Pluto žije !

… a především výborně létá!!!

Pluto je RC model malého motoráku, který byl postaven z tradičních materiálů (balza, překližka, Oracover apod.) podle plánku Pluto 99. Jedná se o klasický „kabinový“ hornoplošník na příďovém tříkolovém podvozku, s křídlem o rozpětí 1m s tlustým a dosti hlubokým profilem – typ profilu a další parametry se dají vyčíst z plánu, jen bych jej musel někde najít …. :-). Původně byl určen pro pohon spalovacím motorem (v našem případě „žhavík“ MP JET 1cm3), čemuž odpavídala i robusní konstrukce (především trup). Kolega modelář Pluto stavěl pro přímý pohon elektromotorem „400“, proto konstrukci už při stavbě odlehčil – i přesto se model ukázal velmi odolným. Náš model nejprve úspěšně létal se zmíněným „žhavíkem“, mj. se starty a přistáními na betonové dráze letiště ve Tchořovicích (Lnáře), po opuštění „spalováků“ doznal mírných změn (např. odlehčení původně plných ocasních kormidel a demontáž podvozku) a začal létat jako elektrolet – v základu s pohonem „čtyřstovkou“ s převodovkou (velká vrtule, aku 7čl. Typu „AR500“). Alternativně byl na Plutu zkoušen pohon „stříďákem“ (náhrada DC čtyřstovky) – tento pohon modelu slušel, ale byl mu jen zapůjčen k letovým zkouškám a když se „stříďák“ vrátil svému majiteli, vrátila se na Pluto čtyřstovka s převodovkou. V této standartní konfiguraci si model občas zalétal, např. úspěsně v zimě s krásnými „žabáky“ při přistání na sněhu. Ale i tak spíše odpočíval a čekal na svou novou příležitost.
Tato příležitost přišla po „roztřískování“ NIKa – viz článek „Prázdninové Kramolínské létání 2“ - zůstalo použitelné RC vybavení (kromě aku, bohužel) a především motor s regulátorem (Ray C3530/10 a Jeti Ray25). Ještě na letišti, při dumání nad třískami z NIKa mě napadlo využít jej v Plutu. Pravda, 340W na 800g letové váhy je „trochu přemotorováno“, ale na rozdíl od NIKa (který byl na „mé ruce“ až moc živý...) je Pluto odzkoušený, hodný a nezáludný model, inu hornoplošník! Zkrátka, bylo rozhodnuto!
Instalace motoru byla celkem bezproblémová, stačila mírná úprava původního lože pro převodovku (horní oblouček pryč a doplnit příčku pro horní šrouby motoru). Vypodložení z komůrkového plastu vytvořilo potlačení motoru (úhel „přesně od oka“...), příčka je držena vruty v místě uchycení původní převodovky. Celá instalace byla vytvořena jako provizorní (tj. rychlá a jednoduchá...), jen pro odzkoušení.... - ale zatím se osvědčila, tak se z ní stane asi „trvalá“. Pravda, „čumák“ Plutu na kráse nepřidává, také díky příliš dlouhé hřídeli motoru (a tím kuželu moc daleko vpředu...) - hřídel se mi však nechtěla zkracovat a motor více vzad posunout nejde. Ale co, za letu to vidět není a funguje to zatím dobře, asi to tak zůstane. Jen bude třeba upravit uchycení krytu akumulátorů – po přidání nasávací „lžičky“ (pro chlazení aku a regulátoru) tento kryt ulétl hned při prvním startu (další starty absolvoval přelepen izolepou....).


