Úprava řízení TT-01 – varianta třetí, zatím poslední …

… aneb návrat k základům

Takže, krásně jsme si zamodelařili, vyzkoušeli dvě varianty přestavby řízení, inspirováni konstrukcemi soupeřů (jak to, že jim to funguje a nám ne ?) a protože se nám to z toho či onoho důvodu nelíbilo (a nesplnilo to úplně naše očekávání), bylo načase se vrátit na začátek a k základům, tedy přesněji k základu - oni to ti kluci japonští asi neměli až tak špatně vymyšlené … :-)

Dobrá, všechno, co jsme zatím předělali, tak vrátíme zpátky … Konkrétně mám na mysli přesun tlumičů dozadu - ty vrátíme na původní místo dopředu a na původní upevnění - a otočení kamenů - zde vrátíme jejich ovládací páky dozadu. Kam umístíme klouby pro táhla řízení, jaké a jak vysoké klouby použijeme, to necháme až na ladění a nastavování …

Při úvahách o této úpravě řízení jsem vycházel z toho, že původní koncepce řízení byla velmi solidně odladěna a i když vlastně docházelo k přepákování a teoreticky větším ztrátám v řízení (více kloubů a otočných míst), s kuličkovým „tuningovým“ řízením, silnějším servem a klouby MP JET fungovalo celou sezónu výborně a bez jakýchkoliv závad. Celé omezení rejdu kol bylo dáno dorazy a omezeními, na které jednotlivé komponenty narážely - jen pro doplnění si připomeňme, že pro původní koncept a určení TTčka byl rozsah řízení naprosto dostačující …

Omezení rejdu byla především tato:
- vzdálenost kol od vany - řešením je „ořezání“ vany
- doraz předních částí pák řízení - řešením je probroušení „domečku“ a krytu ložiska kardanu v místech dotyků kloubů
- doraz spojky pák řízení na „tunel“ kardanu - tady už je jeho probroušení na pováženou, jednak už by se mohla narušit pevnost vany a je také otázka, jestli bychom získali dostatečný prostor pro výrazné zvětšení rejdu kol.

Tyto tři omezení jsem se pokoušel nějak upravit či doladit - probroušení „domečku“ a krytu ložiska už jsem měl provedeno letos kvůli šířce kloubů MP JET (zisk nějakého to milimetru v rejdu …) a úprava (prořez) vany byl v plánu u všech variant. Ale především obroušení místa u „tunelu“ kardanu mě moc nelákalo, nějak mě poměr zisku a množství úprav nepřesvědčoval o účelnosti a smyslu … Tak jsem si počkal, až mě políbí „můza“ (ani nevím, jestli to byla becherovka nebo gin … :-)) a zkusil na to jít jinak - když se nechtějí vejít páky řízení, tak je posuneme kousek dál a ony se pak můžou protáčet do aleluja … Nastala chvilka měření, odhadování, zkoušení a dumání a proxxonka v ruce udělala první pokus - díry do dna plata ve vzdálenosti „tak akorát“ a v ní trojky dlouhé šrouby a na ně nahoru páky řízení - ohnuté očko přes vedlejší přepážku zpevňuje uložení šroubu a matka posouvá řízení kousek výš. Jak si můžete na fotkách povšimnout, po ověření životaschopnosti této myšlenky nahradilo letmé uchycení šroubů uložení v přilepeném kousku plastového sloupku s vnitřním závitem M3 … Délka tyčky už byla zvolena správně, takže nahoru stačila jen podložka, šroub výborně drží v závitu v plastu …

… nové uchycení pák řízení - na první a druhé fotce je zkušební uchycení na šroub M3 (zahnuté očko brání vylomení šroubu), třetí fotka ukazuje nalepený nový plastový sloupek …









Posun nového uložení pák řízení není nijak spočten, je to jen odhad minimální šířky, při které páky řízení na nic nenarážejí, spojka pák bude řešena odlišně od originální (i proto, že se nám změnila její délka) a nebude na nic narážet. Kdo by chtěl vědět, proč jsem udělal nové uchycení zrovna takto, tak mu odpovídám - protože se mi to líbilo … :-) Ale ne, přilepení plastové tyčky do rohu „trojuhelníčku“ by mělo zaručit větší pevnost - větší styčná plocha pro lepení a lepší rozložení sil do podvozku (u druhého podvozku zůstala zachována i druhá příčka v přední části plata a větší plocha dole kolem hlavy šroubu …) A vyšlo to tak akorát, aby se páky řízení protočily kolem dokola (pravda, pravá trochu drhne o „tunel“ kardanu, ale v praxi se až tak daleko nedostane …) a aby šířka o tolik zase nenarostla - pokud někdo spočítá podle nějakého pravidla jiné uložení, upravíme … :-)

