Jak se rodí Čmeláci …..
Autor: NovakO <@>, Téma: RC letadla - technika, Vydáno dne: 13. 11. 2009…. aneb – to jsem si zase na sebe upletl bič !
Mám spoustu oblíbených typů letadel a budeme-li „lovit v československých vodách“, je Z-37 Čmelák jedním z nich. RC modely tohoto letadla jsou vždy líbivé a představa vlastního modelu Čmeláka mě vždy lákala, ale bohužel, v mém letovém parku stále chyběl. Před několika lety jsem při návštěvě modelářské prodejny v OD Šestka (s MírouH) narazil na „houbolet“ Čmeláka od firmy ŠAD model a tento jednoduchý model se mě hned na první pohled (…i na druhý… a třetí … :-) ) zalíbil. Tehdy ještě situace nebyla vhodná ke koupi, ale „červíček stále hlodal“ a když „situace dozrála“, bylo rozhodnuto. Vše bylo podpořeno i tím, že jsme s Mírou dlouho přemýšleli o stejném modelu, nebo alespoň stejného typu (např. stíhačky I.WW nebo dmychadlové), ale toto se nějak nedařilo (aspoň z mé strany). No, ale nakonec jsem Míru ukecal jinak a tak se objednávali Čmeláci dva, spolu s motory a regulátory (malé stříďáky), a mikroserva (když už je ŠAD nabízel…), LiPo aku jsme koupili jinde a drobnosti (např. dva piloty) jsem s chutí chodil nakupovat do mého oblíbeného budějovického modelářského obchodu (aspoň byl důvod tam zajít :-) ). Celá věc však měla jeden háček, ba přímo hák – když prý jsem si to vymyslel, tak si je oba dodělám a předám hotové – z Mírova pohledu taková „stavba na klíč“. On prý stejně nemá vůbec čas a já to budu mít dříve (ha, ha) a lépe (ha, ha, ha) hotové. To jsem ještě netušil, do čeho jsem se to uvrtal, že Míra mezitím zprovozní nejmíň tři svoje nové modely (dobrá, většina ARF a více…) a já nechám na Čmelácích troje nervy a budu stále terčem poznámek, kdy už budou létat a podobně. Tímto tady veřejně prohlašuji – houbolet už nikdy více a dva modely najednou – v životě už ne ! Aspoň do doby, kdy zase nebudu při smyslech a něco takového blbého někomu slíbím :-).
Pátého března jsme z pošty přivlekl domů rozměrnou krabici, ve které bylo všechno dvakrát – tedy kromě programovací karty Turnigy a 4ks mikroserv - 2ks žlutých EPP Čmeláků (viz ………..) s bižuterií a návodem na CD, motory Emax CF2822, regulátory SuperSimple 20A a mikroserva E-M 9g. V Plzni jsem koupil dvě Lipolky Dualsky 1000mAh/3s a v budějovickém modeláři pak zbytek - dvě figurky pilota, dvě vrtule GWS 9/4,7, množství konektorů G3,5 a 2mm, jeden Purex Rapid a spoustu dalších drobností, které jsme nakonec ani nepoužil. Nepoužil jsem ani přikoupená mikroserva PowerHD-1900A, určená pro křidélka – jednak prý nejsou ani potřeba (podle výrobce a jiných) a také by jejich instalace byla dost komplikovaná – prostě jsem demokraticky nakonec rozhodl, že „křidélka nebudou“ :-)!
