8.8.2010 Red Bull Air Race Lausitz

Před prázdninami jsem začal pokukovat po možnosti zajet se podívat do Budapešti na Red Bull Air Race. Minulý týden přišla zpráva, že závody v Budapešti a Portugalsku jsou zrušeny. Jen jsem se doma zmínil, že je to škoda, že bych docela rád viděl F1 na nebi (tedy spíš při zemi) a že poslední závody jsou v Lausitzu v Německu.

Kupodivu se doma urodilo a všichni projevili nadšení, že by jeli taky. To už byla výzva zorganizovat rodinou výpravu do Německa. Prostudoval jsem internet jakže je to se vstupenkami, jak se dostat do Lausitzu, jak dlouho se jede, kolik co stojí,… Nakonec byla zvolena varianta brod, do Lausitzu odjedeme bez koupených vstupenek, uvidíme jestli na nás nějaké zbydou a jak to na místě dopadne. Pokud bychom se nedostali na závody, vrátíme se do Drážďan a půjdeme do muzea Karla Maye. Malý zádrhel nastal ještě v okamžiku, kdy jsem dětem sdělil, že se odjíždí v půl šestý z Kramolína. Vypadalo to, že se nikam nejede, protože vstává se přeci ráno (tedy mezi desátou a jedenáctou) a ne chvilku po půlnoci, kdy je asi tak právě čas jít spát. Jo, prázdninový režim je znát.

V neděli jsme nicméně odjeli a chvilku po deváté jsme parkovali v Lausitzu na autodromu. Lístky byly a dokonce bylo na výběr. Hurá. Zaujali jsme místo na tribuně a čekali na zahájení programu. Tedy nejdřív jsme ze sebe servali veškeré oblečení, vyráželi jsme z deště a 13 stupňů, v Lausitzu 24, slunečno, mírný vánek, celý den jak vystřižený. Na autodromu se motaly předváděcí Volkswageny a tak nám čekání krátilo sledování velkoplošné televize se spoty z již odlítaných Air Race a německé reklamy. Do 12 hodiny, kdy začínal program , jsme podnikli několik průzkumů místních stánků, občerstvoven a toalet. Nejdéle jsem se zdržel u stánku s Air Race zbožím, trička, šňůrky na krk, brejle, nášivky,… vše s motivy Air Race. Taky modely letadel s pylony. Univerzální reklamní letadlo za 7 Eur, v barvách jednotlivých pilotů od 14,95 do 19,95 Eur. Martina Šonku neměli, asi byl velký zájem a byl vyprodán jako první. Takže žádné nákupy. Trochu přeskočím, odvezené suvenýry přeci jen byly, reklamní kelímek od limonády, program (jeden, druhý Katce spadl z tribuny poté, co nám všem důrazně vysvětlila, ať si držíme věci a nic nám nespadne dolů), a vstupenky. Takže naše tradiční trofeje do kroniky (kelímek lisovat nebudeme, dostane čestné místo ve vinárně).





Ve dvanáct hodin začal oficiální program. A hned dvě dobré zprávy na začátek, komentátoři byli dva a střídali komentář v němčině a angličtině, potěšili 3/4 naší rodiny. Druhá zpráva nás potěšila všechny. V sobotu se nezdařilo odlétat celou kvalifikaci a tak se program mění a my uvidíme o pár letů (i Martina Šonku) navíc. Tak a jedeme, do vzduchu jde vrtulník s přenosovou kamerou, dolů padají parašutisté, přilétá Curtiss US Navy z leteckého muzea Hangar 7 a do vzduchu jdou první piloti Air Race na dokončení kvalifikace. Martin Šonka zaletěl podle komentátorů trochu ze široka, ale bez chyb a rychle. Čas stačí na 12. místo a tak ho uvidíme letět v TOP12. Hannes Arch (ještě může ohrozit vedoucího Bonhomma) zabloudil na trati a připisuje 4 trestné vteřiny. Do Top12 ale postupuje.





