Druhé letošní Klatovy …

… aneb pátý závod sezóny 2014

Tak jsem všechny ukecal, zbulíkoval, všechno napakoval a sbalil a mohli jsme vyrazit na dvoudenní závody do Beňov – vlastní závody se od předchozích až tak nelišily (tím myslím, že v Beňovech jsou závody vždy super), změna byla v tom, že kdo chtěl, mohl v pískovně zůstat do druhého dne. O tomhle přespání se už uvažovalo nějaký ten pátek, ale zadařilo se až teď …

RCK jelo na etapy – Tony přijel rovnou do Klatov s Mírou W., já poskládal moje a Martinovo všechno možné (i nemožné) do auta a přívěsu a v sobotu ráno jsme vyrazili směr Beňovy. Naše křehké polovičky za námi dorazily autonomně posléze …

I přes to, že jsme se cestou stavili pro koblížky v Lidlu, přijeli jsme poměrně brzy a před Tondou a MírouW, ale povedlo se nám zaparkovat na tradičním místě a „zabukovat“ místo i pro Kiu. S MN jsme zavedli i nový standart, tedy dřív než se cokoliv začně dělat, dojdeme si pro pivo – tentokráte do svých „osobních“ sklenic. :-) Po příjezdu Tonyho začalo stavění stanů a přístřešků – což se opět neobešlo bez humorných situací a veselé nálady. Aby se MíraW nenudil, dostal přiděleného Nikona a funkci reportéra … :-). Když se nám podařilo kompletně postavit naše ležení, šli jsme se zaregistrovat, pro další pivo a poté se tak trochu připravit na závody …

Průběh závodu byl tak nějak standardní, ani nemám moc podrobné poznámky – né že by se nic nedělo, bylo to bezva a bavili jsme se, jen podrobnosti prostě nejsou :-) I když, něco mám …

1.RZ – seřazení na startu – M.Úbl, já, Míra W., Tony, Martin – nájezd na start přes rampu, všichni, jen ne MN - nechal od minule zapnutou vysílačku, takže nemá „šťávu“ a kluše pod stan pro jiné baterky. Přejede rampu, dojede na start a sprint pro baterky pro vysílač se opakuje, nějak se nedostává energie ani v náhradních aku, tentokrát si bere moje náhradní klasické tužkovky a všechno je tak, jak má být. Jen pro doplnění – můj čas 1:36,766 a čas MíryW – 1:37,766. Jo, první a poslední úspěch, pak už to šlo jen z kopce s příjemnou, pohodovou jízdou :-). Ale jelo se mi lépe a lépe …

2.RZ – všichni ze stanu RCK odjeli RZtu velmi rychle, protože potřebovali vyslyšet volání přírody … :-)

3.RZ – tak nějak normálně … Já a Tony jsme měli po této Rztě objednány klobásky, ale než jsme je stačili ochutnat, už u nich seděly naše drahé polovičky … :-) Mimochodem, objevili se pěšky a obtěžkány takovým množstvím tašek, že to vypadalo alespoň na měsíc kempování … :-)

4.RZ – tak nějak furt stejně, jede se mi lépe a lépe … atd, atd ….

5.RZ – asi moje nejlepší Rzta, jelo se mi fakt výborně – takže mě „pojeli“ všichni ze stanu RCK … :-)

6.RZ – vše v normálu – Němečkovi upadlo kolo, které před tím pečlivě zkontroloval a dotáhl … :-)

7.RZ – nějak si už nic nepamatuju …

8.RZ – na startu lehká přeprška, v půlce RZty pořádnej slejvák, takže RCK se proměnilo v klub vodníků, ale statečně RZtu dojeli – pod stanem se vodníci převlékli opět v klub RCK. Jen mě nějak narostly svaly, páčto klubové triko mě bylo najednou nějaké těsné. Aha, to byla Elišky velikost „L“, tak nic … :-) Tož usušeno, převlečeno, je čas na zahřívací „dej pokoj“ … Jo, a ještě by to chtělo zbavit auta a kastle těch nánosů bahna, které si vodníci z tratě přivezli. Nuž dobrá, alespoň odbahnit prostor pro baterku, neb je potřeba nových zdrojů …

9.RZ – tradice dodržena, utrhnul jsem oběhové kolo už po několika zatáčkách, přes rampu jsem prohazoval auto sice vrčící, leč na ruční pohon. Jo, prostě jsem to měl spočítané na osum RZ a devátá už byla přes rozpočet :-)

A byl konec, vyhlášení výsledků byla jen třešinka na dortu, pro mě trochu hořká. Ale co, užil jsem si to a o to tu jde především, že … Jen mě trochu mrzí, že se mi konečně nepovedlo být poslední. Ale co, když se budu hodně snažit, třeba se to jednou povede. :-) Jo, abych nezapomněl – gratulace Martinovi, bo konečně ( :-) ) byl první z klubu – my se totiž musíme střídat, víme? No, své si splnil, pět minut svojí slávy má za sebou, takže teď je opět řada na někom jiném, třebas na mě? A prosím vás, nevíte někdo, jak se to dělá? Dyk jedu nejlíp jak můžu! :-)

A potom nastala druhá část akce – pohov, volno, zpívat … :-) Valná část závodníků odjela, pro některé si přijely manželky (viď Riki :-) ) a zbytek si užíval volnou zábavu. Pouštěly se lodičky (Artur a jakýsi italský křižník s ruským Kamovem Ka25 na palubě …), letadla (osvětlená samokřídla) a nakonec došlo i na auta! Osvětlená byla různě, od originálních světel až po přilepená světla pod kšiltovku – ale radost z jízdy byla u všech opravdová. Běhali jsme po trati jak šílenci, neinformovaný pozorovatel by viděl jen míhající se světýlka a slyšel jen radostný povyk a veselé poznámky. Nakonec jsme na trati zbyly na trati s Tondou skoro sami a užívali si jako zamlada – jezdili jsme spíše podle citu a po paměti, ale šlo nám to náramně a nemohli jsme se téhle zábavy nabažit, ba i možno říci, že nám to šlo velmi dobře a dobrou třičtvrtěhodinu jsme kroužili za sebou po trati prakticky bez výletů do trávy. Však také naše baterky už mlely z posledního, Tony končil na 3,4V/čl., já na 3,6V/čl. (pro úplnost – před nočním ježděním jsem ještě stihl auto předělat a opravit). Prostě něco úžasného, takhle nádherně jsme si s Tonym dlouho nezajezdili, prostě super – dáváme návrh na noční RZty, budou za dvojité body … :-) (oba máme rádi formuli :-) ).

A závěr – obrovský dík pořadatelům, bylo to super, včetně večera a tak, jen o tom už nic nenapíšu. Jednak to tak nějak není na veřejný popis a jednak si až tak moc nepamatuju – vím jen, že krásně hořel oheň, krásně svítil měsíc a už vůbec nepršelo … Žůžo, kluci díkes !!!

Jo, a fotky od Toníčka už jsou určitě v galerii, možná tam něco přihodím i já …