Historie modelářství v Kramolíně aneb jak jsme také plavali a jezdili
Vydáno dne 05. 02. 2007 (10959 přečtení)
Část třetí – RC modely nejsou jen letadla, ale také lodě a auta
V tomto třetím pokračování příběhu z historie modelářství v Kramolíně bych rád popsal naše začátky a pokroky s dalšími RC modely - tedy s loděmi, auty a jinými modely.
Jak již bylo zmíněno v prvním dílu této „historie“, prvním dálkově řízeným modelem lodi byl model motorové jachty Melodie (asi 0,5m délky, stavebnice z plastových dílů, ovládané pouze kormidlo), řízen jednokanálovou soupravou typu „motoršpagomatik“ - detaily viz. první díl „historie“.
Za skutečně první klasický RC model lodi můžeme považovat až můj model motorové jachty Polaris, postavený ze stavebnice (plastové výlisky, 0,5m délky, motor „400“, ovládané kormidlo a otáčky a směr motoru a později také vnější osvětlení, reflektor a houkačka). Model je velmi živý a obratný a při jízdě i stabilní. V našich modelářských začátcích jsme se s jachto učili správnému držení přímého směru a zatáček, projíždění branek a couvání do doku a správné reakce na nenadálé události - což se nám později hodilo při výuce létání s RC letadly. K tomuto modelu se váže i moje vzpomínka na Míru a jeho návštěvu při narození mé dcery, které jsme mimo jiné oslavili ježděním s tímto modelem (před následným oslavením narození v restauraci...). Model byl také několikrát „utopen“, např. dotírajícím psem (raf, a už model „zachraňoval“ ke břehu...) a poté koupajícími se slečnami, které při laškování (na dálku!) s lodivodem na model šláply (?!) a potopily jej na dno! Model je stále provozuschopný, jen času na výlet k rybníku či koupališti nějak ubývá....
Druhým lodním RC modelem je model rychlostního člunu mého synovce Martina (podobná stavebnice jako Polaris, ovládané pouze kormidlo a otáčky a směr motoru). Model je ještě živější než Polaris a při jízdě na vodě se s ní dobře doplňuje. Tento model také přežil „záchranu“ od psa (stejný pes, stejný rybník...) a také je stále provozuschopný a poznámka o času u něj platí také.....
V našich plánech je také stavba nebo koupě modelů RC plachetnic, ale zatím jen v plánech.....
Dalším z lodních modelů (ale později úspěšně provozovaný i na sněhu a ledu) je můj, Máťovo a Mírovo hydroglizér (kluzák) Čvachta. Jde o model kluzáku (plovák s plochým dnem) stavěným podle plánu, s motorem („400“), tažnou vrtulí a kormidly umístěnými na pylonu nad zadní částí plováku,. Ovládané jsou kormidla (ofukovaná proudem vzduch z vrtule) a otáčky motoru. První modely měly plovák z polystyrenu potaženého papírem, můj poslední Čvachta má plovák z balsy, zvenku vyztužené (vnější polep) komůrkovým plastem - tento plovák je nejlehčí a model krásně „klouže“, především na sněhu a ledu. S Čvachtou je zábava, krásně plaší husy na rybníce, psi na sněhu a bruslaře na ledu.......
Předchůdcem „zimní verze“ Čvachty byl můj experimentální skútr „Flaškolet“. První verze tohoto modelu byla z plastové krabičky, z níž „trčely“ dráty, na jejichž konci byli plastové lyže - přední ovládaná servem. V zadní části „krabice“ byl umístěn motor („400“) pohánějící tlačnou vrtuli. Ovládané byli přední lyže a otáčky motoru. Při prvních jízdách se ukázala konstrukce příliš těžká a proto byl model radikálně přepracován - základ tvořila PET láhev od malé minerálky (0.5l, zátkou směrem vpřed), ve které bylo na balsové konstrukci umístěno RC příslušenství s akumulátorem a vzadu byl umístěn otočný motor („400“) s tlačnou vrtulí - natáčením motoru s vrtulí a tím proudem vzduchu se řídil směr jízdy. Lyže tvořily na drátěné konstrukci umístěné další dvě láhve od minerálky (také 0,5l, zátkou vpřed) - odtud pak pochází poněkud kostrbatý název „flaškolet“. Celý model byl rozebíratelný - až do velikosti tří flašek... Ježdění s flaškoletem bylo velmi zábavné, pilot nikdy nevěděl, kam model po odskoku na sněhu zamíří a kde zastaví - pokud byl sníh zmrzlý, model po něm svižně klouzal a poměrně neochotně zatáčel, pokud byl sníh trochu mokrý, flaškolet při zastavení „přituhl“ a s ubývající energií v akumulátorech měl problém se rozjet. Časem flaškolet nahradila odlehčená verze Čvachty, která se na sněhu a ledu plně osvědčila.....