Pauzu do přípravy strojů vyplňuje příletem Douglas DC2 Dakota . A vůbec, vezmu všechny přestávky najednou. Z muzea Hangar7 přiletěl ještě jeden historik, bohužel bez popisu komentátorů a já ho nepoznám, takže prosím Ondru o identifikaci (B25 Mitchel). Ze stáje Red Bullu se ukázala Cobra v reklamních barvách a trochu zvedla hladinu adrenalinu u diváků (kterým už beztak stříkal z uší) a vrtulníkovou šou dovršila akrobacie opět nepředstaveného a mnou neidentifikovaného vrtulníku. Při obratech, kdy loping byl asi nejjednodušší, jsem hledal provázek, kterým je tam nahoře přivázán. Kromě leteckých ukázek nám pořadatelé ukázali, jak jsou schopni znovu postavit seknutý pylon. Od prvního sáhnutí do postavení pylonu to bylo tak za 30 vteřin. Při závodech nám to zopakovali na ostro. Od skončení letu viníka, přes příjezd k pylonu , do postavení to zvládli odhadem do 3 minut.



Tak a lítáme. Top12 - Martin Šonka zrychluje, bohužel všichni také a tak předvedený let stači na krásné 11. místo celkově. Bohužel ani můj oblíbenec Maďar Besenyei nepostupuje do TOP8. Asi až tady ze mne spadlo vykulení a vyjevení a překvapení, že tohle opravdu vidím na vlastní oči (taky jsem sundal od oka foťák) a tak doceňuji autodrom, postavení trati, naše místečko na tribuně a vůbec pořádně prohlédnu okolí.

Autodrom Lausit byl postaven na místě bývalých povrchových dolů, je to hezký kotel, po obvodu je trojúhelníková trať něco jako pro Indy, uvnitř naskládána variabilní trať pro ostatní závody. Místo na tribuně jsme trefili naprosto perfektně. Výhled na startovní/cílový pilon, kousek od otočky pro nálet do druhého průletu, sezení přesně v letové výšce, výhled na startovní dráhu (letadla startovala a přistávala přímo z autodromu z obslužné komunikace depa), velkoplošná obrazovka u ruky, prostě balada.





Tak a lítalo se dál. Vychutnával jsem si umění jednotlivých pilotů. TOP8 skončila dost infarktově, první 4 se srovnali do 1 vteřiny. Tak a jde se na finále TOP4. Narychlo uzavřená sázka mezi mnou a Michalem určuje dva favority. Já sázím na Archa, Michal na Bonhomma. A letíme.

První slyší pokyn Smoke On Hannes Arch. Předvádí svůj nejlepší let toho dne, letí bez penalizace. Druhý jde na trať Matt Hall, přes 5 vteřin ztráty dává Archovi šanci na slušný výsledek a naději na celkový titul mistra světa. Třetí letí Nigel Lamb, tedy neletí, při rolování na start píchnul levé kolo a neodstartoval . Nedostali byste infarkt? Já určitě. Takže poslední ze čtyř - Paul Bonhomme. Strhující let, žádná chyba, v cíli +0,36.

Skončeno dolítáno. Paul Bonhomme uhájil celkové první místo před Hannesem Archem v Red Bull Air Race 2010, já vyhrál naši sázku na vítěze závodů, všichni jsme si to užili, splnil jsem si přání vidět tyhle závody na vlastní oči a vůbec, byla to podařená sobota.

A čekal nás odjezd. Už při příjezdu jsem odhadoval, že opustit areál autodromu bude tak na 2 hodinky (bez hledání auta, přeci jen tam stálo pár desítek tisíc aut) Německá organizace zafungovala a do půl hodinky jsme byli na dálnici. Hurá domů, zažít zažité, prohlídnout fotky, vzpomínat a těšit se na (snad) další podobnou podařenou neděli.

Pokud se chcete podívat kde jsme to byli - Eurospeedway Lausitz - co jsme to vlastně sledovali, jak to vlastně ve skutečnosti bylo - Red Bull Air Race - a pokud máte náladu na moje fotky, přeji hezké další počtení a podívání.