Vrtulníky hýbou naší rodinou....

a tak jsme se vypravili na Helishow 2008. Samozřejmě s cílem prolítnout našeho Blada, kterého se mi podařilo v týdnu opravit.

Ve středu přišel balíček s vnější hřídelí s nalisovaným ozubeným kolem a chladič, který jsem také koupil, aby hřídeli nebylo v balíčku smutno. A taky proto, že chladič přijde motorům vhod. Při střídání dvou pilotů se motory opravdu trochu hřejí, tak jim trochu ulevíme.
Rozebrání Blada byla maličkost, rozebírat umím, rozebírám rád. Spíš jsem měl strach aby se mi někam nerozkutálely součástky. Ani ty největší nebyly natolik velké, že by se mi je chtělo hledat pod stolem. Montáž byla horor trochu větší, šroubky o rozměrech nula nula nic na ještě větší kulový mě dostávaly na pokraj šílenství. Zkuste našroubovat šroubek o průměru 0,5 mm do 3 mm vymezovací podložky, když z jedné strany je oběhové kolo. Zachránil mě odizolovaný drátek, kterým jsem šroubky zasazoval na místo a pokoušel se trefit šroubovák na hlavičku, abych je dotáhl. Prostě nervy tekly proudem a ruce se mi třásly víc než obvykle.
Ale povedlo se, všechno se naskládalo na své místo, podařilo se mi nacpat dráty pod kapotáž a vrtulníček byl připraven na sobotní Helishow.
Odeslal jsem přihlášku na volné létání na sobotní Helishow a nastala trochu nátlaková korespondence od pořadatele Honzy Kafky, který nás přesvědčoval, ať se všichni přihlásíme do soutěžních letů. Tedy hlavně chtěl Katku, aby lítala nějaká ženská a Míšu, který se mu asi líbil, jak lítá, když jsme byli na Spořilově. No u mě netuším proč. Nakonec jsme přihlásili do soutěže jako rodinného pilota Michala. Sobota byla výborná, před soutěží jsme stihli Blada trochu zalítnout. Po opravě bočil doprava a ani plný trim nedokázal bočení odstranit. Takže do soutěže šel Michal tak trochu s neseřízeným vrtulníkem. Před prvním startem jsem mu stihnul říct, že všechno se dá opravit a ať si nic nedělá z toho, že třeba neproletí ani první překážku - slalom. Prostě povzbuzení, uchlácholení a Michal šel se startovním číslem 2 na start.

1. start z heliportu; 2. slalom po zelených šipkáchů 3. průlet brankou; 4. přelet nad opevněním; 5. průlet brankou; 6. okruh kolem pylonu; 7. útok na nepřátelskou věž; 8. okruh kolem pylonu; 9. nízký průlet; 10. mezipřistání na vrcholu Wind Mountain; 11. slalom po červených šipkách; 12. přistání na heliportu

Zvládl celou trať včetně mezipřistání na Větrné hoře a perfektního přistání na heliport v cíli. To vše jen s asi třemi chybičkami za penalizaci. Koukal jsem s otevřenou pusou. Vždyť jsme všichni dohromady vylítali teprv tak 10 baterek.
Perfektní sobota pokračovala, zkoušeli jsme všichni poletovat, koukali co kdo přivezl pěknýho, pokecali s ostatními postiženými. Perfektní byly ukázky produkce vrtulníků prodejců LAHeli a RCzona a ukázky 3D akrobacie. To byl skutečně nářez. Bohužel jsem s sebou nebral foťák, nechtěl jsem ho celý den hlídat, ale fotky se objeví na Heliforu. Odpoledne bylo druhé kolo a i tady se Michalovi podařilo zaletět celou trať i když na přeletu opevnění měl trochu problémy a musel 2x nouzově přistát. Takže shrnuto a podtrženo, perfektní výkon. Katka s Michalem vyrazili na oběd a já jsme si hrál s nastavením, podařilo se mi odstranit bočení a vytrimovat do visu tak, že se ani nehnul. Po návratu Katky a Michal vše fungovalo asi dvoje baterky a pak se Blade začal točit kolem osy a nepomáhal ani trim. Jsem zvědavý čím to je, ještě jsem to nevyzkoumal. Doufám, že se projevilo třeba ohřátí motorů nebo snížený napětí baterek nebo něco jednoduchýho. Nerad bych to rozebíral znovu do šroubku. To ale zjistím později, na Helishow už nebyl čas, skončily lety a šlo se na vyhlašování výsledků.
Michal skončil na skvělém 21. místě ze 35 starujících. To bylo první překvapení, tipovali jsme poslední místa. Ale je to úplně jedno, rodinná ambice byla pouze nerozflákat Blada. Druhé překvapení nás čekalo na losovaných cenách. Michal si vytáhl 4ku a bylo jasné, že dostane jednu z hlavních cen. To bylo překvapení. Moderátor hlásil, že vyhrál vrtlník SJM 325. Bylo mi to jedno, stejně jsem prd věděl, co to je, ale cenu jsem mu opravdu přál. Trochu zvědavý jsem začal být, když přinesl krabičku do které by se nevešel ani náš Blade a vzkaz, že se máme zastavit za panem Strnadem.
Pan Strnad, majitel firmy RCzona a sponzor Helishow jen prohodil, že zapomněli do krabice dát listy a že nám je pošle, a jestli si cenu chceme nechat nebo jestli ji nechceme vyměnit za nějaké jiné zboží. Pochopil jsem, že se musím jít podívat, co Michal vlastně vyhrál.
Trochu mi to vyrazilo dech:
- plné CNC zpracování
- karbonová konstrukce
- kovová hlava hlavního i zadního rotoru
- řemenový hnací systém
- dvoudílná odklápěcí FG kabina
- hmotnost: 780g
- délka kostry heli: 710 mm
- šířka kostry heli: 120 mm
- výška kostry heli: 220 mm
- průměr hlavního rotoru: až 760 mm
- průměr zadního rotoru: 150 mm
No teď to vypadá tak nějak takhle, je to stavebnice a je na tom spousta práce. V sobotu a dnes dopoledne jsme koumali co s tím, jestli nevyměnit za jiný (jiné) menší vrtulníky, ale Míša rozhodl, že se tohohle nevzdá. Takže přes zimu stavíme SJM-325 a na jaře se začínáme učit lítat. To jsem na to teda zvědavý.
No a aby toho nebylo konce, tak třetí překvapení mi nachystal pan Strnad, když jsem byl domlouvat, jak s těmi listy a s kabinou, která taky nebyla v krabici. Prý než to postavím tak ať máme s čím lítat doma a vrazil mi do ruky 375Kit, pidivrtulníček do obýváku.


Takže vrtulníky nám asi zůstanou souzený? Uvidíme, po týhle sobotě jsou mi čím dál tím víc sympatický. Byla tady atmosféra jako na rallykrosu a podobných kamarádských akcích a tak jsem si perfektně odpočinul (ono mě nadšení do vrtulníků přejde, až budu stavet SJM a hlavně dokupovat serva, gyro,...).