Tímto je vyčerpána oblast lodních a jim podobných modelů a můžeme ve vyprávění přejít k RC autům.
Za první naše RC autíčka můžeme pokládat auta ovládaná pomocí bowdenu...... No, dobrá, tak tedy ne, považujme za první modely autíčka na vysílačku........
Prvním, tak trochu skutečným RC autem byla buggy Jet Hooper Turbo - její název je odvozen z nápisu na zadním křídlem této původně hračky na vysílačku (asi 30cm délka). Původně mi byla předána k opravě ovládání, ale když se majitel dozvěděl, že je neopravitelná, ponechal mi jí „napospas“ - a to byl pro mě signál k experimentům. Ponechal jsem původní podvozek a motor, doplnil „letecký“ akumulátor a RC soupravu, přidal regulátor vlastní výroby a ono to jezdilo! A docela svižně (především při přepnutí převodovky na „rychlý převod“), průchodnost to mělo celkem slušnou, jen ovladatelnost klesala při „poskocích“ jedoucího modelu na nerovnostech. Ale svůj účel autíčko splnilo, všichni se s ním „vyblbli jak malí kluci“ - zde naplno platilo „za málo peněz hodně muziky“. Model „řádil“ v kopcích, na rovinách, na asfaltu i v písku, na ledu a sněhu, jezdil s námi na procházku, doprovázel první krůčky a poté první modelářské začátky mojí dcery Elišky a především psi ho milovali - malí se ho báli, střední za ním běhali a velcí si ho odnášeli na zahrabání (... na horší časy). Bohužel, životnost motoru (asi třikrát měněn) a především převodovky byla omezená a z důvodů její nerozebiratelnosti je v současnosti model nepoužitelný.
Současníkem mojí buggy bylo Mírovo auto „Big Foot“. Původně také hračka, koupená za „pár šupů“ v opravně hraček, upravená podobně jako můj model - rozdíl byl jen v použitém „profesionálním“ regulátoru - jeho vlastnosti se plně uplatnily v nejvíc ježděné disciplíně - truck trial (to bylo v době, kdy se tato disciplína s modely ještě nikde nejezdila). „Big Foot“ jezdil na rovině poměrně pomalu, ale v terénu neměl konkurenci, především pak díky náhonu na všechna čtyři kola. Ježdění s „Big Footem“ byla pohodová záležitost (na rozdíl od „adrenalinové“ s Jet Hooperem....) - vyběhli jsme za ves na motokrosové závodiště, vybrali terén, sedli na mez a jeden po druhém se snažili s modelem soutěžit „kdo výše, kdo lépe, kdo dříve“.... Bohužel, také „Big Foot“ je v současnosti mimo provoz, mimo jiné především pro svou „likvidační schopnost serv“.
Třetím z upravených hraček je (stále funkční) Máťovo auto - jakýsi „Mini Monster Truck“. Velikost jako „Big Foot“ a Jet Hooper, poháněná zadní náprava, stejný motor, stejné vybavení (jako Jet Hooper) , stejné ovládání, stejné úpravy a stejné závady - zatím se však tento model daří udržovat provozuschopný.
Tak, a zde se nám začíná historie modelařiny v oblasti RC aut lámat - z minulosti do současnosti, z modelů-hraček ke skutečným modelům RC aut.
