Akce „plané letiště“ …

… aneb - část druhá – jak to bylo doopravdy …
- díl první – exkurze na letišti České Budějovice.

Při plánování a přípravě této „akce“ vzniklo několik dokumentů, kde jsem postupně zapracovával poznatky, poznámky a úpravy, vynořivší se v průběhu plánování. Veškeré plánování končilo dokumentem „Akce plané letiště-final_rev2.docx“ , ke kterému před vlastní akcí přibyly dokumenty „Akce plané letiště-účastnická listina.docx“ a „Akce plané letiště-návštěvní kniha.docx“ . První zmíněnou mám podepsanou, tu druhou jsem si vůbec netroufl ani zmínit, natož vytáhnout … :-)

Poznámka – jestli nezapomenu, tak scan podepsané „Akce plané letiště-účastnická listina.docx“ dám do downloadů do sekce „Letiště České Budějovice“

A jak to nakonec bylo ve skutečnosti? No, jak už to tak bývá, hodně toho bylo jinak, ale mohu-li mluvit i za ostatní, tak se to povedlo a já hodnotím celou akci jako úspěšnou …

Edit – text výše vznikl v době psaní prvního článku o této akci (…část první – plány a příprava akce …), ale pak nás zachvátila „koruna“ (korona, kovid, říkejte tomu, jak chcete …), která společně s šílenstvím kolem prací na Temelíně (odstávka HVB1 v režimu Covid-19) způsobila, že jsem už nenapsal aní čárku. Ano, je to paradox, ale v době, kdy se půl republiky nudila doma a stihla vyřídit resty za posledních 20 let, tak já byl v práci „od slunka do slunka“ (přesněji „od tmy do tmy“) a jediným cílem bylo přežít tohle šílenství. Těžko se to vypráví, mnohé bych ani nepřesvědčil o své pravdě, ale prostě tomu tak bylo … Ale dosti výmluv, chtěl jsem tím jen naznačit, že teď, v době pokračování psaní si toho moc nepamatuju, budu muset řádně trápit mozek a ani to není zárukou, že na něco nezapomenu – byl bych rád, kdyby zúčastnění doplnili (či opravili) moje vzpomínky a já pak mohu provést „edit“ (např. ve tvaru rev.1, rev.2 apod. :-) )

Tak začneme ….

PŘÍJEZDY

Z Plzně – v pátek přijeli vlakem MiladaN a JiříN, v sobotu ráno dorazili BohuniM, MatoušK a TondaČ
Perličky z cest – B. byla nucena ve vlaku sledovat Jumanji 2, ráno pobíhali před nádražím v ČB a snažíli se koupit jízdenky na trolejbus, po nástupu do trolejbusu si Tony stejně jízdenku neoznačil … Bylo prý veselo :-)

Z Kramolína – změna plánů, MartinN, PetraN a MartinkaN dorazili až v sobotu ráno (jestli se pamatuju, tak rovnou na letiště?), o okolnostech této změny nebudu raději rozepisovat, jen jsem rád, že to dobře dopadlo … :-)
Perličky z cest – netuše okolnosti a podrobnosti této změny jsem málem způsobil potíže, když jsem přesvědčoval Martinku, aby v ČB zústala do neděle … Tímto se tuto nemilou situaci ještě jednou omlouvám.

Z Prahy a okolí – páteční posádky dorazily včas a v pořádku do Kněžínku, ubytovali se a jali se ochutnávat speciality zdejší restaurace. No, podrobnosti raději nerozvádět … :-)
Sobotní posádky dorazili také v pořádku a včas přímo na letiště …

Z ČB - v sobotu ráno ještě vyrazila na letiště posádka AlešS a MartinS, kterým jsem do auta nacpal HanuN a EliškuN, jestli se dobře pamatuju, tak se tam vešel i Tony …

