… aneb - ty komáry si klidně mohli odpustit !!! :-)
Stručně - velmi podařená akce, ještě teď se dávám dohromady a furt si škrábu kousance od komárů a tiplic - hajzlové bzučivý !!!. Malou kaňkou může být to, že o půlnoci došlo pivo; co ale nedošlo, to byly síly a zvuk aparatury z protější technoparty :-( - obojí se muselo léčit zásobami toniku, ochuceným něčím říznějším … Ještě ve dvě ani jedno nedošlo …
Závody skvělé, trať výborně připravená - velká pochvala stavitelům za akceptaci připomínek z minule, jako pomstu můžeme brát dlouhé rovné úseky, na kterých nás donutili i běhat (hrůza !!!) a někde se stejně neodpustili úzké ostré krouceniny, to abych si moc nevyskakovali :-). Ale jinak paráda, báječně jsme si zajezdili, jen jsem asi furt jezdil nějakou jinou (delší) trasu než ostatní, neboť i přes mojí maximální snahu a jízdu na doraz mě Toníček dával fleka v každé RZtě (tu více, tu méně - např. mi pomohla oprava mého spoileru, po nalepení červeného proužku to hned jelo lépe … :-)), o ostatních pilotech ani nemluvě :-(. Asi nějaké skvrny na slunci - a to se mi jelo lépe a lépe … A zklamal jsem i celkově, i přes úpornou snahu jsem to poslední místo nevybojoval, tímto se „tureckému kolegovi“ omlouvám, že se mi nepodařilo ho plně zastoupit … :-)
Jo, malá - no malá, pořádná - výtka pořadatelům - vyměnit nahé ženské na nudapláži u trati za všudepřítomné a otravné mouchy, komáry a tiplice, to mi nepřijde jako dobrý kšeft!!! Kvantitou se to sice vyplatilo, ale přátelé, kde je ta kvalita, po které všichni tak intenzivně voláme? To se fakt nepovedlo, z tohoto pohledu to bylo stejně nevýhodné jako státní zakázky !!!! Takhle by to teda fakt nešlo, myslíte si snad, že do Beňov jezdíme kvůli nějakým závodům? Ale no tak, proberte se … :-) :-) :-)
V pátek jsem v práci počkal na ranní poradu a pak vyrazil zkratkou do Klatov - zastavit se v Kramolíně, naložit u Petry stan RCK, nahoře přihodit dva stolečky, dvě židličky, kopici modelářských kufrů a auto, dvě lodičky s příslušenstvím, klubové oblečení, stan, karimatku a spacák, kufřík s vařičem a příslušenstvím, čtyři kanystříky s vodou a bodce na opejkání buřtů. Ty jsem koupil po cestě v Sedlicích, společně s klobáskou, salámkem, sejříčky, chlebíčkem a hruškovým fernetem. Tonik měli jen jeden poslední, takže druhý uloupil na chalupě (spolu s becherovkou, půllitrem, frťánkem a hrnečkem), pro zbytek toniků jsem byl nucen se stavit v Penny na Slovanech, neb rozkaz od B. zněl jasně - já dodávám Bífítra, ty tonik - nebyl čas dlouho přemýšlet :-). Mezi pití se schovaly i dvě kofoly a čistá voda na ranní čaj. A aby byl výčet úplný, tak se mnou z ČB cestoval jeden Pb akumulátor a na ETE k němu přibyl větší bráška - oba na provoz nabíječky, bo nebylo jasné, bude-li elektřina. Byla …
Po krátkém pátečním večerním tréninku (B. nám nedovolila načít druhou láhev Bífítra!) jsem v sobotu ráno lehce zaspal, místo 5:30 se budík asi sám přeřídil na 6:30, takže jsem se probral v 6:05 a plánované naložení Tonyho v 6:45 se trochen posunulo (ale v 8:00:00 jsem v Beňovech vypínal motor!!!). Takže ráno jsem do auta (ocenil jsem lehce větší kufr služební kombíkové fóbie) přihodil karimatku, spacák a propriety od Bohuni a těsně před odjezdem do auta naskočili i oba psi - Amy dopředu na zem a Míša dozadu na sedadlo. Po naložení už lehce nervózního Toníčka (kufr, kufr, židlička, spacák, karimatka, Tony …) vypadalo auto nějaké nafouklé a trochu naložené - dokonce se loďka Polaris po první zatáčce přesunula B. na klín, což Amy těžce nesla (dělala si na toto místo zálusk) a byla uražená až do Klatov …
V Beňovech po zaparkování, vykutálení se věcí na zem, postavení stanu a přihlášení se u pořadatelů přistály u nás první ranní, snídaňové frťany, čímž mohly být závody považovány za zahájené … Jen s pochodní nikdo nepřiběhl a oheň se zapaloval až v podvečer … :-) Zároveň byli vypuštěny psi a Amy začala s vyhledávání obětí na házení klacků a Míša začala pilně hledat a shromažďovat myšky na večerní grilování - obě byly velmi úspěšné :-)