Prvním ze skutečných modelů je můj model (stavebnice fy. Tamiya) vozu F1 v měřítku 1:10 - Williams FW11B Honda F-1. Model je asi 0,5m dlouhý, poháněna je zadní náprava (s diferenciálem) motorem velikosti „600“, ovládané jsou přední kola (směr) a otáčky a směr motoru (regulátorem vlastní výroby). Model je velmi (velmi, velmi....) rychlý, jeho zrychlení je fascinující a na suchém a rovném povrchu (např. hladký asfalt) výborně ovladatelný (především díky širokým mechovým pneumatikám). Model byl velmi (velmi, velmi...) výhodná koupě z druhé ruky (starší, sestavený, ale nikdy neježděný), RC vybavení bylo doplněno z vlastních zásob a proto i u tohoto modelu platí (a to nejméně dvojnásobně) - za „velmi málo peněz velmi (velmi, velmi...) mnoho muziky“. Řízení tohoto modelu chce už jisté zkušenosti (zvláště ve vysokých rychlostech), ale je neocenitelnou školou práce s řízením otáček motoru (např. při jízdě na palubovce je citlivé ovládání „plynu“ velice důležité) - připomíná svůj velký vzor z éry silných turbomotorů v F1.
Druhým z „dospělých RC aut“ je Michalovo (Mírovo syn) buggy Baja King. Model je také postaven ze stavebnice fy. Tamiya v měřítku 1:10, tedy stejné velikosti jako předchozí F1 a následující WRC (ale na podvozku TL-01). Původně byl poháněn i stejným motorem („600“), ale v současnosti je osazen „tunningovým“ motorem, které spolu s dalšími úpravami z modelu dělají „nebezpečnou zbraň“ - je to zkrátka „super brus“, ale jeho pilot Michal model „vodí“ naprosto spolehlivě.
A poslední tři modely mohu popsat najednou, protože všechny vycházejí ze stejného základu (viz. pravidla VSMK, dnes RCK...), liší se jen lexanovými karosériemi - můj Ford Focus RS, Martinovo Subaru Impreza WRC a Mírovo Lancia Delta HF Integrale (je velmi pravděpodobné, že časem naše řady rozšíří i kolegyně modelářka se svým modelem stejné kategorie podle pravidel VSMK/RCK.....). Všechny tyto modely jsou ze stavebnic fy. Tamiya vozů WRC / Rally v měřítku 1:10, na podvozku TT-01, poháněné motorem „600“ s náhonem na všechna kola, tunning motoru a podvozku je až na drobné vyjímky zakázán (pravidlo identických modelů), akumulátory a RC vybavení jsou porovnatelné (zde má letecká modelařina velký vliv - všichni piloti si zvykli na používání tzv. páčkových vysílačů - narozdíl od pravověrnými automodelářemi používaných vysílačů volantových...). Tyto modely byli vybrány a zakoupeny po „akci VSMK“ (více v článku Martina) všechny najednou a platí o nich rčení - „za relativně málo peněz, velmi (velmi, velmi, velmi....) mnoho muziky“ - i když názor našich manželek by byl asi trochu jiný (ale nakonec, kdo si hraje, nezlobí, že...). Ježdění s těmito modely je naprosto jedinečná záležitost a když se sejde takovýchto podobných modelů více (Baja King, Williams F1, MiniInferno 1:16 ap.), je z toho zábava na celý den. Ježdění se velmi dobře dá kombinovat s létáním - betonový plácek na „našem“ modelářském letišti, dětským sportovním dnem - písečná část fotbalové hřiště ve vsi, halovým sportem - palubovka sportovní haly v Plánici a nebo s obyčejnou návštěvou restaurace - taneční sál v Myslívě - jistě by se našly i další varianty.... Záznam historek z ježdění s těmito modely a především popis celé „akce VSMK“ má na starosti její „hlavní pachatel“ a náš redaktor sekce RC auta Martin, takže mu dále svým psaním nebudu ubírat práci a skončím - s pozdravem sportu zdar a modelařině v Kramolíně zvlášť!
17.09.2020:aktualizace v článku "Létejte, co se dá …"
do download přidány další informace z RCR 09/20 a odkaz na "droní" stránky s informacemi, včetně odkazu na stránky UCL, kde by se měly objevit informace o registracích a testech
Létejte, co se dá ...