RC Rally Zálesí, tedy dvoudenní Karvánky …

… aneb pátý závod jihočeského seriálu RC Rally Tábor

Karvánky, Karvánky, kdepak to asi tak je? To pojedete z Budějc na Soběslav a když minete Country saloon U sloupu, tak odbočíte vlevo do druhého autokempingu – minete-li to, otočíte se v Soběslavi … Uvítá Vás útulný kemp, kde Vás ubytují v chatkách různé úrovně (dle Vašich preferencí) a dokonce se můžete svézt na vodních lyžích na rybníce v areálu kempu. Jen mimo sezónu si s sebou vezměte i jídlo a pití, páčto v současnosti je tam nějaká divná situace kolem hospody a mají tedy furt zavřeno, dokonce se nedají ani rozsvítit některá venkovní světla, ovládaná z této hospody. Ale jinak je to tam docela pěkné, na krátký pobyt docela fajn …

Tak tady se konal 20. a 21. 9. 2019 pátý závod „jihočeské série“ RC autíček :-), tentokrát jako dvoudenní závody – vloni byl Aleš na kukandu na výzvědách a tak mě letos ukecal na plnou účast (což mu moc práce nedalo). Takže v týdnu proběhlo přihlášení, zamluvení chatky (komplikované rozhodováním našich drahých poloviček o účasti či neúčasti …) a urychlené dodělávání světelné rampy na noční jízdy, které byly plánované na páteční večer. Vše proběhlo podle plánu, ve tři jsem naložil Aleše a jeho věci, cestou jsme si nakoupili proviant (mj. i 2x 6 kousků dvanáctky Radegasta – mňam) a vyrazili směr Karvánky. Mě ještě platila dálniční známka (z cesty do Brna), takže jsme to „svištěli“ po nové dálnici prakticky až na místo, kromě pořadatelů jsme tam byli mezi prvními. Vyfasovali jsme chatku č. 2, zaparkovali auto, vybalili věci, proviant putoval do lednice a modelařina ke stolům u zavřené hospody – hlavně pod světlo, že … :-)(viz zmínka výše o nesvítících světlech …). Následovala prohlídka tratě, zázemí, pořadatelů, pípy a grilu – na čepu byla nějaká desítka (už funkční) a na grilu vepřové a kuřecí (od cca. osmi hodin). Já si prozřetelně vzal s sebou půllitr (a dva frťany s Republikou), Aleš musel sklo vyžmuntrat, ale zato měl s sebou slivovici. Takže po přípravě vozů jsme „slavnostně“ zahájili závody (slivovici nemusím, ale byla dobrá …) a šli se přihlásit ….

V pátek se jezdilo na asfaltu – na hřišti hladkém, na cestách hrubém – jediný špek byl na přejezdu mezi cestami, kde byl položen koberec na vzrostlou trávu, takže to byl jeden měkký hrb za druhým, ale dalo se to … V plánu byly tři denní RZty a tři noční, ale posunutí začátku závodu na pozdější dobu (Pražáci uvízli v Benešově) udělalo z třetí RZty polonoční – první startující to měli za světla, uprostřed už bylo šero a my na konci už jsme svítili naplno. Poté mělo být hodinové čekání na tmu, ale to mohlo odpadnout, takže se udělala jen občerstvovací pauza. Pak následovalo předání vozů do ÚP a rozsvícení světel pro fotky, pak následoval start oficiálních nočních RZ s přejetím přes rampu – móc hezké, příště to bude chtít lepší fotografickou přípravu (a hlavně lepší foťák).

