Opravy Klacka po posledním létání …

… anebo to mám nazývat Klacek EVO I. po FL? :-)

Minule jsem psal o úspěšné (snad) opravě motoru E-MAX, teď něco málo o dalších opravách a úpravách. Tož, co kdybychom to roztřídili na etapy, třebas podle opravovaných částí – na konci mi můžete říci, je-li to pouhá oprava s vylepšením anebo takový malý facelift … :-)

Jo, na začátek taková malá poznámka – jako první jsem chtěl opravit křídlo, resp. znovu potáhnout jeho horní stranu. Tady totiž folie tak degradovala, že k průpichu stačilo málo a dokonce se při vypínání potahu některá místa prostě scvrkla a zmizela. Takže jsem si našel pěkný kus červeného Solarfilmu, psychicky se připravil a chystal se sundávat starý potah. Naštěstí ve mně nezvítězil barbar, který by starý potah odřezal a odtrhal, ale rozhodl se to udělat podle návodu – starý potah nahřát žehličkou a pak jej jemně sejmout. Ale chybička se vloudila, nějak nebyla žehlička k dohledání – bodejť by jo, když odpočívala na chalupě na obývákovém okně, kam jsem jí o velikonocích odložil vychladnout!!! Tož, křídla musí počkat, jde se na trup.

PŘEDEK TRUPU

Při detailním prozkoumání se ukázalo, že uvolněný motor lehce napraskl uhlíkové trubičky, tvořící základ lože motoru. Normálně by to spravil vteřiňák, ale tady děda použil trubičky tenkostěnné a to bych se z důvodů pevnosti této jednoduché opravy bál. Jedním z řešení bylo udělat jakýsi sendvič, tedy vložit do trubičky další trubičku. Vysypal jsem tedy v pracovně na zem svoji zásobu všech možných i nemožných trubiček, vzal do ruky „šupleryho posuvné měřítko“ (které mimochodem od té doby zoufale hledám …) a jal se třídit. První šli do výběru uhlíky, pak plasty a nakonec kovy – vyhrála to krásná hliníková, která dovnitř nádherně pasovala. A pak už jen trocha práce – naměřit, uříznout, obrousit, spasovat …. ale co, dyk to znáte. A opět přišla „novákovo specialita“ – vzhledem k tomu, že Klacek má čumák poměrně dost dovážován (teď 140g), chtěl bych tyhle trubičky využít pro uložení zátěže, hlavně u verze EVO II. se silnějším a tedy i těžším motorem. Trubičky jsem ale musel na jednom konci ucpat, protože jinak by se mi dovažovací olůvka courala po celém trupu, neb navazující trupové uhlíkové trubky jsou průchozí a vyzkoušel jsem, že olůvko se rádo proběhne až k ocasním plochám, kde v lepším případě vypadne ven – to bych taky pak mohl plnit olůvka i tři dny …. :-) Kontrolní otázka – co přesně pasovalo jako zátka al trubičky? Ano, správně, krytka jehly z inzulinového pera – v trupu jsem jí do trubičky zalepil, u čumáku jen zastrčil, abych to nemusel moc páčit, ač dojde k plnění olůvky. Zde malá technická – pokud toto budete dělat, raději si to stokrát nacvičte (něco jako nácvik výměny gum v F1 nasucho), protože vteřiňák, který jste nalili do uhlíkové trubky, aby to pěkně „sendvičovalo“ po celé délce, dokáže být ku..a rychlý a co potom s napůl trčící trubičkou, že … :-)

předek trupu





Tak, výztuhy máme, pro uchycení motoru použijeme delší šrouby než originální (a také tam dáme anaerobní lepidlo, že …), uložíme dráty a regulátor, uchytíme za motor připravenou zátěž a můžeme se kochat tou krásou … Když se dostatečně pokocháme, začneme s opravou zbytku trupu, například těch děr, co se nám prsty podařilo udělat v potahu ocasní části – ach jo, děda to sice krásně potáhl papírem, ale netušil, že s Klackem bude manipulovat hroch, který potahovacím papírem snadno projde … Takže jsme si přidělali práci, paráda že, až nám z chalupy dorazí žehlička (předmět, ne manželka!), tak si „zapotahujeme“… :-)

OCASNÍ ČÁST

Protože jsem slon v porcelánu, tak původní potah papírem nevydržel a musel jít celý dolů. Po jeho důkladném očištění jsem ještě lehce přebrousil uhlíkové trubky (a odmastil je) a celý „ocas“ jsem potáhl modrým Solarfilmem - normálně se dává pozor, aby se vrstvy průhledného potahu nepřekrývaly (je to vidět), ale tady to nevadí, naopak, na ploše trupu jsem dal dvě vrstvy (horní a dolní přesah), abych to už nemohl promáčknout. Vnitřní vrstva se sice napnula nedokonale, ale je to vidět jen při detailním zkoumání, zdálky není nic poznat. Dlouho jsem vymýšlel uchycení bowdenů pro ovládání ocasních ploch, ale po několika neúspěšných pokusech jsem prostě v místech balzových výztuh udělal dírky a bowdeny jednoduše přichytil stahovacími pásky - sice esteticky nic moc, ale funkčně ideální … Co se týká bowdenů, tak oproti původnímu řešení jsou nové (původní jsem musel dostat ven pomocí destrukce) uchycené jen v místě průchodu do „trupové krabice“ a uvnitř se mohou hýbat, což se při pohybu serv opravdu děje …

ocasní část















OSTRUHOVÉ KOLEČKO

Ještě jedna změna se udála - ostruhové kolečko už se volně neotáčí, tady přesněji řečeno, neotáčí se volně celá ostruha („vlečená ostruha“), ale je v přímém směru lehce přidržována pružinou. Uvidíme, jak se to osvědčí …

ostruhové kolečko







POZNÁMKY:

ad ostruha - nezkoušeno, viz klády na letišti
ad potah ocasní části - zatím všechny manipulace přežil
ad předek trupu - asi bude ještě nutná úprava krytu motoru, nějak se mi kelímek od jogurtu rozpadá … :-(
ad motor - když jsem před cestou na letiště nasadil vrtuli a vyzkoušel motor, zjistil jsem, že trochu hází (ale jen lehce), takže bude ohnutá hřídelka. Zatím to tak nechám - ani model moc celý nevibruje, už mám vybrán nový, silnější motor (čekáme na finance) a po výměně projde současný generálkou … :-)