… a můžeme hodnotit …
Sedím si tak v křesle na chalupě, rodina kouká na televizi, Míra šel prý spát a Petra s Martinem soutěžit s Martinkou, kdo usne dříve. Mohu tedy nechat plynout myšlenky a pokusit se zrekapitulovat dnešní závody. Tak co, jak se vám to líbilo a jaké dojmy jste si odnesli ? Můžete se o ně s námi podělit v komentářích, já se svoje pokusím popsat tady …
Tak popořádku …
Počasí – letos se Svatý Petr moc podplatit nenechal, přes noc pršelo a pršelo i ráno, když jsem vystrčil nos z chalupy - měli jsme v tu chvíli s MírouW stejné myšlenky - a dop….e!!! Ale počasí se následně začalo umoudřovat a odpoledne dokonce stihlo i vylézt a zasvítit sluníčko. Ještě kolem poledne si ten „pán nahoře“ s námi zašpásoval, když na nás seslal krátkou, ale relativně výživnou spršku, kdy nám stihnul trochu zmoknout i stánek. Ale tohle všechno přece správný modelář vydrží, že!!! Jenže to kropení stihlo trať promočit a během dne se především okolí tratě stávalo kluzčí a kluzčí, takže dost závodníků chodilo s fleky na kalhotách a některé úseky připomínaly kluziště a obzvlášť dobře viditelná byla část na hřišti, kde každá krasobruslařská exhibice byla odměněna diváckým potleskem, chyběla jen porota s čísly za umělecký dojem … :-) Ale naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo (špinavé ruce a oblečení se nepočítá …) a tak vše dobře dopadlo - alespoň doufám … Pro obveselení dodám, že jsem si zabruslil také, jen porota by to stejně neocenila (kdyby na mě viděla), neboť jsem skončil až na matičce zemi a i když jsem si před dalším pokračováním v jízdě musel oklepat zašpiněné ruce, stejně mám vysílačku jako „bahnitou bakuli“ … :-)
Účast – byla poměrně hojná, 34 pilotů a 38 aut na startu … Tedy přesněji 34 čtyřkolek a 4 dvoukolky (jestli si to pamatuji správně). Takže paráda, ještě na nás nezanevřeli a snad po bahenních lázních ani nezanevřou, ostatně, já jsem všem předem sliboval „tak trochu jiný Kramolín“ … :-). Za RCK jsme nakonec závodili jen tři - já, Eli a Tony, Martin se po okolí belhal o holi (jó, koleno, sportem, tedy přesněji muzikou, ku zdraví…) a Petra to těsně před startem vzdala (měkota … :-) ) …
Bufet – mňam, mňam, nezbývá než pochválit, klobásky výborné, čajíček a svařáček také, pivo asi také (já jsem ho tentokrát nepil) - soudě i podle vypitého sudu - a oba moučníky vynikající – jak štrůdlík od pí. Hruškové, tak „hraběnčiny řezy“ (ne bábovka, Franto … :-)) od Hany. Obojí si všichni pochvalovali a mezi sebou se doptávali, kolik že to stojí … A ono to nic nestálo a všem chutnalo … Prostě paráda, jen se někteří „zhýralci“ ještě sháněli po tatrance … :-)
Trať – já jsem vás všechny varoval, že to bude tentokrát trochu jiné! :-) Při přípravě trati jsme si dali záležet a vzali si k srdci připomínky z minulého závodu - udělat trať udělali širší, rovnější a méně kroucenou. Za sebe mohu říci, že se nám to povedlo, ale i tak se názory různily, odposlouchal jsem oba typy – řekl bych však, že ty kladné převládaly – co takhle, kdybyste nám je napsali? Vzhledem k tomu, že po předchozích závodech nám půlku tratě přeorali trialisté (a o zbytek pohromy se postaraly následné deště), museli jsme volit jiné alternativy. Něco se protáhlo dále do levé části lesa „mezi stromky“, střed nad skálou (cesta dolů) se kvůli trčícím kořenům musel vynechat - jen jsme si neodpustili mojí oblíbenou otočku na skále, ke které jsme museli udělat nový příjezd - a zbytek trati jsme protáhli nad pravou stranu hřiště. Tady se trať napojovala na „nadhřišťovou cestu“ a posléze klesala dolů nově prosekaným úsekem lesní cesty na hřiště, kde byla „moje speciálka“ - rovina přes celou délku hřiště, zpomalená oblouky z „modrého matroše“. Tuto mojí speciálku v půlce závodu upravil Míra - prostě to nevydržel a „nabušil“ tam kopici dalších šikan, čímž úspěšně zmátl nejednoho závodníka - namátkou třebas JarduS., který si pří jízdě po hřišti „brumlal pod fousy“, že to není možný, že tam muselo něco přibejt, protože se mu furt nějaká překážka plete před auto … :-) :-) :-). A co se týče „nadhřišťové cesty“ - za sucha parádní, ale za mokra slušná past - na pravé straně jsem si např. „ustlal“ já (naštěstí mě přes skutálením se až na hřiště zachránily stromečky …) - a asi jsme podle stop nebyl jediný. V části nad bufetem se občas také ozývalo tlumené klení a v jednu chvíli se najednou na svahu objevil padající Rikky, který to sice maskoval sbíráním auta, ale nám bylo jasné, že už ho to nebaví a že si uprostřed RZty odskočil na pivo … :-) :-) :-).
Výsledky - ale jděte, vždyť víte, že nám o ně vůbec nejde ! Kdo o ně přesto stojí, může si je najít na webu pořadatelů :-). Za RCK nejlépe dojel Tony (28), deset sekund za ním já (29, přesněji 10,55s) - dělal jsem, co jsem mohl, jelo se mi výborně, ale časy tomu neodpovídaly a Tony jel jak z praku, kdybych měl klobouk, tak smeknu … Eli skončila 34tá, oproti minulému závodu jí to tolik nešlo, prostě se někdy nedaří. Ale i tak vyhrála speciální „kramolínskou cenu“ - pohár za první místo v „lady cupu“ - původně byly přihlášeny čtyři ženy (Eli, Ajá, Andy a Petra), nakonec jely jen dvě (Eli a Ája), i když na stupně „vítězů“ - mimochodem opět Kramolínsky tradičně netradiční :-) - jsme nakonec postavili i Petru, která si poslední RZtu také „střihla“ … :-). Ale dá se říci, že vyhráli všichni ti, kteří přežili a zdá se, že přežili všichni … :-)
A závěr? - nevím jak vy, já jsem si to užil a dobře se bavil (jen ta fyzička, i když to tentokráte mohu svalit na bacil, usídlivší se ve mně …), považuji to za příjemně strávený den, bylo to fajn, škoda Martine a Míro, že jste nejeli (jej, to bude facek … :-) ).
Jo, a fotky - kde jinde, než v naší galerii -
Tonyho fotky a
můj malý příspěvek
Druhý letošní Kramolín je za námi …