Intermezzo 1 – startovali jsme s Alešem za klukama s malýma Golfíkama a kromě pozorování světelných ramp okolních závodníků (od skoroprofi až po velmi provizorní řešení) jsme se dozvěděli i zajímavou historii jejich světelných ramp. Tedy to, že mají udělány supr čupr rampy, ale ty se nějak zapomněly doma, takže měli na autech rampy z Decathlonu (který navštívili po cestě na závody), jednu plochou a druhou kulatou, které fakt moc maketovosti nepobraly, ale účel splnili … Takže asi tak nějak …

Jezdilo se pěkně, pivo bylo docela dobré – osobně bych dal přednost našim Radegastům (chuťově), ale točené je točené, takže nějakých sedum kousků tam do půlnoci padlo (kdy jsme šli spát) a Alík měl placatku také o dost lehčí. Stavili se i „golfaři“ na Republiku, i na okolí se dostalo. Vepřové i kuřecí bylo dobré, jako předkrm jsme zblajzli moje „šůdlata“ a došlo i na salámek a olivy. Prostě pátek suprový, škoda, že se něco podobného nedělá i na „západě“, tady to prostě mají v pravidlech a v harmonogramu (myslím tím dvoudenní závody) a prostě lidi jedou i noční, pokud jedou jen druhý den, dostanou časovou penalizaci (mám pocit, že jde o 10 minut).

Už večer se docela rychle začalo ochlazovat, takže vrstvy na lidech přibývaly a po vstupu do chatky tam bylo oproti venku docela teplo, takže se oblečení do spacáku zdálo zbytečné, ale bylo potřebné, člověk si musel v noci dávat dobrý pozor, aby do zimy nevystrčil žádnou neoblečenou část těla … :-) Ráno (asi tak před osmou) jsem si při vypínání budíku na mobilu všimnul, že se na displeji dělá za prstem čára od vlhkosti a teploměr na hodinkách ukazoval 7°C, brrrrrr :-( Výstup ze spacáku byl docela šok, obvlášť podlaha stále za to! Při měření teploty před chatkou to ukazovalo nějakých 9°C, ale ostatní informace o nočních teplotách hovořili o 3°C – nechápu, jak ten rybář, co tam seděl u vody, mohl přežít, i když je pravda, že vypadal jako mrtvola v židli a přemýšleli jsme, jestli nemáme volat sanitku … :-) Postupně jsme se potkávali s ostatními piloty, zakuklenými do dek, svetrů, čepic, šál a rukavic, dokonce si někteří jedinci při předstartovní přípravě ohřívali ruce horkovzdušnou pistolí … :-) My jsme v klidu posnídali, připravili si propriety na nové místo k trati (v sobotu se jezdilo v jiné části kempu), na hráz rybníka, orientovanou na vodní plochu, tedy s krásným výhledem. Vybalili jsme si nádobíčko a prohlídku trati jsme již prováděli s hrnkem v ruce, každý s životabudičem a zahřívačem dle svých preferencí …

Sobotní RZty byly natažené kolem polní cesty (a na ní), prakticky celé v lese, vypadali jsme jak houbaři při sbírání hub, včetně ohýbání se pro ně :-) Délkově mi to připomínalo „tour de Třemošná“, jen jízdní časy byly kratší (teda jak kdo, že …), protože bylo více rovinek, na kterých jsme byli nuceni (opravdu nuceni?) i běhat, takže v cíli se množili piloti, co marně hledali svoje plíce … :-) Pořadatelé šli při maketovosti RZ tak daleko, že se na trati vyskytovali i, cituji „… stromečky v měřítku 1:10 …“, tedy miniaturní výrůstky bukového (nebo dubového, už nevím …) háje, prostě dobrá práce … :-)

Jezdilo se dobře – osm RZ – tratě byly čisté, nezáludné, rychlé, takže záleželo jen na pilotech, jak se s tím vypořádají, klasicky jsem tedy jezdil pohodově, jezdilo se mi lépe a lépe, takže jsem se postupně propadal pořadím dolů, až jsem skončil na chvostu startovního pole. Ale, v rámci zákona o zachování energie, se lépe a lépe dařilo Alešovi (i když si liboval, že se mu také jezdí dobře!), takže postupoval v pořadí nahoru a bojoval se soupeři o vteřiny a jejich desetiny. Aspoň že někdo hrdě držel vlajku RCK Jih. A jo, bylo to fajn, dobře jsem si zajezdil, už zvládám čistou jízdu, jen ta rychlost mi chybí víc a víc …

