Prázdninové Kramolínské létání 3.....

… aneb asi poslední společné prázdninové létání.
….fotky od Tonyho jsou tradičně v galerii ( Mileč 15.8.2009)

edit 23.8. - vloženo video

V sobotu 15.8. jsme si, naposled o letošních prázdninách, opět společně zalétali. Kromě tradičních pilotů (já, Míra, Eliška a Michal) a skoro už tradičního fotografa-kameramana Tondy nás tentokráte poctila svojí návštěvou i Hani (jsme rádi) a také můj táta s kolegou modelářem – tito (táta, kolega a Tony) přijeli osobáčkem rovnou do Milče, odkud je za zastávky na letiště jen skok. Takže kolem půl třetí jsme na letišti byli všichni, stan postaven do osvědčené konfigurace, stolečky a židličky vybaleny a zahájena montáž a kompletace letového parku – Eli EasyStara, já Pluto a Mystery (na kterou se tentokrát ani nedostalo), Míra Mefista, Fokkera a F16ctku, Michal Wolfa a Tony přivezl svoje vznášedlo.
Nejprve jsme s Eli prolétli EasyStara, dostal do výbavy jiný regulátor (pokus o odstranění problémů s motorem) – ani jeden let jsme prakticky normálně nedolétli, pokaždé skončil model daleko od nás po nouzovém přistání – problémy s motorem přetrvávají, chudák Eli se tentokrát dost prošla, ale to k létání také patří :-). Po prvním nouzáku dokonce vpředu povolil spoj trupu, pár kapek Styrolepu to spravilo, další let EasyStar absolvoval i s gumičkami přes lepený spoj. Příčiny problémů s motorem asi budu muset hledat někde jinde, protože zkušební samostatný let s EasyStarem a samotným „žákovským“ vysílačem dopadl na výbornou, bez jediného problému – problém bude asi ve spojení učitel-žák. No, mám co hledat.....
Mezitím Míra naladil F16ctku a šel létat – sice po jednom nepovedeném startu opět lehce upravil konec křídla a také polovinu výškovky (nic, co by Starolep a skelná páska neopravily....) a jinak nám svižně svištěl nad hlavama, dokonce donutil Eli, přinášející EasyStara po jednom z nepovedených přistání, i k sehnutí, skoro až lehnutí.... :-). Je to supr, tenhle model je prostě skvělý.
V mezičasech nabíjení akumulátorů ve stíhačce Míra také statečně proháněl po obloze Fokkera, krásné, pomalé lety byly odměnou za „boj s větrem“ - podle pilota to nahoře dost fučelo – kdyby se nepřiznal, mysleli bychom si, že nám za letu s modelem mává, dokonce že se pokouší o výkrut. Ale zvládl to bravurně, je vidět, že stíhačky, z jakéhokoliv období, jsou jeho parketa :-).
Na řadu přišel i filmovací model – Mefisto. Kamera pod křídlo, zkontrolovat nabití jejích aku (provoz asi 24minut), ještě kontrola ovládání směrovky a šup do vzduchu. Tentokrát se pilot přímo překonává, po nastoupání létá bez motoru krásné klidné lety (divákům by se pak už nemuselo dělat špatně...), poslouchá instrukce o nafilmování projiždějícího vlaku, chytá krásný stoupák (model už skoro není vidět), nechá se dokonce vyhecovat i k pár přemetům (uf, to bude divákům šoufl...), jen si tak trochu zapomíná hlídat letový čas, což se ukazuje jako fatální při přistání! Při přistávání je potřeba zvýšit rychlost motorem, ten se však už nerozběhne (aku jsou vybité) a tak následuje nevyhnutelný pád modelu na letiště – naštěstí z relativně malé výšky. I to však stačí k drobnému poškození modelu (nic, co by šikovný modelář neopravil, viď Míro...) a tím k ukončení filmovacích letů. Je sice k dispozici moje Mystery, ale k letům s ní nějak nezbýval čas. Tím je tedy dofilmováno, jsem zvědav na záběry!
A posledním modelem, který toho odpoledne létal (nepočítám-li Tondovo vznášedlo a pro velký vítr – prý – nelétajícího Michalova Wolfa) bylo „reinkarnované“ Pluto. Toto oživení si zaslouží samostatný článeček, zde dodám jen – naprostá bomba (aspoň pro mě) – jsem naprosto nadšen, pilotovat tenhle model je neskutečné! První let – tedy především start ze země – byl trochu „o nervy“.Jednak při malé rychlosti modelu bylo moc znát působení reakčního momentu vrtule a také ihned po startu z modelu něco odpadlo a než jsme zjistili, že šlo jen o kryt aku, uvažoval jsem o krkolomném nouzovém přistání. Naštěstí to dobře dopadlo, jen na videu to vypadá „šíleně“ :-). Při druhém startu si Pluto hrálo na sekačku na trávu – nepovedlo se, tráva byla silnější :-). Ale lety, to je zážitek, síla motoru je až „brutální“ (model dokáže stoupat „za vrtulí“) a rozsah rychlostí neskutečný. Prostě úžasný zážitek, to se musí prostě vidět – a ještě lépe pilotovat!!! Pluto zaslouží jedničku, jsem více než spokojen.
A dobrý pocit z odpoledne jsme si ještě spestřili jízdami s Tondovým vznášedlem (které mi také neprozřetelně půjčil, i když viděl všechny mé poslední lety...) - jezdí to docela slušně, když si člověk zvykne na odlišné chování v reakcích vznášedla (jen ještě kdyby měl Tony normální ovládání – tedy mod1 !!!), dá se to slušně kočírovat, svým chováním to připomíná jízdu Čvachty po ledě. Je to pěkný stroj, až jej ještě Tondovi „vytuníme“, tak to bude supr.
Zkrátka, bylo to zase bezva, škoda jen, že asi na delší dobu poslední, v Kramolíně se všichni sejdeme asi až někdy na podzim :-(.