Potom nastala technická a psychická příprava a už 7.4. jsem se s elánem pustil do stavby. Elán mě chvílemi opouštěl a příprava (především psychická) na některé montážní skupiny trvala déle, než by se čekalo – zde si dovolím malou odbočku. Nějaký ten model už jsem postavil (především klasická balsová stavba), i z EPP (Bendy) a vymýšlení a instalace RC vybavení mě vždy docela bavilo. Tady se však materiál EPP kroutil pod rukama, nic pořádně nedrží tvar, je to celý nějaký houbovitý a při vymýšlení RC instalace se tak nějak není od „čeho odpíchnout“ a člověk je stále limitován rozměry modelu a vybavením (a těžištěm) a to vše komplikuje fakt, že pro vybavení musíte prostory v EPP vypálit – tedy jednou měř, jednou řež a ….“ teď jsem zvědav, co s tím provedeš, když jsi to zkazil…!“. A návod vám také moc nepomůže, je velmi stručný (je pro zkušené….), omezuje se pouze na konstatování „…. Instalujeme to a to, přilepíme to a to…“, ale jak to udělat, to si každý začátečník musí zkusit sám – ještěže jsme měl k učení Mírovo model a na svém už jsem to uměl :-). Zlatým hřebem byla instalace, tedy protažení bowdenů pro ovládání kormidel – návod říká, že máme naostřeným drátem do kola prostě vyvrtat v trupu otvory a pak jednoduše protáhnout bowdeny. Ó, jak jednoduše se to napíše, ale! Těch křečí v rukou, těch děr v trupu, když vám drát vyleze absolutně jinde než má a než ho očekáváte (divím se, že jsem neměl díry i v rukou!), těch nepublikovatelných slov, které se linou z vašich úst! Nevěřili by jste, jak houževnatý EPP dokáže být, obzvláště ve smyslu kladení odporu vrtajícímu drátu – připomínám, že se musí vrtat v ruce! Už po prvním bowdenu jsem si zoufal, při představě potřeby vrtání čtyř bowdenů (a to nepočítám nepovedené díry!) jsem to už chtěl několikrát vzdát. Některé úkony a umístění sestav je dost nejasné, takže např. směrovku máme na výškovce umístěnou trochu více vzadu, než je originál (snad to nebude mít na funkci vliv :-) ), sestavu motoru (motorová přepážka, motor, regulátor apod.) jsem rozmisťoval na několik pokusů (spolu s úpravami kabelů!), ořezání EPP pro nasunutí krytu motoru jsem dělal odhadem (snad se povedlo), rozmístění serv, přijímače a aku pod křídlem na 100pokusů, než jsem si troufl vypalovat otvory v EPP (a po x-té kontrole těžiště – potom už nic neposunete …..), patku pro šroub k upevnění křídla jsem udělal novou (také proto, že originální jsem ztratil) a tak dále – prostě, původní stavebnice je takový polotovar – pro zkušeného EPPčkáře sranda na pár večerů, pro mě docela oříšek – zlaté klasické konstrukce ! I když má EPP výhodu v rychlosti úprav – vezmete trafopájku se správně natvarovaným očkem a za chvilku máte hotovo, ale nějak mě nesedí následné „kroucení“ RC vybavení, konkrétně třeba serva – původně omotaná lepící páskou pro možnou demontáž se při práci tak kroutila, že nakonec skončila „ucpaná“ tavnou pistolí (už je asi nikdo nevyndá – ale už se nekroutí!) – není nad klasické přišroubování do překližkového lože!
Posledními úkony, které mě zdržely, bylo zakrytí pilota v kabině (fólie se mi pořád nějak podivně kroutila…) a montáž podvozku – oproti originálu jsem jej chtěl udělat sundavací (pro snazší transport modelu) – nějak jsem to nakonec vymyslel a udělal, ale opět houbovitost EPP nedává moc nadějí na pevnost, uvidíme, možná, že nakonec podvozek stejně přijde zalepit napevno… :-(. Nepraktickou se také jeví nutnost sundávání křídla při manipulaci s aku, především při zapínání palubní elektroniky – použitý regulátor nemá vypínač, zapíná se připojením aku – snažil jsem se něco vymyslet, ale nic jednoduchého mě nenapadlo … :-(. Takže po tomto všem jsem upustil od ovládání křidélek – já to mít nemusím a jestli to Míra chce, nechť si to dodělá …. :-). A stejně prý to není potřeba, létá to prý výborně i bez křidélek! No, nakonec uvidíme, co ukáže provoz.
Oba Čmeláci jsou prakticky hotové (už byly koncem září!), čekají už jen na zálet a poté předání majitelům – snad mě Míra moc nepomluví, až si bude vybírat svůj stroj (můj dostane ještě drobnou barevnou úpravu) – jestli ano, už mu nic nepostavím (ne, že bych se chystal ještě něco dělat na zakázku !). Nadějí je, že modely budou dobře létat a nikoho k nim blízko nepustíme, aby nám je nemohl pomlouvat, že to šlo udělat lépe…..
Takže, Čmeláci, s chutí do vzduchu, už se na vás těšíme, podle výrobce to má být pohodový letoun – snad ve vzduchu tomu tak bude, když už stavba pro mě byla „adrenalinovou“ záležitostí :-).