Nějak nebyl čas si psát plnohodnotné poznámky, jen jsem si tu a tam něco namluvil na diktafon a tak se tady teď pokusím o nějakou tu popisnou zkratku o tom, co se tak nějak přihodilo …
- Dotaz od jednoho z pilotů - bráchu jsi dnes s sebou nepřivezl? Po mém nechápavém výrazu a ujištění, že mám jen sestru - která stála vedle a byla tímto představena - vyšlo najevo, že je tím bratrem myšlen Martin Němeček. No nazdar, to je nadělení, viď, můj adoptivní bratře … :-)
- Tony otevřel kufr s modelem a okamžitě začal radostně jásat - hurá, nejedu, zapomněl jsem doma vysílač … Jak průhledná to výmluva, nebylo mu to nic platné, JardaS mu půjčil svojí a co čert nechtěl, jelo se mu s ní lépe než se svojí a proto byl tak dobrý - ježíšmarjá, jak těžce ze mne lezla tahle věta, fujtajxl … !!! :-)
- Tony furt něco mlel o modrých mouchách, což nikdo nechápal, páčto všechny otravovaly jen ty obyčejné, černé, bzučivé, protivné …
- Martin Peller mě vrátil můj kardan, který jsem mu svého času zapůjčil a který už mi dávno splatil kardanem jiným, nově vyrobeným - tímto mu veřejně děkuji … :-)
- „Chlapci, alespoň o víkendu mi dejte pokoj!“ Tuto všeobecně známou hlášku jsem použil, když se „ležením“ ozvalo - kde je ten elektrikář, my chceme kafe!!! Takže jsem brífink absolvoval se šňůrou od podstavce kolem krku a konvicí v ruce a pak jsem byl dotlačen k tomu, abych obnovil její funkci a v táboře nevypukla vzpoura z nedostatku kafe. Sice jsem navrhoval, aby si dali ledovou kávu, ale před možnou inzultací mě ochránila jen úspěšná oprava funkce varné konvice. A pak že to nemá na funkci vliv - jak měl lačný dav vliv na to, abych fungoval ! :-)
- Po startu do první RZty jsem se smál Tonymu, že má nastaven velmi malý rejd, ale jen do cca. páté zatáčky, kdy jsem zjistil, že nezatáčím také - musím podezřívat Tonyho, že mi to podle přenastavil, aby mě mohl porazit. Tsss, jak bláhové, já to zvládám i bez toho, celkové výsledky jsou toho důkazem … :-) Ale byl jsem na tom lépe, páčto mě stačilo přibrzdit a zatočit kolečkem na vysílačce - sice servo zbytek RZty kňučelo, jak naráželo na dorazy, ale Tony musel RZtu dojet s malým rejdem a pak odnést vysílač k seřízení Jardovi. Jen mi není jasné, že i tak mě porazil „o délku vagónu“ a do konce závodů to tak zůstalo, ať jsem dělal, co jsem dělal … A musím si postěžovat, Toníčkovi nestačilo, že „zabodne kudlu“, tj. že mi vždy zdůrazní, že byl v RZtě lepší, on s tou „kudlou musí v ráně ještě kvedlat“, tedy doplnit, o kolik mě pojel a ještě přidat, že měl ten či onen hendikep … To je nečestné a nesportovní, hlasitě protestuji - musím se pak chodit uklidňovat do baru a když si uvědomíte, že bylo devět RZ, tak už není co dodat … :-)
- Němeček se v Turecku očividně nudil, bo posílá smsky - zásadně v době jízdy - a pak se dlouze snaží zjistit, kdo že je ten (tedy ta) záhadný (-ná) B., která ho má u RCK nahradit (tedy prudit a chlastat :-)) - komické na to je, že o tom diskutuje (přes můj mobil) s mojí sestrou a chvilku trvá, než pochopí, že ona je tou skoro plnohodnotnou náhradou :-).
- Pořadatelé přivezli nové, kovové stupně vítězů, takže jsem je s Tonym hned vyzkoušel - v týmech jsme byli na prvním místě a v jednotlivcích jsem byl já první a Tony druhý - Bohuni bohužel nedala na rajče fotku, jak ho shazuju z nejvyššího stupínku :-) Staré, dřevotřískové stupně vítězů v noci posloužily naposledy - krásně hořely a osvětlily spokojené tváře okolostojících … :-)
- závody úspěšně skončily a nastala volná zábava - někdo se šel koupat (nejmenovaní jedinci by se ve vodě nejraději rochnili ještě teď …), někdo lepil světýlka na model na noční jízdy, někdo vozil děti na traktoru, někdo připravoval díru a dříví na oheň a pár jedinců se snažilo pouštět lodičky.
