Formule my rádi …

… ale simulátor raději nebrat :-(

Od svých kamarádů jsem ke svým nejmenovaným narozeninám dostal – mimo jiné – i skvělý dárek: dvě hodiny jízdy na simulátoru F1 v „Simulation of reality“. A protože mě asi kamarádi mají přečteného, tak to vylepšili třešničkou – instruktorem má být Jan Charouz!!! A to tedy není jen tak nějaká třešnička, to je třešeň velikosti melounu!!! Stačilo jen domluvit termín – a shodnout se na něm s Mírou, Martinem a Tondou – a plně si dárek vychutnat … :-)

Dárek jsem dostal v prosinci 2016 a protože mi „chvilku“ trvala domluva termínu, tak se vlastní akce měla uskutečnit v pátek 6.10.2017 ve tři odpoledne, kdy jsme se my čtyři měli sejít „u formulí“. A jak už to u mě bývá zvykem, vyklubala se z toho – plánovaně – trochu větší „akce“. Vysvětlím blíže – já jel z ČB do Phy v pátek ráno vlakem, Hani také vlakem, ale až v podvečer a Eli v podobnou dobu, ale z Brna. Všichni jsme pak u Míry otravovali až do neděle (což je už na jiný článek …) a Tony s Martinem přijeli autem z Plzně. Raději se nebudu rozepisovat o svém bloudění na Zličíně (po cestě metrem) a marném hledání areálu bussines centra (Míra jel později rovnou z práce) a chci tímto veřejně poděkovat Tonymu a Martinovi za záchranu a zároveň se jim touto cestou omluvit za mou nevrlou náladu – kombinace nervozity, očekávání, naštvání z vlastní neschopnosti (tj. zabloudění) a malé fyzické krize prostě udělala svoje. Ještě jednou se omlouvám, asi nás to všechny mělo varovat, že to nepůjde tak hladce, jak by mělo …

Malá vsuvka – formule (a nejen F1 a nejen „open wheels“) já rád (někdy by tu měl být i článek se stejným názvem … :-)), sleduji vše, co se dá a za tu dobu, co tu na světě straším, jsem o motosportu něco pochytil, ale nikdy jsem o sobě netvrdil, že jsme odborník. Ale tohle moji kamarádi dobře vědí a proto mě dali tento dárek – byl jsem poměrně dost nervózní – hlavně z toho, jak se budu plácat po „trati“ – ale zároveň se hodně těšil na odborné rady od p.Charouze (a chtěl si s ním i „odborně“pokecat), které by zážitek ze simulátoru povýšili na vyšší level. Takže hodně nervozity a hodně radostného očekávání … :-) A protože to poukaz umožňoval, očekávalo se, že si za ty dvě hodiny užijeme „jízdu pod odborným dohledem“ všichni čtyři – má to být především „příjemný zážitek“, no ne?

Vsuvka číslo dvě, tj. domluva termínu, stručně popíšu:
1) instrukce na poukazu jasně říkají, že pro rezervaci termínu mám volat na uvedené číslo a zde se domluvit – tož tedy volám, po pozdravu říkám, že mám poukaz to a to číslo a že bych si chtěl domluvit termín.
2) prakticky ani nedomluvím a jsem instruován, že rezervace termínů se dělá zásadně a jedině přes web, tedy přes jejich stránky
3) je mi sice divné, proč mají v pokynech jasně napsáno, že mám volat, ale dobrá, děkuji a pokládám telefon – jen doplním, že číslo poukazu, kde by mělo být zakódováno vše, jsem stačil říct … :-)
4) „lezu“ na stránky, po chvilce bloudění nalézám potřebné a nic zlého netuše, registruju se na termín 6.10. 15.hod.
5) následně mi na mail přichází potvrzení, že termín byl úspěšně zaregistrován, že se na mě těší a v sumarizaci je jasně napsáno, že se jedná o 120min. F1 red a účast J.Charouze (mimochodem, slušná „pálka“ !)
6) oznamuji termín kamarádům a netuže žádnou zradu – kdo by z tohoto tušil nějaký problém? – se začínám těšit …