Původně měly zkušební lety probíhat s motorem napájeným z osvědčeného 7článku velikosti „500AR“ (vyzkoušeno v NIKovi), ale ve čtvrtek jsem šel do modeláře koupit příslušnou vrtuli a jak to tak bývá, přišel jsem s tříčlánkem LiPo 2200mAh/30C (HD Power, 1050Kč), rozměrů sedmičlánku a vahou mírně vyšší – aspoň mohla z „čumáku“ Pluta zmizet olověná zátěž! Jo, tu vrtuli jsem nezapomněl koupit také, pevnou APC elektro 8/6, moc Plutu sluší (a slušně seká trávu... :-) ). V této kombinaci je Pluto „na plný plyn“ neudržitelný a přesto po desetiminutovém létání „co to dá“ byla z LiPolek obebrána sotva polovina ! (Po letu dobito asi 1100mAh). Možná by to sneslo i nějaké měření, ale subjektivně tato doporučená kombinace funguje dobře.
Pluto dostal zpátky i podvozek, díky menší vrtuli (než s převodovkou) i bez úprav – s tímto podvozkem létel se spalovákem. Podvozek je osazen poměrně velkými mechovými kolečky, ale ty se osvědčily a měnit se nebudou – Pluto s nimi dobře startuje i z poměrňě hrbolaté polní cesty. A po zkušenostech z prvních letů už mám v plánu vyrobit i druhý podvozek, osazený lyžemi – to bude paráda, až bude za startujícím Plutem odletovat sníh.....
První ostré sestavení proběhlo v pátek v Kramolíně, při motorové zkoušce se model málem vytrhl Elišce z rukou, při zkoušce podvozku (bez křídel) se na půl plynu model rozběhl po silnici v dáli a zastavil se až o plot cca 50m vzdáleného domu, na letišti měl model snahu startovat kolmo vzhůru (držel Míra...). Jo, asi to bude i létat!
V sobotu na letišti jsem před prvním letem (za vydatných poznámek okolostojících) udělal pár fotek Pluta a pak došlo na první start a první let. První start byl trochu hororový, obrovský reakční moment motoru (a vrtule) dělá těsně po startu neplechu – pokud nemá Pluto dostatečnou rychlost, plný plyn se ho snaží otočit kolem podélné osy – jeden z poznatků do budoucna – tato nectnost se projevuje i ve vzduchu, při malé rychlosti, např. pomalém svislém stoupání (vyzkoušeno!). Při prvním startu také odletěl kryt akumulátorů – než jsem si uvědomil co to je (v kombinaci s točením kolem osy...), vypadalo to, že první start bude zároveň i poslední.Ale stačilo jen znovu opatrně přidat plyn a Pluto z téměř jistého pádu vyráží vpřed (a vzhůru) ! Další starty (když nepočítám jeden nepovedený, kdy si vrtule hrála na sekačku na trávu – výjezd modelu mimo cestu...) už byly dobré, jen to nechce prudce přidat plyn, při plynulém přidávání se Pluto vznese po pár metrech (tak po dvou... :-) ) a pak už se dere skoro kolmo vzhůru.... Přistání jsou bez problémů, model celkem slušně klouže a dá se i na minimálce dobře ovládat – záleží už jen na umu (nebo neumu) pilota.
A lety ? Po prvotním „osahání“ vlastností modelu zjistíme, že Pluto si nechá líbit skoro všechno, je nezáludný, stále se dobře ovládá, má slušnou vlastní stabilitu (inu hornoplošník, že) a má veliký rozsah rychlostí – od minimálky, kdy proti větru skoro couvá (zvlášť pokud je ještě bržděn protáčející se vrtulí), ale je stále ovladatelný; až po kvapík, kdy na plný plyn prosviští kolem hlavy pilota. Normální létání, odpovídající typu modelu, je tak maximálně ¼ plynu (a méně), na půl plynu je z něj stíhačka a na plný plyn stoupá kolmo vzhůru „za vrtulí“. Vůbec tah motoru je něco úžasného, skvělý je i jeho zvuk – žádné odporné svištění (jako např. dvoutakt), spíše připomíná brumlavý čtyřtakt. Nejlepší je rozdíl otáček a rychlostí – z minimálky krásně zrychlí „za motorem“, aby vzápětí po ubrání zase krásně zpomalil – to se mi na létání s Plutem líbí nejvíce – let, před zatáčkou přidat, stoupavá zatáčka pod plynem, poté ubrat a klidně zase dál. A podobné srandičky, např. let na minimálce, přidat a stoupání kolmo vzhůru; přemety z přímého pomalého letu jsou hračkou, pocuchání vzrostlé trávy v minimální výšce parádičkou, vše záleží jen na schopnostech pilota. Jen obrácený přemet jsem i přes špičkování kolegů ještě neskusil a do letu na zádech se Plutu moc nechce (aspoň já jsem ho ještě nepřinutil). Jakýsi souvrat se mi již podařil, výkrut Pluto neumí, nemá křidélka – ostatně, také to není žádný akrobat, že. Zkrátka, už teď se těším na další lety, je to žůžo !!!!
Hned po létání začali na letišti padat různé návrhy, jak sílu motoru Pluta využít – použití lyží na zimu bylo prvním a ihned schváleným nápadem. Poté přišla úvaha o zkoušce aerovleku – stojí za zkoušku, jen nemáme žádný (nejen vhodný) větroň. Přemýšlím o vynášení parašutisty (pod trupem), musel by se však vejít mezi podvozkové nohy. Ještě mě napadá vynášení a shoz např. bombónů pro děti, technicky by to neměl být problém, jen skloubit prostor pro létání s těmi dětmi..... Nakonec mě napadají i takové „ptákoviny“, jako např. vlekání transparentů apod., a pokud mi Tony půjčí i kameru, pocucháme divákům i žaludek :-). Myslím, že bych klidně mohl skusit i Jirkův pulling !!! :-)
Zkrátka, tato motorizace Pluta se osvědčila, to je „to pravé ořechové“, ať žije Pluto střídavé !!!