Novoroční polétání 1.1.2016

Aneb „Jak jsem se konečně (podruhé) odpoutal od matičky Země do vzduchu, jak Ondra chtěl :-)

Od té doby, co Míra přivezl první raketu a pozval mě k odpálení ve mně hlodal červíček, že takhle tedy do vzduchu jo. Loňské novoroční polétání už jsem spojil s podrobnou ukázkou a vysvětlením všeho potřebného (viz Ondrův článek) a tak jsem se zase posunul o kousek dál k raketám.
A asi jsem byl minulý rok hodně hodný, protože Ježíšek mně přinesl sadu 2 raket vč. příslušenství – startovací rampy a odpalovacího zařízení.

Jedná se o raketu Amazon (velká, černá, stavba dle návodu, problémy viz níže) a Crossfire (malá, barevná - Mírova stavba )


Takže čas mezi štědrým večerem a Novým rokem byl vyplněn sháněním lepidla (nevěřili byste, kolik práce dá slepit základní část rakety z ABS plastu (otázka na prodavačku „Sháním pevné, rychleschnoucí lepidlo“ – odpověď „Jistě, není problém“ je doprovázena sebevědomým úsměvem, který rychle mizí po doplnění „Chci lepit ABS plast“. Následuje krátká svižná, už bez úsměvu – „Nemáme, to slepit nejde!“), zápalné šňůry (kdyby nefungovalo elektrické odpalování) a dalších potřebných věcí do raketýrského kufříku.
Nakonec se podařilo slepit a nabarvit obě rakety (každá jiným lepidlem, první ostrý start ukáže, které bylo vhodnější), vymyslet, do čeho a jak poskládat hromadu věcí (v létě jsem ve výprodeji v Baumaxu koupil perfektní kufr za 100,- jako bych znal Ježíškovi plány), připravit a sbalit všechno, co jsem si pamatoval, že je potřeba pro odpalování (teď už vím, že jsem neměl párátka – Ondro díky).

Teď zbývalo jen doufat ve slušné počasí – mlha a silný vítr jsou náš nepřítel. Během silvestrovské oslavy, ještě před zatměním jsme domluvili čas, místo je již několik let pevně dané – za hospodou. Podařilo se, sluníčko sice nikde (a to jsem měl v kufru i sluneční brýle), ale mraky vysoko a vítr mírný, takže hurá ven. Sešli jsme se na místě, Vašek, který jel autem a tudíž dorazil o něco dřív už se vracel z pole s letadlem v ruce podle Ondrova přání jsem určil místo, odkud budeme odpalovat. Takže Ondra postavil rampu o 10 metrů jinde :-) . No nic, poskládali jsme nakonec 4 rampy a k odpálení bylo nakonec připraveno 7 raket (Míra 4x, Ondra 1 a já 2 kousky).
Po počátečním zmatku, kdy jsme zahrnuli Mírou spoustou dotazů a úkolů konečně začala akce. První letěl Mírovo Amazon (ta velká černá) – paráda jako vždycky, potom Ondra (trochu tvrdší dopad, ale paráda) a nakonec já. Taky jsem si vybral Amazon, očekával jsem, jestli se rozpadne už cestou vzhůru (viz problémy s lepidlem), nebo až po dopadu (měl jsem obavy, jestli je dobře vložená ucpávka, složenej padák, … ). Všechno dobře dopadlo, raketa letěla krásně rovně nahoru, vymetla a na padáku ladně klesala dolů. Měl jsem radost jako malej kluk z prvního autíčka :-).
Postupně šli do vzduchu další rakety, většinou úspěšně (mimo několika drobností – připečenej padák na Crossfiru, Amazon v roští). Pouze jednou letěla raketa vodorovně, naštěstí ale na druhou stranu, než kde jsme stáli. Nosiči se činili (nebo spíš činily – většinu raket hledala Katka s Martinkou, jenom občas jsem vyrazil i já s Ondrou) a tak jsme zvládli odhadem nějakých 15÷20 startů. Odpalovali jsme jak elektricky (když už to máme J) tak pomocí šňůry (dle Bohouše to bez ohně a kouře už před startem není ono).
Pohodový odpoledne zakončila exhibice letadel - Ondra mě přesvědčil, že přistát s celou vrtulí není chlapský – Bohunky auto by mohlo vyprávět :-) , Míra naopak pro velký úspěch přistával skoro pořád, taková klasika, prostě stylový začátek roku v RCK.
PS: po návratu domů jsem šel (pro jistotu) objednat novej padák pro Crossfire a rovnou jsem přihodil i nějaký rakety – Martinka dostane svojí (růžovou :-) ) za vzorné nošení a i pro sebe jsem pořídil třetí kousek, tentokrát s doplňkovou funkcí, nechte se překvapit.