… aneb povídání první
Předem vysvětlím - nepůjde o odborný článek o přírodě, tedy žádné pojednání o bílém a černém čápovi – na přírodu nejsem odborník, na to jsou v klubu povolanější, např. zemědělští inženýři apod. :-) Já se jen trochu rozepíši o tom, jak jsem se snažil dostat do letuschopného stavu model Čápa (resp. Fieseler Fi 156 Storch / K-65 Čáp), který jsem dostal k narozeninám a jehož stavbu si v klidu (?) užívám a prožívám …
Jak se ke mně Čápík dostal a jaké vybavení dostal do vínku jsem už psal, zde se pokusím popsat jeho stavbu a postupy, které jsem k tomu použil – jak to tak chodí, až na konec zjistím, že jsem mnohé mohl udělat jinak a lépe, ale o tom už je život, nejen modelářský … Jak jsem již také psal, původně jsem měl představu rychlé stavby, dokonce do vánočních prázdnin do haly – ha, ha, ha. Nakonec jsem na to šel úplně opačně, stavím Čápíka pomalu a postupně, jak mám chuť a náladu.
Celou stavbu jsem začal trochu netradičně, vymýšlením a konstrukcí podvozku – eco stavebnice jej totiž neobsahuje! Zvětšil jsem do měřítka 1:1 dodaný plánek, něco stáhl z internetu a knížek a začal vymýšlet – jednak tvar konstrukce (je to „žbrlenina“!) a hlavně pospojování jednotlivých částí a jejich upevnění k trupu – jak je mým zvykem, snažím se dělat části odnímatelné, kvůli transportu. Z důvodů úspory váhy měl být podvozek z uhlíkových (nebo laminátových) tyček (už je i mám doma nakoupené), ale např. jejich obtížné spojování (v příslušných úhlech apod.) mě od jejich používání odradilo a konstrukce podvozku je nakonec z 1,5mm ocelového drátu – ten se zdá dost pevný (pro mé přistávací „neumění“) a s váhou to také není až tak hrozné. Naohýbané dráty jsou dole u koleček (jedna tyčka je průchozí a tvoří osu koleček) spojené smršťovanou, řádně prosycenou vteřiňákem. Celá konstrukce je přichycena k trupu ve třech bodech – na spodku trupu je nasunutá do dvou plastových „zámečků“ (upravené cosi z plastových zásob, nasouvá se zpředu, pevný bod je proti směru síly při přistání); a dále na boku trupu, nahoře pod křídly, kde se horní konce zasouvají do plastových trubiček zalepených v trupu a uvnitř jsou aretovány stavěcími kroužky. Snad to celé bude dost bytelné (jak jsem se dočetl v diskuzích, je to třeba) a zdá se, že montáž podvozku na model je otázka několika vteřin – zkoušel jsem to a jde to …. :-). Ještě musím zkusit sehnat lepší kolečka, tahle se mi zdají nějak velikostně nepřirozená …. Jo, a zadní ostruhu tvoří zalepený držák antény – při prolézání zásob mi to padlo do oka a tak to šlo na ocas – snad to bude funkční :-). Tak, a aby nic nebylo jednoduché, trochu jsem si to dobrovolně zkomplikoval – ve volném čase jsem trochu více studoval podklady k Čápovi a zjistil jsem, že jsem si konstrukci podvozku trochu zjednodušil – nejen, že mi na něm chyběla imitace tlumičů (když už tedy nehodlám vyrábět tlumiče funkční ….), ale především mi chybí ještě vzpěry, kotvené přímo do boku trupu. Když už jsem se tedy rozhodl, že je na model dodělám, zjednodušil (ha, ha …) jsem to tak, že tyto vzpěry nebudou nosné, ale jen „okrasné“, ze struny 0,9mm silné. Situaci ale značně zkomplikovala nutnost (?) demontovatelného podvozku – asi už nebude platit tvrzení, že montáž a demontáž je otázkou několika vteřin :-(. Prostě, vymyslel jsem mnoho řešení, které ale vždy vzalo za své při převádění do praxe – tu se struna při ohýbání díky příliš ostrému úhlu a nebo mojí nešikovnosti lámala, tu se to neslučovalo se snadnou demontovatelností, tu to bylo ošklivé nebo nepraktické, případně spoustu dalších zádrhelů. Stálo mě to spoustu nervů, zkoušek, práce a času, včetně skoro spotřebované struny (ale částečně naohýbaných kousků mám doma hodně ….). Nakonec jsou vzpěry přilepené k hlavní podvozkové noze a do trupu se pouze zastrkují do zalepených trubiček. Jak se toto řešení osvědčí v praxi, ukáže až čas, jsem vůbec rád, že jsem to nějak vymyslel a udělal a nemusel přistoupit k řešení s pevným, nedemontovatelným podvozkem ! No, a imitace tlumičů z kousků balzy byla už jen taková „třešnička na dortu“, nepočítám-li v to odtrhávání přilepených prstů od podvozku – jo, řídký vteřiňák je pěkná potvora !!!