Intermezzo 2 – v RCRT se jako jedna z kategorií jezdí i tzv. Pirelli Cup, tedy o umístění pilotů, co mají nazuté Pirellky. Od prvních jízd v RCRT na asfaltu je s Alešem jezdíme, jsou naprosto vyhovující, jen jsme to furt zkoušeli, takže bez přihlášení do této kategorie. Tady v Karvánkách jsem se „utrhnul“ a oba jsem nás do této kategorie přihlásil, protože jsme stejně počítali, že na nich pojedeme. Jen jsem si neuvědomil (tj. nevěděl jsem to, nebo jsem to málo zaznamenal …), že v sobotu už se nepojede na asfaltu, ale v lese. Ptal jsem se pořadatelů na možnost změny pneu, ale v pravidlech je povinnost mít Pirellky nazuté celý den. Dobrá, zkusili jsme první RZtu, že se pak uvidí – já jsem byl spokojený, gumy velmi dobře držely, myslím si, že přezutím na jiné bych nic nezískal, jen bych laboroval a na výsledku by se to kladně neprojevilo, Aleš by normálně asi přezul, ale takhle to neudělal (a asi dobře udělal). Zklamání nás čekalo při vyhlášení výsledků, protože nikoho z přihlášených v sobotu nevyškrtli, i když jsme přesvědčeni, že dost lidí přezulo na jiný vzorek (ovšem důkazy chybí a nejde „o život“, že …), ale nikdo to neřešil – stačilo se jen dobře koukat a dobře poslouchat. No nic, to jen na okraj … :-)

Během dne se postupně oteplovalo, takže se odkládaly zimní doplňky, já předělal kalhoty na kraťasy, a když za námi dorazili „moje děvčata“, tak se svými tlustými bundami vypadaly jako blázni, jo, počasí … Mezi RZtami jsem musel přidělat na auto zahrádku, páčto Aleš má moc velký stoleček, který se mi nevejde do kufru a normálně cestuje na zadních sedadlech, což teď už nešlo, bo přibily dva cestující … :-) A i tak byl kufr narovnaný až po střechu (a ještě byly věci mezi zadními cestujícími), takže zadní pasažéři (Aleš a Hana) měli příjemné intimčo … :-), jen byli zpředu intenzivně hlídány … :-). Pro mě ten den cestování ještě zdaleka neskončilo, v ČB cestou vyložit Eli v Tescu, pak „vypakovat“ na Máji Aleše, následně rovnou na Rožnov nakrmit kočku (u Výstaviště se opravuje křižovatka, takže šnečí tempo), odtud zpět do Tesca (stejně se u Výstaviště nedá odbočit na Máj), tam vyčkat konce nákupů mých holek, a pak teprve domů – než jsem to vynosil z auta, tak byl podvečer (a konečně večeře!!!), mimochodem, zahrádku z auta ještě nikdo nesundal … :-)

A závěr? Když pominu svoje bídné výsledky – šťourové si je můžou prostudovat na webu RCRT, tedy na webu pořadatelů – jsem spokojen, tyhle dvoudenní závody jsou velmi příjemným zpestřením v seriálu, strašně rád bych něco podobného chtěl udělat i v RCZC, uvidíme, zkusím to nadhodit na zasedání v Rejštejně, uvidíme, jaký by to mělo ohlas …

Jo, něco málo se nafotilo – nic moc, nějak nebyl čas, v RCRT to jde strašně rychle za sebou – můžete se na ně podívat na mém rajčeti, tedy tady - tady

Edit – dovolím si přihodit ještě odkaz na galerii – Tomas012