Tak jo, je správný čas, slézáme se na správném místě, já předkládám poukaz, slečna za pultem vkládá kód z poukazu do počítače, říká, že je vše v pořádku a že máme počkat na „svou hodinu“.
OK, odkládáme svršky, odbíháme na wc a pak se kocháme exponáty v „čekárně“ a popíjíme kofolu – teda popíjím já … Když odbije třetí hodina, slečna se omlouvá, že máme vydržet, že p.Charouz dorazí do deseti minut. OK, proč ne, rádi na něj počkáme, teda já určitě …
Když je dalších víc jak deset minut fuč, ptáme se, jak to vypadá a slečna telefonuje (že by s majitelem?) a následně jsme informováni, že máme špatný termín, že dnes (tedy 6.10.) p.Charouz vůbec nebude, a že si to můžeme odjezdit bez něho …
????????????????????????????????????????????
Na náš dotaz, kdo by nám dal instruktáž, odpovídá, že ona … Aha, takže polovina zážitku v čudu !!!!
Po našem reptání, že máme domluvení a potvrzený (!) tenhle termín se dozvídáme, že si můžeme promluvit s majitelem a dostáváme vizitku. Jen malé poznámka – vizitku vám dám, ale volejte si ze svého telefonu ….
Míra volá, zpočátku se snaží jednat slušně a korektně, ale postupně je hovorem s majitelem vytáčen víc a víc a nakonec předává mobil mě, aby ho netrefilo. Opakuji majiteli to samé co Míra a moje flustrace a zklamání rostou – už vůbec nemám chuť na simulátor, chci to jen vyřešit a vypadnout ….

Nakonec to dopadá tak, že celý poukaz rušíme, majitel nám (tedy Mírovi) vrátí peníze (styl vracení peněz je také kapitola sama pro sebe) a my s pocitem hořkosti vypadneme.

Moje zklamání a hořký pocit dostupuje vrcholu a při hovoru s majitelem je to asi hodně znát, takže na mou poznámku, že jsem tak nas….ný, že mám sto chutí po něm požadovat kompenzaci nákladů na cestu do Prahy (nejen mojí, ale i Martinovu, Tondovu a všech okolo) se omlouvá, a jako kompenzaci nabízí zdarma půlhodinové svezení v simulátoru F1. Po delším váhání toto přijímám, ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli Tonymu a Martinovi – mimochodem, v následné korespondenci s Mírou je tato „omluva“ řádně zdůrazněna …

A jaké to bylo?
No, abych pravdu řekl, dle pocitů nás tří (Míra se šel raději ven vyvětrat) vlastně nic moc, jediné, co fungovalo velmi dobře, bylo rozhoupání žaludku – Martin lehce, já trochu více, asi bych delší dobu už nedal …
Byl jsem usazen do červené formule, bylo mi ukázáno, kde jsou pedály – jeden pro plyn a dva spojené pro brzdu (pro brzdění levou nebo pravou nohou), kde je volant, kde jsou na něm pádla (a tlačítka) pro manuální řazení kvaltů a to bylo asi tak vše.
Řekl jsem si o volbu tratě – vybral jsem mojí oblíbenou Spa-Francorchamps – a vybral si z nabídky čtyř možných nastavení auta (!). Pak mě zavřeli do skořepiny, zhasli, pustili simulaci a jeď …. :-)
No, co vám budu povídat, nic zvláštního jsem nepředvedl – napřed jsem se učil to vůbec ovládat, pak se udržet na trati, pak se naučit brzdit a pak snad i nějak jet … Nakonec jsem i dokázal nějaké to kolo projet, užít si průjezd Eau Rouge, posekat v kačírcích trochu té trávy a nakonec se slušně vymlátit za Eau Rouge. Pak jsem předal kokpit Tonym a šel si sednout na židli a snažit se nepoblejt … :-)
Tony je zkušený simulátorovník, takže se mu slušně dařilo od začátku a Martin musel několik aut rozmlátit, aby nakonec měl nejlepší čas (z nás) a dokonce se dostal na místní výsledkovou listinu na předposlední místo – tímto mu gratulujeme!!!

A co na závěr? Detaily rozhovoru s majitelem nebudu raději zveřejňovat, jen vám poradím – kdybyste náhodou chtěli tyto simulátory navštívit, měli byste a priori předpokládat, že je něco špatně a raději se šestkrát ujistit, jestli je to opravdu tak, jak vám tvrdí – např. opravdu je tento termín volný, opravdu tam bude p.Charouz, opravdu jste tam, co uvádíte, opravdu se jedná o formuli a opravdu máme zaplaceno … ? Asi takový nějaký pocit jsem z celé situace získal … :-)

A ještě jedna rada – dnes bych asi nevolil simulátor F1 (až takový zážitek to není), ale asi bych šel do ponorky … :-)