RC Rally Třemošná 17.10.2009 ….
Autor: NovakO <@>, Téma: Povídání, zážitky a akce kolem modelařiny, Vydáno dne: 20. 10. 2009… aneb poslední závod RC WRC 2009
Pro poslední závod letošní sezóny RC rally se tak dlouho přesouval termín, až se povedlo trefit se do „psího počasí“, kdy nám příroda předvedla, kromě bouřky a kobylek, skoro celý arzenál počasí, které normálního člověka zažene buď do postele, nebo do hospody – ne však ale pravověrného modeláře (podle některých ale modelář není normální člověk …), ten vydrží skoro všechno. Takže jsme si v sobotu užili jak lezavo, mrazivo, normálno a slunečno, tak také déšť, sníh (ty přicházely vždy, když jsem se připravoval na start), sucho a nakonec i kroupy (které zpestřily vyhlášení výsledků). V důsledku toho bylo všude okolo mokro a kluzko, na trati samotné pak bahnivo – modely dojížděly do cíle asi tak o 3kila těžší, než byly na startu (štětce a smetáky byly stále v pernamenci …). Ale nakonec jsme všichni zúčastnění přežili (asi, zatím …) a snad si i užili (doufejme ….).
RCK dorazilo postupně, nejprve já, Eli a Tonda, posléze Míra a Michal, Martin „běhal“ se psi na výstavě :-). „Nasáčkovali“ jsme auta mezi trať a „Muničáky“, postavili stan mezi auta, vybalili stolečky (židličky zůstali zabalené), RC vybavení nechali v kufrech, nalili čaje z termosek a skládali modely a nasávali atmosféru – jen ty Mírou slíbená kamínka chyběla :-). Účast byla tentokrát velmi hojná, přihlásilo se (a přijelo) 32 pilotů, ale díky jinému systému měření časů (start na čas po jedné minutě za sebou) vše dobře fungovalo (také díky pevně stanovenému startovnímu pořadí), nikdo se nedohadoval o pořadí, každý přesně věděl, kdy startuje a nemusel čekat frontu před startem - byl tím čas i na drobný servis mezi RZ. Tuto změnu musím osobně velmi pochválit – my s Tondou jsme si tento systém pochvalovali už ve Vidově.
A vlastní závody? Nejprve k tratím – předem musíme pořadatele pochválit za práci a snahu, my, co už jsme nějaký ten závod také uspořádali, víme, že to není vůbec nic jednoduchého a člověk musí být pro věc zapálený, aby tomu hodně obětoval, minimálně svůj (a také rodiny) volný čas. Také je třeba ocenit snaha o změny tratí a jejich atraktivnost. A zde nastává jedno velké ALE! Někdy se tato snaha změní v až přílišnou náročnost (zvlášť v kombinaci s nepředvídatelným počasím), místy až nepřiměřenou, dokonce někde až skoro rizikovou (zvlášť pro pilota). Tím rizikovým místem mám na mysli „trialový“ úsek v horní části hřiště – štěstí, že se nikomu nic zde nestalo. Zkrátka, toto místo mě (a myslím, že nejsem sám) nesedí, prostě ho nemám rád, především v tomto počasí. Ale to jen tak na okraj, to je můj názor, třeba ostatní na to mají názor opačný. A ohledně celkové náročnosti RZ – na většině závodů jezdím na jedny aku (Sanyo 1700 a 2400) tak dvě RZ, zde jsme s Eli měnili aku po každé RZ (nabíječka si řádně zanabíjela), někdy byl dojezd jen tak tak - kromě té nejnáročnější RZ (kolem dokola Třemošné …..), kdy já jsem dojížděl na 1/4plynu na vybité aku (RC2400) a Eli „naštěstí“ porouchala kolo a tím se vyhnula stejné situaci. Toto už není pro zábavu, to je „pro zlost“. Někteří dokonce měnili aku v průběhu této RZ! Jezdím rekreační rally, ne vytrvalostní závody, nehodlám kupovat silnější aku, prostě tohle není pro mě. Ale to také jen na okraj, tyto drobné „neduhy“ nepokazili celkem dobrý dojem z celého dne.
