… možná trochu nevzhledný, ale levný a rychle zhotovitelný.
Ze své „letecko-modelářské“ minulosti jsem odchovaný na tzv. pultových vysílačkách (v začátcích Modela T6 a nyní Graupner MC10) a tudíž řízení modelu bříšky dvou prstů, takže řízení modelu pouze palci (nebo palcem a bříškem prstu), tj. tzv. palcové vysílače nejsou pro mě „to pravé ořechové“. Ne, že bych s nimi model nedokázal uřídit (např. naše auta nebo tátovo Hitec Laser), ale chce to buď malý vysílač (naše „autíčkové“ Hitec Ranger FM3Sky) a nebo hodný model a pohodu pro ovládání. Každopádně, mimo autíček musím mít i „palcovku“ na řemenu na krku a nejlépe dobře vyvážené, což bez úpravy bývá u Tx na 2,4GHz problém – chybí váha antény!
A možná tato nevyváženost, větší rozměry vysílače (především jeho tloušťka) spolu s nervozitou vedly k mým problémům při prvním řízení modelu vrtulníku Kestrel 500SX – viz článek o dalším přírůstku v naší rodině. Abych si pro další lety udělal při řízení co největší pohodlí a odstranil alespoň část své nervozity, rozhodl jsem si vyrobit pult pro originální vysílač – když už nebylo možno jednoduše změnit řízení modelu Graupnerem. I když je možno koupit nebo nechat vyrobit různé druhy pultů (v různých cenových relacích), základním kritériem pro mě byla rychlost výroby (musel být hotov před zkouškou na HeliNep) a především mizivá cena pultu (kdyby se neosvědčil) a jednoduchost výroby.
Původní návrh výroby ze dvou kusů plexiskla byl změněn, když na mě při hledání ve sklepě spadl z police kus „modrého matroše“ – ochranný pěnový materiál používaný pře přepravě např. rozvaděčů – něco jako materiál pro výrobu např. nárazníků pro modely aut. Má několik velkých výhod – je zadarmo (aspoň pro mě – je to odpad), je ho dost (dtto), výborně se s ním pracuje, především řeže, dlabe apod. Jen s lepením je to horší – pro své porézní vlastnosti se hodí jen např. Purex, který však dlouho zasychá.
Vlastní výroba byla velmi jednoduchá a rychlá – pominu-li zmíněné lepení. Ze dvou kusů jsem uřízl bočnice („matroš“ má profil L), do nich výřezy pro uložení vysílače – dno, přední držák, výřezy pro přepínače. Mezi boky jsou vlepeny výztuhy pod vysílač (tj. nějak spojit boky…). Závěsné háky pro popruhy jsou ze 2ks pletacích jehlic pr.6mm (zásoby z výroby kolíků pro poutací gumy křídel letadel), ohnuté o 90°, nahoře otvory pro kroužky pro upevnění řemenů, na druhém konci vyvrtány otvory pro zajištění háků závlačkami (nepoužité zásoby závlaček ze světel pro Subaru). Oba háky jsou v „matroši“ uložené v „zapurexovaných“ plastových trubičkách (měl jsem štěstí na ty správné ze zásob). Pro zajištění konců háků jsou v „matroši“ vyříznuty sice nevzhledné, ale praktické otvory. Z horní strany jsem posléze ještě vyvrtal (naostřený zbytek trubičky pro háky) dva otvory pro páčky vysílače, aby Tx mohl být transportován v obrácené poloze přímo v pultu. Řemeny pro nošení pultu jsou použity z pultu pro vysílač Graupner MC10 – nemusel jsem pro sebe ani upravovat jejich délku a především, už byly hotové! Ještě jsem z praktických důvodů seřízl „matroš“ do obloučku pro lepší dosednutí na břicho (ano, to je ten šílený pupek na fotkách při použití vysílače…. :-)).
A teď už zbývá jen pult vyzkoušet v praxi, uvidíme, jak se mi osvědčí. Ještě jsem zjistil, že do tohoto pultu pasuje ovladač pro simulátor (škoda jen, že mi z nějakých neznámých důvodů FMSko na PC nechodí :-(), takže by do pultu mohla pasovat většina vysílačů typu „Hitec Laser“.
Pult pro vysílač k minivrtulníkům ….
