… aneb – když se daří, tak se daří!
Tak, ledy se pohnuly, sníh roztál, voda se ohřála, RCK se sešlo, lodě jsou připraveny (teoreticky), nové baterky připraveny, práce udělány, tak na co ještě čekat, hurá k vodě!!!! Tož dobrá, v neděli dopoledne se posbíráme a vyrazíme na koupaliště do Polánky …
Nakládám opraveného, nastaveného a vyzkoušeného (!!!) Korála do auta – pardon, málem bych zapomněl, že je v krásné dřevěné přepravce - krabici s vysílačkou, přidávám kufr s nářadím, foťák a sestru (ta se už do kufru nevešla, tak šla na přední sedadlo :-)) a sjíždím dolů pro Martina a Martinku – ti ke svým maličkostem přihazují krabici s lodí a futrál s vysílačkou a nakonec popojíždíme ještě níže k Mírovi. Tam se nám do auta snaží nacpat dva kusy (Míra a Michal) – když ale zjišťují, že by jeden musel vzadu ležet, tak zbaběle jedou svým povozem … Jo, jen pro doplnění, ještě s námi ve Fordu cestují dvě krabice vajíček, které se před Martinovým dosednutím na sedadlo naštěstí přestěhovaly do kufru … :-)
Dojezd do Polánky, modeláři vybalují nádobíčko, fotografka se pokouší na svůj foťák nasadit moje „dlouhý sklo“ („ … hlavně si vezmi dlouhej, abys mohla lépe fotit na dálku …“) a dva kibicové radí …
A následuje ten pravý příběh: :-)
- vybalujeme lodě, zapojujeme do nich akumulátory – aha, Martin nemá co zapojit, neb jeho nové aku leží u nabíječky … :-) Jsem tedy „okraden“ o klíče od auta, Bohuni vyhozena s fotovýbavou z kufru a Martin mizí k domovu pro baterky. Ani nechtějte slyšet, co za věty se od kibiců nese éterem … :-).
- zapínám „palubní elektriku“ svého Korála a testuji zařízení – ha, kormidlo je tak nějak nakřivo, ani trimr nepomáhá, nezbývá než vzít imbus a provést korekci, kdepak máme ten kufr s nářadím? Aha, no jasně, ten se teď druží s vajíčkama v kufru Fordu někde mezi Polánkou a Kramolínem – kdopak to přežije ve zdraví? Reakce od kibiců sílí … :-)
- hurá, přijel kufr, můžu seřizovat. Martin vítězoslavně třímá v ruce baterky a těší se na jejich zapojení do lodě. Ale co to? „… doprčic, redukce konektorů zůstala doma …! Už tam nejedu, Nováku, puč mi zatím tvoje baterky, než to seřídíš! …“ Aha, to jsem dopadl, kradu Němečkovi staré baterky (prý už nepoužitelné, ale nezapomenuté …), vkládám a zapojuji do Korála, nastavuji kormidlo, zkouším motor (funguje!!!), nasazuji kryt a kladu loď na vodu. Na Němečkovo varování, že ty baterky jsou fakt v p….i, nic nedbám a odrážím od břehu. Až potud je vše v pořádku, jen ten pohyb Korála není dán silou motoru, ale vodními proudy a pohybem kormidla sem a tam – zajímavý poznatek, pohyb kormidlem do stran dokáže dostat loď do slušné vzdálenosti od břehu, ale opačně to nefunguje – ať mrskáme kormidlem, jak chceme, loď se ke břehu prostě nepřibližuje …
- Martin a Martinka přestávají kroužit po vodě se svou Gemini (dílem i proto, že obrázky z bublin na vodě už jsou hotové a kibicové reptají, že chtějí vidět více akce …) a pokouší se Korála dostrkat ke břehu. No, asi zde funguje další záhada, která se projevuje tím že: „ čím je strkající loď blíže ke strkané, tím je strkaná loď menší“ Dokonce to vypadá, že tato závislost je nejen lineární, ale dokonce i kvadratická … :-) … a kibicové mají konečně nějakou tu svojí akci … :-)
- vyndávám Korál z vody, vyjímám „mrtvé“ Martinovo baterky a pln optimismu vkládám nové, ještě nejeté LiPolky. Zapojuji je do „palubní sítě“, říkám: „ … teď Vám ukážu, jak se jezdí …“, zapínám vypínač a zkouším funkci. Dostavuje se poloviční úspěch – „švici, trubi, něidze“ … - překlad: „… světla svítí, stěrače stírají, ale klakson netroubí …“ Tak ještě jednou – kormidlo kormidluje, ale motor nemotoruje!!! Pár pokusů o opravu, ale úspěch se nedostavuje, takže na vodu se dnes už nejde … :-( Tak to jsem si fakt pěkně zajezdil … :-(
- takže končíme, balíme a odjíždíme domů, poznámky kibiců (např. „… hlavně si vem dlouhej, že …“) už ani nekomentuju … :-)
- až se naštvu, půjde Korál rovnou na výstavu pod pergolu!!!!!!!!
Jo, nějaké ty fotky od Bohuni jsou na
Kramolínském rajčeti ,ale nic moc :-), moc akce tam nehledejte … :-)
Letošní odemykání vody …