Tak konkrétně - já jsem přivezl lodě dvě - letitou Polaris (té je tolik let, co naší Elišce :-)) a „nového“ Korála. Ten sice už na vodě několikrát byl, ale prakticky nic nenajezdil - tu pro povolený šroub, tu pro vadné servo a tak podobně a nejinak tomu bylo i tady - jednak to při vlnkách vypadalo, že z Korála bude ponorka a když se konečně rozjel po hladině, tak byl hrozně nestabilní a jezdil si jak chtěl, především si zatáčel, kam chtěl. Nevím, buď je blbý signál z vysílače či nějaké rušení a nebo servo nějak neservuje. Dokonce v jednu chvíli přestal jet a já čekal u břehu, jestli mi ho vlnky donesou a nebo se budu muset svléci a vydat se pro něj. Naštěstí dostal rozum a dovolil mi dojet ke břehu. Jisté ale je, že po vyndání lodě z vody na mne z chladících trubek kapala poměrně teplá (až horká) voda a jak motor, tak regulátor byly na dotek slušně horké. Asi bude ještě potřeba vychytat nějaké mouchy :-) a trochu to doladit. Takže se Korál na vodu asi dlouho nepodívá … :-( Zato Polaris fungovala dobře, přesněji řečeno v mezích, které jí stanovily pohonné baterie. A tyhle meze byly dost malé, budu muset sehnat nové zdroje, Polaris jezdila na čtvrt plynu a zpět se vracela krátkými „přískoky“. Ale zase to vypadalo romanticky a B. udělala pár pěkných fotek - jen to osvětlení na nich není vidět :-) Ale nejlepší byl Martin Peller, který svůj rychlý člun vybavil i zařízením na kouřové efekty - jen je škoda, že tyto efekty mají vliv na výkon motoru a potom už to prostě nejede :-) Takhle hezky spečené vodiče od motoru jsem dlouho neviděl, naposledy v rozvaděči na Temelíně :-) …
Po rozhoření ohýnku jsme si opekli buřtíky, povečeřeli a věnovali se duchovním záležitostem, kupříkladu debatě o tom, jestli je nový božkovský fernet s příchutí hrušky výborný, dobrý a nebo nepitelný a ze kterého schodu byl sejmut. Rodičové občas provedli součet všech ratolestí a třemošenští s RCK přidávali k bzučení komárů ještě bzučení minidroníků - když se vám po noční obloze prohání dvacet světýlek (pravda, většinou se drží ve skupině po čtyřech :-)), máte dost co dělat, aby jste se pokoušeli ovládat jen ten svůj. A často se stane, že neovládáte žádný, ať se snažíte sebevíc, ba dokonce se váš stroj na vás může naštvat a zaútočit na vás - můj nos toho jest důkazem, hned po startu (startuju z plochy mezi ovladači) se na mne vrhnul a ani mé divoké páčkování nepomohlo, natož pokus o zbabělý ústup. Ale když se dařilo, bylo bzučení světýlek po noční obloze efektní, jen ten kombat budeme muset ještě potrénovat … :-)
Po poslední „droním“ vystoupení se začali někteří od ohně vytrácet, já se začal pakovat něco po jedné, trochu mě pak vyplašila sestra, která se na svém místě ve stanu nevyskytovala - prostě odmítla poslouchat otravné ducducduc, bafla spacák a karimatku a odstěhovala se pryč pod strom a hvězdičky, prý bylo krásně teplo (ano, já jsem se také k ránu zpotil), jen ti otravní komáři a intenzivní ranní rosa kazila dokonalou idylu. Tož se opět sebrala a šla se naložit do vody; pak nám uvařila čajík (díky) a my jsme mohli posnídat.
No, a pak už nezbývalo nic jiného než poplatit dluhy (díky, B.) a začít balit - v mém případě to znamenalo vyházet všechno z auta a pak to vracet systematicky zpět. Nějak se mi to postupně povedlo, na Tonyho dokonce ani nepadaly věci, a pak už jen „udělat pá pá“, vybrat nejstřízlivějšího řidiče (v našem případě řidičku) a vyrazit směr Plzeň. B. si chtěla trochu užít dálnice a tak jsme málem jeli zkratkou přes Prahu (naštěstí jsem se připomenul), na Letné jsme vyložili Tonyho, v Doubravce vysypat Bohuni, usušit mokrý stan, sblajznout dobrý oběd a vyrazit k domovu - na to jsem zbyl už jen sám. V K. jsem Petře rozložil na dvoře stanovou plachtu také k usušení a nahoře vyložil věci, které nechtěly cestovat dále na jih. No co vám budu povídat, v ČB jsem parkoval něco po páté a když jsem si cvičně třikrát vynosil věci, s chutí jsem naložil do vany - prostě úspěšný a povedený víkend!!! Kdo nebyl, může jen litovat - jejda, sorry Martine, promiň :-).
Fotky od Bohuni jsou na
jejím rajčeti - zde jí musím veřejně pokárat, páčto jsou dost probrané, velmi dobře si pamatuju na několik kousků, co jsem fotil vlastnoručně !!! :-) A výmluva, že jsou neostré je hóóódně průhledná … :-) A fotil i Toníček, tak se snad také dočkáme …
Konečně dvoudenní Klatovy … 