Ostatní RZ byly celkem fajn, i jsem si zazávodil, především ve chvíli, kdy mě (tradičně) začal dojíždět další pilot, většinou jsem se vyhecoval a jel, co to šlo, takže mě i několikrát nepředjel (pro rejpaly – ani nedojel, abych ho mohl pustit před sebe), párkrát jsem na něj i čekal (když byl už za mnou), ale on udělal chybu (prý také vyhecování se....) a předjetí se v té chvíli nekonalo. Vrcholem byla poslední RZ, kdy mě předjel ke konci RZ a já jej pak „hnal“ před sebou až do cíle, který jsme projeli těsně za sebou! To byl pak ten správný adrenalin ! Tímto ještě jednou chválím použitý systém startů a měření časů – vše šlapalo, RZty „odsejpaly“ a člověk si i zazávodil, jednoznačně krok správným směrem (toť alespoň můj názor....). A obavy z „ulitých“ startů se nepotvrdily, startující byl hlídán „tisíci očí“ u startovní čáry, nikoho ani nenapadlo podvádět....
Ale pro RCK to nebyl až tak úspěšný den – Michal spálil regulátor (nebo co mu tam vlastně dvakrát začoudilo), Míra také odstoupil pro technické problémy (ani nevím co konkrétně), Tonda také nedojel (také vlastně ani nevím proč), Eli nedokončila pár RZ (jednou slabší aku, jednou unášeč na servu) a také zlomila anténu u vysílače (provizorní oprava se nepovedla, plandající část jsem jí odebíral za jízdy ...), já jednu RZ „dokulhal“ na vybité aku a všichni z RCK jsme postupně poodpojovali světelné moduly (já preventivně; voda se dostala všude a přetěžovala BEC). A pokud si vzpomínám, v celém startovním poli byla „úmrtnost“ poměrně slušná, především v „extrémní“ RZ. Největší podíl na tom mělo počasí, které v kombinaci s náročnými tratěmi řádně prověřilo nejen techniku, ale i piloty – „piruety“ a hledání stability si zkusil asi každý :-). Často nebyla rozhodujícím faktorem rychlost modelu, ale jejího pilota – někdy jsem měl chuť volat „…auto, počkej na mě, já tak rychle nemůžu ….. (nechci-li sebou fláknout o zem :-) )…“ Takže moje celkové 19té místo lze v těchto podmínkách považovat za osobní úspěch, je to maximum, co jsem ze sebe „vymáčkl“, „...lepší už to nebude...“ :-).
Ale nechtěl bych, aby tento článek vyzněl negativně – nakonec to bylo fajn, jsem rád, že jsme se zúčastnili, stálo to za to – divákům se to prý také líbilo (zvlášť těm, kteří se pro poruchu své techniky diváky staly a škodolibě se dívali, jak se zbytek trápí :-) ). Organizátorům patří dík, nejen za poslední závod, ale i za organizaci celého ročníku, není to jednoduché. Takže, Libore a spol. díky ! Teď už je před námi jen vyhlášení výsledků a poslední „přátelák“ v Rejštejně, kde se snad všichni vrátíme k základnímu motu modelařiny – není důležité vyhrát, ale především se dobře bavit ! – a o tom by to celé mělo být, ostatně, „kdo si hraje, nezlobí“ (prý, ale manželek se raději neptejte…).
PS – ještě, že to byl poslední „venkovní“ závod, před Rejštejnem bude muset proběhnout velmi důkladná „rozborka“ a očista (když jsem viděl, co na mne doma vykouklo z tašky s modely, zděsil jsem se....), mám pocit, že mě žena asi zastřelí, až ucpu odpad ve vaně ..... :-)
PS 2 – bylo tak nevlídno, že jsem ani nefotil (a Tony asi také moc ne), mám použitelné (s tolerancí) jen čtyři fotky ......
