… aneb není rudlík jako rudlík … :-)
V dobách, kdy jsme chodili létat na pole, tahali jsme kufr s výbavou a letadlo v ruce - ostatně, ono to prakticky ani jinak nešlo. Když jsme začali jezdit s auty, praxe stěhování věcí v rukách zůstala. Když jsme začali létat na „našem letišti“, zůstávalo vybavení v přistaveném autě - nebylo ho prakticky třeba nikam transportovat. Stejná situace byla i s auty, tedy v době, kdy jsme začali jezdit po závodech. Pravda, nastaly i situace, kdy bylo vybavení potřeba donést kousek dál, ale vždy se našlo dost ochotných (a prázdných … ) rukou, které pomohly. Nějaký ten transportní prostředek by se byl občas hodil, např. při ježdění v hale, ale řešilo se to operativně, např. kolečky na plastové bedýnce na jablka a podobně. Potřeba transportních prostředků se ale naplno projevila v době, kdy se zpřísnila pravidla v areálu v Třemošné - dovnitř už se auty nesmělo zajíždět a výbava se na „plac“ stěhovala z menší či větší vzdálenosti, podle toho, jak se komu podařilo zaparkovat … Různí lidé tento problém řešili různě - od najmutí „námezdních nosičů“ :-), přes kolečka na kufrech až po použití transportních rudlíků - někteří „bohatí a nešikovní“ závodníci zakoupili výrobky hotové :-), jiní, ti „chudí a šikovnější“ volili stavbu svépomocí … (tak a teď očekávám plodnou a vášnivou diskuzi …. :-) ). Já bohužel patřím do „průniku“ obou kategorií, bohužel do podkategorie „chudý a nešikovný“ … :-) a musel jsem volit nouzové prostředky - lehkou úpravu (či spíše opravu) starého podvozku z „tašky běhačky“ - bohužel, tento transportní prostředek vydržel pod plnou zátěží „půl cesty Třemošenské“, po opravě „cestu jednu celou“ - z několika potřebných. Tož jsem se tedy vrátil k přenášení vybavení na popruzích, rameně a s pomocí nosičů … :-)
Ale červíček stále hlodal a dokonce jsem i uvažoval o koupi rudlíku hotového - např. takového, jaký má MartiN. No jo, ale to, co se vejde jemu do jeho „pojízdné stodoly“, já bych do svého „knedlíku“ rval jen těžko. Chtělo to tedy vymyslet konstrukci vlastní, skládací a málo místa zabírající a hlavně, tento rudlík postavit ! Tento přípravný stav trval dost dlouho, až mě konečně před letošní sezónou políbila můza - kde se holka tak dlouho toulala? Během jednoho dne byla zformulována základní myšlenka, během druhého „vržena na papír“ - s použitím informací z internetu o rozměrech alu profilů a další den byla hotova základní kostra. No, a bude-li mi štěstí přát, tak to další dny dodělám a do „ostrého“ startu sezóny snad i prakticky vyzkouším a vychytám případné mouchy … - ale ne, moje výrobky vlastně nikdy žádné mouchy nemají …. (jen občas mají nějakou tu pořádnou masařku … :-) ).
Teď trochu odbočím - kdo mě zná, ví, že jsem „člověk neželezný“, rád pracuji pouze s materiály o dost měkčími, nejraději s plasty. A dále také to, že mám nejraději práci s polotovary, kdy se nemusí nic vyrábět, jen lehce upravit - např. zkrátit - a jen nějak pospojovat a tak … Takže po zvážení všech okolností pro stavbu rudlíku padla volba na alu profily - materiál to pro mě o maximální tvrdosti, se kterou ještě pracuji radostně a s chutí … :-). Dohledal jsem si informace o nejběžnějších profilech, pohledal různé nabídky různých firem a lidí (viď MartiNe :-) ), vyloučil z koupě různé hobbymarkety a našel vhodného levného dodavatele. Pak jsem se vydal k „Mládkovi“ (stroje, nářadí apod. - moje návštěva tam nikdy není bez útraty …), abych nakoupil něco spojovacího materiálu, včetně potřebných závitových tyčí a tak - co se nepoužije, zůstane v „domácích zásobách“, že … Cestou zpět jsem to vzal přes místní Bauhaus, abych se podíval, jaké se dají sehnat kolečka a podobný „průzkum trhu“ … No, nebudu lhát, ač původně nechtěje, odjížděl jsem domů vybaven potřebnými profily (svojí konstrukci jsem pohotově upravil dle jejich nabídky … ) a doma se - s chutí - dal do práce. Večer jsem měl hotovou základní kostru, další den jsem „dovymyslel“ podlážku pro náklad - samozřejmě, že mi jeden profil ještě chyběl - takže dokoupit a s chutí vše dodělat - výztuhy „nosné podlážky“, opěrné řemeny pro náklad, upevnění koleček a tak dále a tak dále - prostě vymýšlení „za pochodu“ a podle toho, co se sežene … :-)
