4. RC rally Západní čechy

21.5.2011 uspořádali borci z Tajanova další podařený závod našeho šampionátu.

Máme za sebou další díl seriálu závodů RC Rally, tentokrát ve vyzkoušené lokalitě pískovny v Beňovech. Kluci objednali perfektní počasí, zajistili super občerstvení a díky nezměrnému úsilí a dřině i vynikající trať.
Jeli jsme tentokrát v oslabené sestavě - Hrabáci měli jiný program (sportovně chalupářský) a Tony prostě nejel. Podařilo se mi nacpat se do auta k Ondrovi (a díky tomu jsem mohl naplno využít kvalitu zajištěného občerstvení - Martine díky), který prokázal vynikající schopnost jak složit do auta dvojnásobek věcí, než kolik se do něj vejde a tak jsme ráno mohli vyrazit. Cesta probíhala poměrně úspěšně, jen měl Ondra pocit že se někdo pověsil na nárazník a brzdí ho (jó, můj skorometrák navíc byl znát) a v Klatovech se nám za jízdy začal rozpadat stan naložený na střeše (zvuk matičky kutalející se po střeše je naprosto úchvatnej :-) ), těšně před pískovnou jsme přiřadili druhé auto s fanoušky a v klidu a dobrém čase dorazili na místo konání závodů.
Někdo už měl rozloženo, někdo přijel po nás, prostě normálka. Začali jsme připravovat auta na závod, povídat s kamarády, řešit problémy své i kolegů a najednou byl čas začít závodit. Kluci postavili trať o kousek širší než minule, ale stejně krásnou a náročnou na projetí, takže o zábavu bylo postaráno. Když auto vyjelo mimo trať bylo nutné ho vrátit zpátky rukama, samo z vysoké trávy nevyjelo. Až později jsme přišli na taktiku - když už auto mířilo mimo trať, stačilo dát plný plyn a síla stříďáku prostě auto vyrvala ven - jenom se nesmělo ubrat, to byl konec.
Jak jsem zjistil po závodě, měli na nás pořadatelé přichystám ještě jeden špek - trať vedla kolem neoficiální nudapláže a tak se občas někdo potkal s "přírodním úkazem", který znesnadňoval koncentraci na řízení auta. Mě se to nestalo, asi jsem dostatečně utrácel u stanu s občerstvením a tak nebylo třeba tuto zbraň na mě nasadit :-D .
Sluníčko svítilo, RZty ubíhaly jedna za druhou, řeči jsme měli čím dál tím chytřejší, poruchy čím dál tím složitější, tak nějak jako vždycky. Týmu RCK se dařilo střídavě - Eliška měla trvale problémy s přehříváním, já jsem se nakazil syndromem "Novako" (čím lepší pocit z jízdy, tím horší čas), přesto jsem v samotném závěru (díky jeho problémům) Ondru přeskočil a v konečném pořadí jsme se seřadili na 13.-15. místě. Eliška získala svůj historicky první bod (který jsme večer v klubovně oslavili), já po dlouhé době porazil Ondru, všichni společně jsme získali body do tabulky týmů a (především) jsme si užili další krásnej den ve společnosti kamarádů (stejně potrefenejch bláznů) na který budeme vzpomínat. A to i díky fotkám, tentokrát od celé Novákovic rodiny.