Pro poslední závod letošní sezóny RC rally se tak dlouho přesouval termín, až se povedlo trefit se do „psího počasí“, kdy nám příroda předvedla, kromě bouřky a kobylek, skoro celý arzenál počasí, které normálního člověka zažene buď do postele, nebo do hospody – ne však ale pravověrného modeláře (podle některých ale modelář není normální člověk …), ten vydrží skoro všechno. Takže jsme si v sobotu užili jak lezavo, mrazivo, normálno a slunečno, tak také déšť, sníh (ty přicházely vždy, když jsem se připravoval na start), sucho a nakonec i kroupy (které zpestřily vyhlášení výsledků). V důsledku toho bylo všude okolo mokro a kluzko, na trati samotné pak bahnivo – modely dojížděly do cíle asi tak o 3kila těžší, než byly na startu (štětce a smetáky byly stále v pernamenci …). Ale nakonec jsme všichni zúčastnění přežili (asi, zatím …) a snad si i užili (doufejme ….).
RCK dorazilo postupně, nejprve já, Eli a Tonda, posléze Míra a Michal, Martin „běhal“ se psi na výstavě :-). „Nasáčkovali“ jsme auta mezi trať a „Muničáky“, postavili stan mezi auta, vybalili stolečky (židličky zůstali zabalené), RC vybavení nechali v kufrech, nalili čaje z termosek a skládali modely a nasávali atmosféru – jen ty Mírou slíbená kamínka chyběla :-). Účast byla tentokrát velmi hojná, přihlásilo se (a přijelo) 32 pilotů, ale díky jinému systému měření časů (start na čas po jedné minutě za sebou) vše dobře fungovalo (také díky pevně stanovenému startovnímu pořadí), nikdo se nedohadoval o pořadí, každý přesně věděl, kdy startuje a nemusel čekat frontu před startem - byl tím čas i na drobný servis mezi RZ. Tuto změnu musím osobně velmi pochválit – my s Tondou jsme si tento systém pochvalovali už ve Vidově.
A vlastní závody? Nejprve k tratím – předem musíme pořadatele pochválit za práci a snahu, my, co už jsme nějaký ten závod také uspořádali, víme, že to není vůbec nic jednoduchého a člověk musí být pro věc zapálený, aby tomu hodně obětoval, minimálně svůj (a také rodiny) volný čas. Také je třeba ocenit snaha o změny tratí a jejich atraktivnost. A zde nastává jedno velké ALE! Někdy se tato snaha změní v až přílišnou náročnost (zvlášť v kombinaci s nepředvídatelným počasím), místy až nepřiměřenou, dokonce někde až skoro rizikovou (zvlášť pro pilota). Tím rizikovým místem mám na mysli „trialový“ úsek v horní části hřiště – štěstí, že se nikomu nic zde nestalo. Zkrátka, toto místo mě (a myslím, že nejsem sám) nesedí, prostě ho nemám rád, především v tomto počasí. Ale to jen tak na okraj, to je můj názor, třeba ostatní na to mají názor opačný. A ohledně celkové náročnosti RZ – na většině závodů jezdím na jedny aku (Sanyo 1700 a 2400) tak dvě RZ, zde jsme s Eli měnili aku po každé RZ (nabíječka si řádně zanabíjela), někdy byl dojezd jen tak tak - kromě té nejnáročnější RZ (kolem dokola Třemošné …..), kdy já jsem dojížděl na 1/4plynu na vybité aku (RC2400) a Eli „naštěstí“ porouchala kolo a tím se vyhnula stejné situaci. Toto už není pro zábavu, to je „pro zlost“. Někteří dokonce měnili aku v průběhu této RZ! Jezdím rekreační rally, ne vytrvalostní závody, nehodlám kupovat silnější aku, prostě tohle není pro mě. Ale to také jen na okraj, tyto drobné „neduhy“ nepokazili celkem dobrý dojem z celého dne.
