Oprava čumáčků našich miláčků …

… aneb Datsuny jedou i letos.

Když jsme si pro loňskou sezonu zvolili Datsuny 240Z, bylo nám všem jasné, že nejvíce namáhaným místem karosérie bude přední část, tedy „čumák“ a z něho nejvíc „na ráně“ budou nárazníky. Choulostivost plastu nárazníků se potvrdila v prvních závodech, kdy jsem např. já jezdil s efektními parohy – které svojí dolní částí dokázaly auto efektivně brzdit :-( . Vlastní karosérie se ukázala jako poměrně odolná, drobné šrámy se dařilo během sezóny provizorně opravovat bez vlivu na funkci … :-) Rozpad předků našich aut se projevil – naštěstí – až při posledním závodě u nás v lese (jo, stromečky a kameny jsou potvory …), po němž už Datsuny volaly po větší opravě („ … haló, chceme nové čumáčky … „:-)). Jo, a zajímavé je, že rozpad kastlí se projevil prakticky jen u mě a Eli, je vidět, kdo opravdu závodí a kdo se jen plácá po trati, že … :-) :-) :-)

Ihned po závodech (asi tak v zimě …) jsem zkontroloval stav našich čumáků, tedy chci říci stav předků karosérií :-) a začal vymýšlet způsob opravy. No, technika opravy byla jasná – Fíkův postup epoxidu a tkaniny – jen ta odvaha do práce nepřicházela, dokonce jsem uvažoval o zakázku u odborníků, tedy převoz kastlí Fíkovi :-). Ale moje „rychlost vyřizování“ zapříčinila, že jsem se nakonec do toho musel pustit sám … Tož tedy hluboký nádech, kontrola vybavení – epoxid byl v zásobách, skelná tkanina 33g se koupila v modeláři (aspoň byl důvod k návštěvě pí. Maškové :-) ) - a s chutí (?) do toho …

Vlastní práce začaly odstrojením všeho možného (i nemožného) z přední části karoserie, tedy paraboly světel, nárazníky (ty se také budou opravovat) a pro práci „uklidit ke straně“ i kabeláž pro osvětlení. Poté šla dolů skelná páska z provizorních oprav – no, šla dolů, moc se jí nechtělo a především dostat pryč z lexanu její lepidlo, to byl boj o život!!! Nakonec se to povedlo, ale ukázalo se, že především u Eli auta držela čumák pohromadě pouze ta páska, po jejím odstranění mě zůstala přední část (a kousek blatníku) v ruce! Tedy, na druhém konci blatník držel, ale pro další opravy jsem jej musel odstřihnout též … Takže pro první pokus tohoto typu opravy máme v ruce tři kousky, no paráda, představa o pouhém vyztužení popraskaných koutů a spojů lexanu vzala za své a oprava se rozdělila na etapy, alespoň u Eli auta určitě … První etapou je „vylaminování“ odpadlých dílů a spojení kousku blatníku k většímu kusu, druhým pak přilepení tohoto opraveného celku ke karosérii a „přilaminování“ pruhu tkaniny k přední části karosérie. Teoreticky jsme to zvládli, praxe u mě bývá horší, šikovnost ručiček už není to, co bývala (… jestli někdy bývala …) a lepidlo velmi rádo lepí všude, kam se dostane, hlavně pak tam, kde nemá … :-) Ještě štěstí, že jsem lepil klasickým ChS Epoxy ze starých zásob (s cenovkou 68Kč !!! :-)) a byl čas na úpravy spoje a také oddechový čas pro opraváře, aby „vychladl“ a připravil se na další „boj“ :-). Ale nakonec jsem byl vlastní prací docela mile překvapen, tkanina se docela slušně poddávala tvarům a lepidlo nikde moc nevyteklo - z vnějšku spoj chránila nalepená textilní páska, která zároveň držela vše pohromadě a v potřebném tvaru, tedy snad … :-). A jak jsem si to tak narychlo prohlížel, výsledek vypadá docela slušně, nic, co by barva nespravila a stejně se diváci nepouští k závodním autům blíž než na deset metrů, že … Zbývá tedy „jen“ odstřihnout (u světel) či odříznout a odbrousit přebývající tkaninu, vše pěkně začistit a dobarvit potřebné plochy – barvení asi zadáme Elišce, ukázalo se, že je na jemné práce šikovná, její Reprodrozd (jmenuje-li se to tak …) je úžasný … To samé se týká nárazníků, lehce je přebrousíme a Eli může vyniknout jako malířka … :-) A pak už „zbývá“ jen tuto činnost zopakovat u mého auta, ale už z toho takový strach nemám, uvidíme, jak se to povede …

Obr. - Elišky čumáček … :-)









A nakonec malé přiznání - asi vím, proč nám karosérie popraskala tam, kde popraskala … Podíváte-li se blíže na design našich karosérií, zjistíte, že okraje barev se mění právě v přirozených rozích a hranách karosérie – to je to, co se v klubových barvách snažíme při vymýšlení designu ctít. No, a právě v těchto místech se při stříkání karosérie odřezává maskovací film (Mascol, Fastmask či jak se ten prevít jmenuje …) a stačí trochu více přitlačit na skalpel a na problém je zaděláno … :-( A jak myslíte, že jsme měli s MartiNem při výrobě kastlí rozděleny role? Ano, hádáte správně, MartiN stříkal a já, se svými hrubými lopatami, řezal … :-( A protože nás Petra při práci rozhodně nenechávala uschnout (a vyhladovět, děkujeme za péči …), asi se to postupně na výsledku projevilo … Ale proč zrovna u mých kastlí?!!!! To je pomsta!!! No, ale zase na druhou stranu, takhle si mohu nadávat sám sobě a není mi nadáváno z okolí … :-) A uvidíte, jak odolné budou vylaminované čumáky! :-)

Dodatek na konec - oprava čumáku se povedla i u mě, teda přesněji oprava čumáčku se povedla i u mého auta, u obou pak přišla na řadu i lehká oprava barvou a fixou - stejně nikoho blíže jak na dva metry k autům nepouštíme … :-) Jo, ještě jsem nenašel střední díl nárazníku od mého auta, takže nastoupila improvizace - vložení středu z nějaké plastové trubičky a Eli si opět zahrála na malířku. Tož hotovo a hurá do Třemošné …. :-)

Obr. - a můj čumák … :-)