Jako další přišly na řadu ocasní plochy – jak jsem se dočetl v diskuzích, všichni psali o šetření vahou „na ocase“ (aby nebylo vpředu třeba dovažovat), proto jsem zvolil postup stavby „od zadu“ – RC vybavení pak přijde umístit tak, aby vyšlo těžiště správně. Podle návodu se mají nejprve srazit hrany na kormidlech – lehce jsem obrousil všechny vnější hrany a zkosil hrany kormidel pro jejich otáčení – z této operace jsme měl nejprve strach (abych nepřebrousil), ale s jemnou brusnou houbičkou to šlo bezvadně, ani jsem doma moc nenadělal :-). Chvilku jsem přemýšlel o vhodných pantech kormidel, pak jsem si vzpomněl na jakýsi nápad z nějakého modelářského časopisu – panty z disku z diskety! Dříve narození jistě 3,5“FDD pamatují – našel jsem v práci nějakou starou, rozebral, vyndal černý kotouč, zbavil jej kovového středu, nastříhal na příslušné (…odhadnuté…) rozměry a šel s nimi do kormidel. Jemným skalpelem jsem v naznačených místech kormidlo nařízl a těsně vsunul pant (před tím nanesl LA tmel) – nejprve na pohyblivé části, potom stejně na části pevné. Funguje to perfektně – žádný strach z přetečeného lepidla a zalepeného pantu (a když, tak se dá očistit jehlou) a pohyblivost je skvělá – SOP má dva pantíky a krásně volně, ale přesně, se pohybuje; VOP je trochu tužší (má panty tři), ale přesto také lehce pohybovatelná. Zkrátka vynikající nápad, už schovávám diskety …. :-)
Pak přišlo na řadu „suché“ napasování kormidel na trup a označení míst pro páky kormidel a vstupy bowdenů ovládání do trupu. Jako páky jsem použil miniaturní zalepovací páky MP JET (domácí zásoby) a jako bowdeny bílou duši se strunou jako táhlem (ještě uvidím, jestli bude duše po celé délce a nebo jen místy) – původně jsem také chtěl jako táhlo použít uhlíkovou (nebo laminátovou) tyčku, ale problémy se zakončením (struna se jednoduše ohne do „Z“) mě od toho odradili. Bowdeny ještě nejsou zalepené, to udělám až po konečném určení poloh RC vybavení. Při zalepování pák kormidel jsem se opět nevyhnul jednomu vynucenému problému (to bych ani nebyl já …) – pořádně jsem si neuvědomil polohy kormidel a páka VOP mě narážela do plně vychýlené SOP. Nechtělo se mi vše předělávat a tak to nakonec vyřešilo drobné jednostranné vybrání v dolní části kormidla SOP – snad si toho nikdo nebude moc všímat. A poslední operací bylo nalepení sestavy kormidel na trup (opět LA tmel) za stálé kontroly souososti. Takže ocas máme, na řadě jsou křídla – jo, ještě mezi SOP a VOP přišla vzpěra (pouze okrasa, i když to celé pěkně zpevnila) z kousku uhlíkového rowingu.
Jak se rodí Čáp …
