Jak si nás Fokoušek našel…

..... aneb proč mám model Ford Focus WRC

K prvnímu sepsání této historky mě přivedlo žadonění kolegů z Ford Focus klubu, kdy po mém krátkém příspěvku do fóra na téma „Jak říkáme svému miláčkovi“ (myšleno autu, ne manželce..) nedali pokoj, a donutili mě sepsat krátký článeček, jehož upravenou verzi zde předkládám:
Celá historie začala bez varování někdy koncem listopadu 2005 – asi tak v úterý mi zavolal bratranec, že v pátek odjíždí na delší dobu do ciziny a nestačil prodat auto a doma ho z osobních důvodů nechce nechávat a jestli bych se mu zatím o něj nepostaral a časem pak nezařídil prodej. Souhlasil jsem, nakonec proč ne, společné vztahy máme velmi dobré a je to také Ondra.... Takže, přijel ve čtvrtek, předal mi klíče, doklady, instrukce o stavu auta, krátký seznam nutných oprav (...!...) a tak, přespal u nás a v pátek ráno odjel..... Hned další den jsem šel splnit první instrukci – přezout na „zimáče“ (čtyři kousky byly naštěstí uložené v kufru...) a blíže se seznámit s fokoušem (Ondra mu tak říkal...) – no, co si budeme povídat – kdo by si nešel, že... Po krátké obhlídce zvenku a zevnitř přišlo první nastartování a první svezení - tedy, i když jsem už řídil leccos (a že některé stroje stály za to…!), přechod z vlastní Š125L (nemohu si na ní stěžovat) na „živé dva litry“ byl šok (ale velmi příjemný !) a v mé hlavě začali kroužit myšlenky, jak to zařídit, aby mě fokouš začal „říkat pane...“
Co si budeme namlouvat, byla to láska na první pohled (kdo by také modrému dvoulitrovému krasavci odolal, že) a když se do něj další den „zabouchla“ i dcerunka, a po seznamovacím svezení i manželka (tu příležitost si přece nemohla nechat ujít…), červíček fordíček už začal hlodat.... Myšlenka obměny našeho vozového parku se stala znovu aktuální a původní představy o rodinném kombíku, nižší spotřebě paliva a nižší pojistce čertík fofo potlačoval, vyvracel a označoval na nepodstatné. Celý prosinec, vánoce a začátek ledna proběhl ve zkoumání, dumání, počítání, hledání informací a především přesvědčování sebe a rodiny o tom, že Fokoušek (všimněte si změny jména!) už u nás musí zůstat, přece ho nedáme někomu cizímu. Argumenty o malém kufru potlačilo zjištění, že to má závěs (stejně jezdíme na chalupu často s přívěsem – jo, to se dvoulitr hodí…) a „koupíme zahrádku“ (pro přepravu modelů letadel ), o vysokém pojištění změna úhlu pohledu– člověk si musí říkat, o kolik méně zaplatí, když má bonusy, že a o vysoké spotřebě ? - vždyť to ale tak krásně jede.... Hlavním argumentem pro koupi fokuse však byla následná smrtelná havárie mého kolegy při cestě do práce, která mě přesvědčila o tom, že na bezpečnosti své rodiny nelze šetřit a podle dostupných pramenů patří Ford Fokus k bezpečnějším autům. No, a když bratránek souhlasil s prodejem a následně vyřkl cenu, všechno to dostalo rychlý spád. I když už jsme Fokouškem často jezdili (chudinka Škodověnka…), začal jsem tento stav legalizovat a začali jsme mu říkat „náš Fokoušek“. „Legalizace stavu“ se podařila a na květnové svátky jsme poprvé jeli na chalupu vlastním „novým autem“. Drobné opravy a závady se postupně podařilo odstranit (i díky pomoci kolegů z klubu www.ford-focus.cz) a dnes už by nikdo z rodiny neměnil.
Z Fokouška se stal plnohodnotný člen naší rodiny, mé členství ve focus klubu se stalo aktivnější a časem jsem velkému Fokoušovi pořídil i malé bratříčky - nejprve modely v měřítku 1:72, poté i 1:43, no a když se začal rodit „projekt VSMK“ (viz článek „Zrození VSMK“), byla volba karosérie RC modelu 1:10 jasná - co jiného, než bráška WRC ? Dcera Eliška má také několik modýlků fokoušů, „prohání“ i náš RC model a hlavně - „velkého“ Focuse už pozná na dálku (i s rozlišením typů) a pomáhá mi vyhledávat „klubáky“ podle podložek pod RZ. Zkrátka, stali se z nás „Fokusáci“ - obdoba „viru jménem Subaru.....“.
Zájemce o celý příspěvek na klubovém fóru nechť hledá na www.ford-focus.cz v sekcích pokec/jak říkáte svému miláčkovi a fotogalerie členů/náš Fokoušek-novako.