Základní „nosné“ hliníkové profily jsou jekly 15x15mm (stěna 1mm), pomocnými pak jekly 10x10mm (také 1mm) a trubičky průměr 10mm (stěna 1mm), případně ještě trubička o průměru 8mm (stěna také 1mm). Spojovacím materiálem (a někde též nosným) jsou jednak závitové tyče M8 a M5 a vratové šrouby M5x30mm s uzavřenými nebo samojistnými maticemi, případně - v místech určených k rozebírání - s křídlatými maticemi. Pomocným spojovacím materiálem (např. trubička rukojeti apod. ) jsou dlouhé plastové hmoždinky průměr 8 x 80mm, s origo vrutem pr.6mm ( u „osmičky“ trubičky pak hmoždinky průměr 6mm) - krásně se uvnitř trubičky roztáhnou a dobře drží, přesahující plast hmoždinky tvoří jakýsi „silentblok“ - myslím, že více to nemá cenu popisovat, fotky dost napoví …
Obr. - základní konstrukce rudlíku
Obr. - detaily konstrukce 1
Obr. - detaily konstrukce 2
Aby na konci jeklů a trubiček „nezely“ nehezké díry, sháněl jsem nějaké zátky, ale ouha, kde nic tu nic ! Tož přišla na řadu opět improvizace - tavná pistole a černé tyčinky tavného lepidla (koupeného kdysi kdesi pro „strýčka příhodu“) - výroba měla několik etap - první - trochou lepidla ucpat vnitřek profilu (nižší teplota pistole), po zatuhnutí materiálu v profilech přepnout pistoli na max. výkon a vytvořit krásně tekutým lepidlem pěknou čepičku - no, povedlo se to tak nějak, ale dá se to a na výstavu s tím nepůjdu … :-) No, a nakonec, po úplném zatvrdnutí ostrým nožem oříznout přetékající lepidlo - paráda, hotovo … A ještě malá odbočka - jak moc nemusím Dremela (proč, to je na dlouhou debatu, jsme starý „proxxoňák“ …), tak tavná pistole se mu fakt povedla, děkuji kamarádům za bezvadný dárek k „čtyřicetinám“ … :-)
Obr. - ucpávky profilů, RC vybavení
Aby náklad nepadal, musel jsem dodělat jakési přepážky na zadní straně rudlíku a „nosné plošině“ - ideální by byly příčky z malého jeklu či trubičky, ale ty by posléze bránili složení celého rudlíku. Nakonec jsou přepážky vyrobeny z širokých popruhů, které jsou upevněny pomocí tzv. automobilových patentů (viz fotky) - původně jsem chtěl popruh nýtovat napevno (nakoupil jsem si v Řempu pěkné nýtky), ale trocha zkušeností s prací s patenty zvítězila, jen mě došly bílé patenty, takže barevně je to takový mix … :-)
Obr. - popruhy
Obr. - popruhy - detaily
Relativně důležitým detailem celého rudlíku jsou kolečka :-), shánění vhodných byla docela „zábava“ - letmým pohledem do obchodů docela slušná nabídka, druhý pohled ale odhalil žalostný výběr v mých požadovaných parametrech - velikost, tvar, váha !!!, a nakonec i cena - dát za pěkné kolečko dvě stovky mě přišlo fakt dost ! Tak jsem si myslel, že plzeňský Hornbach na tom bude lépe, ale fuj, výběr ještě horší, ach jo … Ze zoufalství jsem navštívil půdu u rodičů (šel jsem si tam pro pivo :-) ) a hele, krásná kolečka k „tašce běhačce“ z mého mládí ! Po krátké debatě s tátou byl obchod uzavřen - kolečko za korunu, no nekup to ! :-) A pak jsem se byl podívat v doubraveckém Matu a nevěděl jsem, která kolečka si dříve vybrat, jo, jak je vidět, když se chce, nabídnout výběr lze … Neodolal jsem a ještě koupil dvě kolečka za stovku (v jednom pytlíčku) - i s rychlopojistkou ! Takže teď mám kolečka k rudlíku dvoje - jedny silniční a jedny terénní !!! :-) Jen to rychloupínání u „terénních koleček“ nějak nefunguje - i přes úpravu osy rudlíku nevydrželo jízdní zkoušky po bytě a kolečko si „odběhlo na výlet na balkon“ … :-) Po hodinovém hledání vhodné trubičky místo originální jsem se naštval, vzal pilku, upravil původní osu s pojistkou a „plesknul“ tam klasickou sundavací závlačku a je to !!! Estetika sice utrpěla, ale nebudu snad muset honit kolečka po Třemošné - i když Eli prohlásila, že jsem detailista a rozhází mě taková maličkost, jako je nepřítomnost koleček u rudlíku … :-)
Obr. - kolečka …
Pro upevnění vybavení na rudlík plánuji použít gumy - ať již klasické gumové pavouky - z trudomyslnosti z výběru koleček v Hornbachu jsem koupil zlevněný (z 350 na 50 Kč!) „pytel pavouků“ různých délek (za dva dny už bylo vyprodáno …) - a také gumové popruhy z jakési nabídky v Lidlu - uvidíme, co se nakonec osvědčí, praktická zkouška nastane o velikonocích s „plným materiálem“ …
Obr. - složený rudlík
No a nakonec velikost v složeném stavu - ta byla hlavním argumentem pro přepravu v mém „poloautě“ - není to špatné, že, a kolečka se ještě dají sundat … Takže uvidíme, co ukáže praxe při používání mého rudlíčku …
Vozík pro transport modelářského materiálu …