Ostatní RZ byly celkem fajn, i jsem si zazávodil, především ve chvíli, kdy mě (tradičně) začal dojíždět další pilot, většinou jsem se vyhecoval a jel, co to šlo, takže mě i několikrát nepředjel (pro rejpaly – ani nedojel, abych ho mohl pustit před sebe), párkrát jsem na něj i čekal (když byl už za mnou), ale on udělal chybu (prý také vyhecování se....) a předjetí se v té chvíli nekonalo. Vrcholem byla poslední RZ, kdy mě předjel ke konci RZ a já jej pak „hnal“ před sebou až do cíle, který jsme projeli těsně za sebou! To byl pak ten správný adrenalin ! Tímto ještě jednou chválím použitý systém startů a měření časů – vše šlapalo, RZty „odsejpaly“ a člověk si i zazávodil, jednoznačně krok správným směrem (toť alespoň můj názor....). A obavy z „ulitých“ startů se nepotvrdily, startující byl hlídán „tisíci očí“ u startovní čáry, nikoho ani nenapadlo podvádět....
Ale pro RCK to nebyl až tak úspěšný den – Michal spálil regulátor (nebo co mu tam vlastně dvakrát začoudilo), Míra také odstoupil pro technické problémy (ani nevím co konkrétně), Tonda také nedojel (také vlastně ani nevím proč), Eli nedokončila pár RZ (jednou slabší aku, jednou unášeč na servu) a také zlomila anténu u vysílače (provizorní oprava se nepovedla, plandající část jsem jí odebíral za jízdy ...), já jednu RZ „dokulhal“ na vybité aku a všichni z RCK jsme postupně poodpojovali světelné moduly (já preventivně; voda se dostala všude a přetěžovala BEC). A pokud si vzpomínám, v celém startovním poli byla „úmrtnost“ poměrně slušná, především v „extrémní“ RZ. Největší podíl na tom mělo počasí, které v kombinaci s náročnými tratěmi řádně prověřilo nejen techniku, ale i piloty – „piruety“ a hledání stability si zkusil asi každý :-). Často nebyla rozhodujícím faktorem rychlost modelu, ale jejího pilota – někdy jsem měl chuť volat „…auto, počkej na mě, já tak rychle nemůžu ….. (nechci-li sebou fláknout o zem :-) )…“ Takže moje celkové 19té místo lze v těchto podmínkách považovat za osobní úspěch, je to maximum, co jsem ze sebe „vymáčkl“, „...lepší už to nebude...“ :-).
Ale nechtěl bych, aby tento článek vyzněl negativně – nakonec to bylo fajn, jsem rád, že jsme se zúčastnili, stálo to za to – divákům se to prý také líbilo (zvlášť těm, kteří se pro poruchu své techniky diváky staly a škodolibě se dívali, jak se zbytek trápí :-) ). Organizátorům patří dík, nejen za poslední závod, ale i za organizaci celého ročníku, není to jednoduché. Takže, Libore a spol. díky ! Teď už je před námi jen vyhlášení výsledků a poslední „přátelák“ v Rejštejně, kde se snad všichni vrátíme k základnímu motu modelařiny – není důležité vyhrát, ale především se dobře bavit ! – a o tom by to celé mělo být, ostatně, „kdo si hraje, nezlobí“ (prý, ale manželek se raději neptejte…).
PS – ještě, že to byl poslední „venkovní“ závod, před Rejštejnem bude muset proběhnout velmi důkladná „rozborka“ a očista (když jsem viděl, co na mne doma vykouklo z tašky s modely, zděsil jsem se....), mám pocit, že mě žena asi zastřelí, až ucpu odpad ve vaně ..... :-)
PS 2 – bylo tak nevlídno, že jsem ani nefotil (a Tony asi také moc ne), mám použitelné (s tolerancí) jen čtyři fotky ......