Mám spoustu oblíbených typů letadel a budeme-li „lovit v československých vodách“, je Z-37 Čmelák jedním z nich. RC modely tohoto letadla jsou vždy líbivé a představa vlastního modelu Čmeláka mě vždy lákala, ale bohužel, v mém letovém parku stále chyběl. Před několika lety jsem při návštěvě modelářské prodejny v OD Šestka (s MírouH) narazil na „houbolet“ Čmeláka od firmy ŠAD model a tento jednoduchý model se mě hned na první pohled (…i na druhý… a třetí … :-) ) zalíbil. Tehdy ještě situace nebyla vhodná ke koupi, ale „červíček stále hlodal“ a když „situace dozrála“, bylo rozhodnuto. Vše bylo podpořeno i tím, že jsme s Mírou dlouho přemýšleli o stejném modelu, nebo alespoň stejného typu (např. stíhačky I.WW nebo dmychadlové), ale toto se nějak nedařilo (aspoň z mé strany). No, ale nakonec jsem Míru ukecal jinak a tak se objednávali Čmeláci dva, spolu s motory a regulátory (malé stříďáky), a mikroserva (když už je ŠAD nabízel…), LiPo aku jsme koupili jinde a drobnosti (např. dva piloty) jsem s chutí chodil nakupovat do mého oblíbeného budějovického modelářského obchodu (aspoň byl důvod tam zajít :-) ). Celá věc však měla jeden háček, ba přímo hák – když prý jsem si to vymyslel, tak si je oba dodělám a předám hotové – z Mírova pohledu taková „stavba na klíč“. On prý stejně nemá vůbec čas a já to budu mít dříve (ha, ha) a lépe (ha, ha, ha) hotové. To jsem ještě netušil, do čeho jsem se to uvrtal, že Míra mezitím zprovozní nejmíň tři svoje nové modely (dobrá, většina ARF a více…) a já nechám na Čmelácích troje nervy a budu stále terčem poznámek, kdy už budou létat a podobně. Tímto tady veřejně prohlašuji – houbolet už nikdy více a dva modely najednou – v životě už ne ! Aspoň do doby, kdy zase nebudu při smyslech a něco takového blbého někomu slíbím :-).
Pátého března jsme z pošty přivlekl domů rozměrnou krabici, ve které bylo všechno dvakrát – tedy kromě programovací karty Turnigy a 4ks mikroserv - 2ks žlutých EPP Čmeláků (viz ………..) s bižuterií a návodem na CD, motory Emax CF2822, regulátory SuperSimple 20A a mikroserva E-M 9g. V Plzni jsem koupil dvě Lipolky Dualsky 1000mAh/3s a v budějovickém modeláři pak zbytek - dvě figurky pilota, dvě vrtule GWS 9/4,7, množství konektorů G3,5 a 2mm, jeden Purex Rapid a spoustu dalších drobností, které jsme nakonec ani nepoužil. Nepoužil jsem ani přikoupená mikroserva PowerHD-1900A, určená pro křidélka – jednak prý nejsou ani potřeba (podle výrobce a jiných) a také by jejich instalace byla dost komplikovaná – prostě jsem demokraticky nakonec rozhodl, že „křidélka nebudou“ :-)!