… nové, posunuté uchycení pák řízení …









Tak, páky se nám už pěkně točí kolem dokola, ale jejich spojku musíme udělat novou - dost dlouho jsem dumal, jestli origo (resp. alu) nejde nějak upravit a použít (bylo mi jí nějak líto …), ale bohužel, žádná můza se nekonala (asi došel gin …). Takže nezbývala než domácí výroba. Kloubíky na koncích byly jasné (mé oblíbené MP JET), tyčka také (co jiného, než závitovka M3, že) a zbývalo vymyslet jen „unášeč“ k páce serva (spojka mezi pákou serva s pákami je jasná, viz fotky …). Nakonec po několika pokusech cosi vymyšleno, jestlipak poznáte, z čehopak to mosazné s trojkovým imbusem (nahradil origo šroub s hlavou) asi je? Jen malá nápověda - nejsem já nějaký ten elektrikář? :-) U této nové spojky se při praktických zkouškách dvě nutné úpravy - první je doporučení - na závitovce je dobré v místě dotyku „červíka“ vybrousit rovnou plošku, unášeč pak lépe drží (já tuto úpravu ještě musím udělat). A druhá úprava je závažnější - pokud požijeme na koncích mé oblíbené klouby, tak působení sil při posuvu pák (resp. tlak a tah od serva) zvedá a stahuje kloub na unášeči - tímto nechtěným pohybem nahoru a dolů mohou vznikat v řízení nepříjemné vůle (páka serva už se hýbe, ale řízení ještě stojí) a to se nám přece jen nelíbí. Teoreticky máme dvě možnosti řešení - první je nahrazení kloubů na unášeči a páce serva pevným uložením (páka s pohybem jen v jedné ose) - toto řešení já osobně nedoporučuji, vzájemný pohyb mezi unášečem a pákou serva není jen v jedné ose a mohlo by mezi nimi vznikat nepříjemné pnutí, zatěžující např. servo. Druhou možností, kterou jsem použil já, je nahrazení kloubů na konci spojky mechanismem s jen jednou osou otáčení. Hledal jsem v „leteckých“ zásobách (byl víkend, modelářský obchod zavřený …), nic vhodného jsem nenašel a tak jsem zvolil řešení na fotce - jiný typ kloubu z „šuplíkových“ zásob a omezení mu pohybu v dalších osách - v plastu není kloub, ale mosazný nýt, jehož dolní, přesahující část je „znehybněna“ kouskem bužírky. Otáčení zajišťuje pohyb v nýtu v plastu, opatrně stažená bužírka pohyb v jiných osách omezuje, ale ne úplně znemožňuje, pouze tlumí síly na táhlo spojky. Domácí testy toto řešení prošlo, uvidíme, jakou to bude mít spolehlivost a trvanlivost v „závodním režimu“ … Jo, aby se nám ještě neotáčela závitovka v plastových koncovkách, je dobré jí, po nastavení správné délky, zalepit na anaerobním lepidlem … Upevnění spojky na páky řízení je přes vhodné výškové podložky, aby unášeč s kloubem nedřel o kardan.

… nová spojka mezi táhly řízení - druhá a třetí fotka ukazuje upevnění spojky řízení přes nýty M3, u první fotky výška spojky nad kardanem daná matkou a podložkou …









A nakonec je tu pohled na hotovou zkušební sestavu varianty 3 - podle fotek s max. rejdem (do max. rejdu ještě promluví možnosti otáčení kardanů kol !) by měla být i splněna podmínka „Ackermannovy geometrie řízení“ (jak jsem se poučil), tj. že vnitřní kolo musí být více vytočeno než vnější, což se zdá, že je. A nebo přesněji, očividně to není obráceně … :-) A neodpustím si jednu malou, kontrolní otázku - copak je na prvním obrázku špatně a v praxi by dělalo neplechu? Pro odpověď nemusíte chodit nijak daleko, stačí jen krátký pohled … :-) Jen doplňuji, že na dalších „prototypech“ už to mám opraveno a upraveno … Z fotek je také vidět, že rejd je fakt už maximální (a vana se kousek bude muset řezat) a omezeními, které bude třeba nastavit (výchylky, délky táhel atd.) je volné otáčení kardanů kol a dorazy kol o tlumiče a podvozek - já bych osobně měl strach hlavně o ty kardany, i ty ocelové budou mít se silným stříďákem co dělat, aby nějakou dobu vydržely (např. Eli už jich pár ukroutila i při „standartním“ rejdu) … :-)

… celková koncepce varianty3, včetně max.rejdu kol …









Tož, tolik tedy zatím k třetí, poslední (snad už …) variantě úpravy řízení u podvozku TT-01. Berte tyto články spíše jen jako inspiraci a nápady, předpokládám u Vás, šikovných modelářů jistou invenci a operativnost, takže si úpravy přizpůsobíte k „obrazu svému“. Pro ty, kteří nechtějí, nemohou (či z jiného důvodu) nechtějí improvizovat a nebo začínají a chybí jim zkušenosti, bych mohl udělat i jakýsi „tutoriál“ s přesným postupem, co, jak, kde a za kolik (oj, to ne, to nevím …) udělat, uříznout, vyvrtat či sehnat. Jistý základ tohoto návodu už mám, jak postupuji s úpravami „závodního“ podvozku, takže vynutí-li si to „společenská objednávka“, mohu se překonat a dodělat to k uveřejnění. Jen podotýkám, že pomohu radou apod., ale pracovat musí každý sám, já na to prostě nemám čas, nehledě na to, že určitě budu tyhle úpravy dělat pro RCK, když už jsem si to vymyslel (a nebo že by ne, co milé RCK?) :-). Takže tak, nebojte se, lidi, vyjádřit i do komentářů k článků zde u nás na „hranolu“. Díky „novako“ :-)