě dokola jak slepice, když jí klovnete do ucha … :-) Opět nezbývá než ohyb a vyproštění!

- Mluvíme-li o vyprošťování uvízlé Tatry - zapomeňte na naučený grif, kdy jí bafnete shora, prsty na okýnkách, a šoupnete jí zpátky na trať. Prd velebnosti, tohle není lexan, ten se neprohne a nedovolí vám chytit i relativně tlustou kastli. Prostě, Tatra není žádný drobeček a vy nejste KingKong, aby jste měli tlapu přes šířku kastle. Zkrátka nechytíte! A když chytíte, tak nezvednete ! (půl kila je půl kila …) A když zvednete, tak nepřenesete ! A když přenesete, tak jste fakt dobrej ! A nebo kecáte, jste jen teoretik a ještě jste to opravdu nezkusili … :-)

- díry, nájezdy a jiné pasti, kapitola sama pro sebe … :-( Co dělat, Tatřička je přece jen delší jezevčík a tak jí některé nástahy tratě dělají potíže - co by tak ještě prošlo v lexanové verzi, to v laminátu nefunguje. Tam kde lexan po kontaktu s překážkou zapruží a model někam postrčí (nejlépe nahoru), tam laminát veškerý pohyb utlumí – tedy pokud překážka nepovolí … :-) Typickým příkladem je třeba objezd stromu poblíž stanů – najíždí se zde na mez, kde z jedné strany je svah zkopaný a z druhé strany je poměrně kolmý nájezd s povrchem z koberce. Dolů z koberce to jde, ale nahoru mají Tatry problém – úhel nájezdu je příliš strmý a ani vyšší nájezdová rychlost to nevyřeší, kastle nezapruží a skok nahoru se nekoná; pouze se ozve známá „laminátová“ rána, jen trochu tlumená položeným kobercem. Tudy cesta prostě nevede, tady funguje pouze „ruční pohon“.... :-)
Ještě větší pastí jsou díry v zemi, typicky jedna v zatáčce v kopci u Monte Milana (nebo jak se to tam jmenuje …). Díra je slušnou pastí, Tatra se tady zapíchne a už se nehne – ven z díry pomůže jen couvání. Ani taktika „rozjetého tanku“ nepomůže – Tatra se sice zapíchne s větší razancí, ale způsobí to jen vyhrnutí většího množství zeminy a přípravu ještě větší pasti pro další průjezdy. Kdo jinému jámu kopá ….

A co napsat nakonec? Prostě Tatra je skvělá a ten osmiválcový motor, vybavený zkušebním karburátorem z pértinaxu, to je žúžo. Tož hódně štěstí s tém pértinaxem – to vám přeje náš podnik, Katoda Olomóc … :-)

Abych nezapomněl, fotky jsou tradičně v galerii a na Tonyho rajčeti …