Potom nastala technická a psychická příprava a už 7.4. jsem se s elánem pustil do stavby. Elán mě chvílemi opouštěl a příprava (především psychická) na některé montážní skupiny trvala déle, než by se čekalo – zde si dovolím malou odbočku. Nějaký ten model už jsem postavil (především klasická balsová stavba), i z EPP (Bendy) a vymýšlení a instalace RC vybavení mě vždy docela bavilo. Tady se však materiál EPP kroutil pod rukama, nic pořádně nedrží tvar, je to celý nějaký houbovitý a při vymýšlení RC instalace se tak nějak není od „čeho odpíchnout“ a člověk je stále limitován rozměry modelu a vybavením (a těžištěm) a to vše komplikuje fakt, že pro vybavení musíte prostory v EPP vypálit – tedy jednou měř, jednou řež a ….“ teď jsem zvědav, co s tím provedeš, když jsi to zkazil…!“. A návod vám také moc nepomůže, je velmi stručný (je pro zkušené….), omezuje se pouze na konstatování „…. Instalujeme to a to, přilepíme to a to…“, ale jak to udělat, to si každý začátečník musí zkusit sám – ještěže jsme měl k učení Mírovo model a na svém už jsem to uměl :-). Zlatým hřebem byla instalace, tedy protažení bowdenů pro ovládání kormidel – návod říká, že máme naostřeným drátem do kola prostě vyvrtat v trupu otvory a pak jednoduše protáhnout bowdeny. Ó, jak jednoduše se to napíše, ale! Těch křečí v rukou, těch děr v trupu, když vám drát vyleze absolutně jinde než má a než ho očekáváte (divím se, že jsem neměl díry i v rukou!), těch nepublikovatelných slov, které se linou z vašich úst! Nevěřili by jste, jak houževnatý EPP dokáže být, obzvláště ve smyslu kladení odporu vrtajícímu drátu – připomínám, že se musí vrtat v ruce! Už po prvním bowdenu jsem si zoufal, při představě potřeby vrtání čtyř bowdenů (a to nepočítám nepovedené díry!) jsem to už chtěl několikrát vzdát. Některé úkony a umístění sestav je dost nejasné, takže např. směrovku máme na výškovce umístěnou trochu více vzadu, než je originál (snad to nebude mít na funkci vliv :-) ), sestavu motoru (motorová přepážka, motor, regulátor apod.) jsem rozmisťoval na několik pokusů (spolu s úpravami kabelů!), ořezání EPP pro nasunutí krytu motoru jsem dělal odhadem (snad se povedlo), rozmístění serv, přijímače a aku pod křídlem na 100pokusů, než jsem si troufl vypalovat otvory v EPP (a po x-té kontrole těžiště – potom už nic neposunete …..), patku pro šroub k upevnění křídla jsem udělal novou (také proto, že originální jsem ztratil) a tak dále – prostě, původní stavebnice je takový polotovar – pro zkušeného EPPčkáře sranda na pár večerů, pro mě docela oříšek – zlaté klasické konstrukce ! I když má EPP výhodu v rychlosti úprav – vezmete trafopájku se správně natvarovaným očkem a za chvilku máte hotovo, ale nějak mě nesedí následné „kroucení“ RC vybavení, konkrétně třeba serva – původně omotaná lepící páskou pro možnou demontáž se při práci tak kroutila, že nakonec skončila „ucpaná“ tavnou pistolí (už je asi nikdo nevyndá – ale už se nekroutí!) – není nad klasické přišroubování do překližkového lože!
Posledními úkony, které mě zdržely, bylo zakrytí pilota v kabině (fólie se mi pořád nějak podivně kroutila…) a montáž podvozku – oproti originálu jsem jej chtěl udělat sundavací (pro snazší transport modelu) – nějak jsem to nakonec vymyslel a udělal, ale opět houbovitost EPP nedává moc nadějí na pevnost, uvidíme, možná, že nakonec podvozek stejně přijde zalepit napevno… :-(. Nepraktickou se také jeví nutnost sundávání křídla při manipulaci s aku, především při zapínání palubní elektroniky – použitý regulátor nemá vypínač, zapíná se připojením aku – snažil jsem se něco vymyslet, ale nic jednoduchého mě nenapadlo … :-(. Takže po tomto všem jsem upustil od ovládání křidélek – já to mít nemusím a jestli to Míra chce, nechť si to dodělá …. :-). A stejně prý to není potřeba, létá to prý výborně i bez křidélek! No, nakonec uvidíme, co ukáže provoz.
Oba Čmeláci jsou prakticky hotové (už byly koncem září!), čekají už jen na zálet a poté předání majitelům – snad mě Míra moc nepomluví, až si bude vybírat svůj stroj (můj dostane ještě drobnou barevnou úpravu) – jestli ano, už mu nic nepostavím (ne, že bych se chystal ještě něco dělat na zakázku !). Nadějí je, že modely budou dobře létat a nikoho k nim blízko nepustíme, aby nám je nemohl pomlouvat, že to šlo udělat lépe…..
Takže, Čmeláci, s chutí do vzduchu, už se na vás těšíme, podle výrobce to má být pohodový letoun – snad ve vzduchu tomu tak bude, když už stavba pro mě byla „adrenalinovou“ záležitostí :-).
