Klacek – druhý den létání …

… aneb, tak dlouho se pokouší osud, až něco upadne

Jak se při létání s Klackem v sobotu ke konci nedařilo – měkké starší LiPolky nedaly motoru dostatečný tah a tak se nakonec „kolečko polámalo“ – tak v neděli to létalo skvěle. No, dobře, skvěle je silné slovo, ale když pomineme trochu divoký první start (kombinace trávy, hrbolů, samootočného ostruhového kolečka a slušného reakčního momentu vrtule), tak to jinak létalo krásně. Oprava polámaného kolečka se zdařila, baterky dávaly slušný výkon, a i když se vítr zdál chvílemi silnější než v sobotu (a dělal za zlomem víry), byl to příjemný relax. Ani jsem neměl chuť tahat do vzduchu cokoliv jiného – ostatně, Tonda se přijel podívat především na Klacka – takže do Klacka šly druhé tvrdé baterky a on ještě jednou do vzduchu. Když jsme si oba dostatečně zalétali, nastalo poslední kolečko před přistáním – při přeletu kolem nás se z čumáku ozvalo podivné „chrcht“ a pak bylo slyšet jen šoupání něčeho o něco. I přes okamžité stažení plynu šoupání pokračovalo (Klacek nemá aktivovanou brzdu) až do nějakého takového bezpečného přistání. Když jsem vzal Klacka do ruky, bylo mi hned jasné, kolik uhodilo – origo šroubečky motor neudržely a ten vypochodoval ven, až kam dráty dovolili (dovolili dost … :-)) Nu, co to budu popisovat, fotky řeknou více.

motůrek se pokusil utéci …











Ale – při podrobném zkoumání a rozebírání na letišti jsem si všimnul, že vodiče od motoru se poškodili více, než se původně zdálo, především mají poškozenou izolaci. Více zjistím až doma, až motor více rozeberu, ale obávám se, že si tímto Klacek řekl o nový, silnější motor – Míro, ještě platí tvoje nabídka?