LETIŠTĚ

Příjezdy

- sjížděli jsme se postupně, všichni instruováni, že mají po příjezdu na letiště jet až k terminálu, jen jsme tam všichni byli poprvé, takže nikdo pořádně nevěděl, kde přesně se má zaparkovat – většina se způsobně snažila zaparkovat na offiko parkovišti, ale závora u vjezdu byla proti.
Focus a Octavia – ještě to upřesním (jestli si to dobře pamatuji …) – konvoj Focus a Octavia projel kolem terminálu, viděl jen parkoviště K+R (nebo něco takového), tak způsobně pokračoval dál a snažil se zaparkovat na offiko parkovišti, kde však neuspěl. Po kratším bloudění (různé točení na křižovatkách apod.) následoval jiné auto, které jelo zaparkovat přímo před terminál (KR neKR …). Tak jsme to tak píchli také a dobře jsme udělali, byli jsme pro tento den VIP.
Cmax dorazil rovnou správně, jen si nějak neuvědomuji kdy, jestli před F+O, nebo až po nich. Ale ono je to asi jedno, že …
Partner přijel posléze a také trochu bloudil, tj. snažil se poctivě zaparkovat na velkém parkovišti a dopadl jako my. Sranda byla, že jsem pobíhal po svahu u terminálu a snažil jsem se Míru instruovat přes PMRku (jak vyplynulo z domluvy při plánování, tj. vezmeme si vysílačky …), ale bylo to prd platné, bo všechny vysílačky v Partneru prý byly vypnuté. Nuž, alespoň nějaká rozcvička po ránu …
Clio - jako poslední (z naší skupiny) dorazilo Clio, z nějž, kromě lidí, se vyvalily také berle a dva psi. Prostě, sranda musí bejt …
Do naší exkurze bylo přifařeno ještě několik aut s posádkou, počty už si nepamatuju, ale začlenili se do naší tlupy docela dobře – ono jim ani nic jiného nezbývalo :-)

Exkurze

Dle plánu mělo v 10:01 nastat kříšení průvodkyně, ale toto se nekonalo, neb průvodkyně nás asi viděla přes kamery a tak, v rámci ochrany svého zdraví, zvolila taktiku neúčasti … Alespoň takové (a spousti dalších) teorií mezi účastníky exkurze kolovalo, když se nikdo z kompetentních lidí z letiště neobjevoval. Velitel akce (tedy Míra) telefonoval paní průvodkyni, mezitím si nás přijela zkontrolovat ostraha letiště – náš návrh na autonomní prohlídku letiště nebyl akceptován :-) - a tak podobně …
Nakonec se vše k dobrému obrátilo, paní průvodkyně se nás ujala (ani moc neomdlévala), před terminálem k nám pronesla pár úvodních teplých slov, ujistila nás, že parkujeme správně (jsme prý pro ně VIP zákazníci, tedy alespoň pro tento den) a pak nás vpustila do terminálu. Ještě před tím se ujistila, že opravdu chceme vidět všechno, co se dá a tak aktivovala všechny složky letiště, od hasičské jednotky, přes ostrahu letiště až po obsluhu krytu – začala tím tedy mnou slíbená aktivace havarijního štábu jihočeského kraje :-).
Po upozornění na „povinnou“ preventivní návštěvu WC se vestibul vyprázdnil, ale po chvíli (… tak co Karle, co myslíš, kolik jim dáme ? …) se všichni vrátili a exkurze mohla začít.
Paní průvodkyně byla velmi milá, příjemná a očividně docela otrlá, páčto jí naše nejapné otázky nevyvedly z míry (ani z Míry) a reagovala na ně s úsměvem a klidem. Prostě pohoda, exkurze podle našich představ …

Terminál

Ve vstupní hale nám vysvětlila historii, plány a současnou situaci kolem letiště, přesvědčila nás o nutné podpoře tohoto projektu a pozvala nás na první lety odtud – jestli se vše potáhne tak, jako v současnosti, tak se to týká až našich dětí …
Následně nám dala vybrat, kam chceme letět a my jsme se rozdělili na skupiny k jednotlivým letům. Posléze nás imaginárně odbavila, společně protáhla kontrolou zavazadel a přes rámy (těšil jsem se, že se budeme svlékat ze všeho železného, ale tohle jsme si prý nepředplatili, škoda …) do VIP salonku. Další zklamání – VIP bar byl zavřen, obsluha žádná, zásoby taktéž žádné, zbyla jen zkouška posezení ve VIP křesílkách a na VIP pohovkách …
Po opuštění salonku následovala pasová a celní kontrola – tady se už rozlišovalo, kdo kam letí a tudíž, jak moc bude prolustrován. Ale prošli všichni a tak jsme se opět sešli v další hale – konečně výhled na letiště! Dokonce jsme byli vpuštěni na plochu, ale zároveň důrazně varováni, že máme jen pár kroků a k parkujícím letadlům a vrtulníkům rozhodně nemůžeme, pokud si nechceme na vlasní kůži zkusit akci zásahové jednotky letiště. Hmm, srabi, nikdo jiný si to zkusit nechtěl a tak jsem to také vzdal …
V dalších prostorách jsme se mohli vcítit do pocitů zavazadla (či zavazadel) a prohlédnout si jejich cestu zázemím letiště. Opět bohužel jen teoreticky, moje prosba o praktické vyzkoušení transportního pásu, rentgenu, manipulačních vozíků a dalších prostředků se nesetkala s pochopením, prý jsem váhově nadlimitní zavazadlo, tedy nepřipustitelné k přepravě a prý, kdo by se se mnou tahal, až bych se jim zasekl v rentgenu. To jsou mi ale výmluvy, mají to dimenzovat na pořádný zavazadla !!!
Časovým skokem jsme se pak přesunuli k příletům – nějak se nám pobyt ve zvolených destinacích zkrátil, alespoň já si vůbec nepamatuji, že bych tam vystoupil, užil si dovolenou a nastoupil na cestu zpět. Jediné, co jsem paní průvodkyni uvěřil, bylo to, že jsme přistáli, vystoupili z letadla, prošli kontrolou apod. a teď si jdeme pro svá zavazadla. Pás na zavazadla se nám moc líbil, s Tonym jsme zkoumali, jestli by na něm nešel uspořádat závod v rallykrossu, mohla by to být docela sranda, tvar to má docela pěkný a uplatnili by se i nahazovači … Půjde do toho někdo s námi ? :-)

LKCS

Po ukončení prohlídky terminálu následoval přesun k hasičům (které před tím aktivovala paní průvodkyně), přesněji řečeno k jednotce LKCS. A tady Vám ukládám domácí úkol – rozluštění této zkratky, tak se snažte !!! :-)
Hasiči nám vystrčili ven krásnou novou Scanii a otevřeli k prohlídce její útroby. Po krátkém povídání o autě, činnosti jednotky apod. následovaly dotazy a podrobná prohlídka výbavy auta. Velmi brzo doprovod zjistil, že nás výbava zajímá více než je obvyklé a kopice upřesňujících dotazů by mohla směřovat k ještě většímu zájmu o výbavu a že by si také mohli začít shánět novou – co si budeme povídat, spousta věcí by našla uplatnění i v Kramolíně. Takže raději rozšířili doprovod a posílili svoji ostražitost. A když dovolili návštěvu kabiny Scanie a Novák se začal zajímat o prvky výbavy, např. vysílačky apod., následované dotazem na klíčky od auta, totálně vyměkli a raději exkurzi ukončili. Prý už nám nemají co ukázat a všechno už jsme se dozvěděli, srabi jedny … :-). Paní průvodkyně jejich záměry rychle pochopila a začala nás přesouvat do dalšího objektu naší exkurze – krytu hotovostní letky (či jako se to jmenovalo).

Kryt

Nastartovali jsme pěškobus a výletním krokem jsem se přesunuli k prohlídce krytu hotovostní letky z dob fungování budějckého letiště jako vojenského, kde kromě jiného sídlila ostrá stíhací letka obrany státu. Cestou jsme míjely další objekty, především zodolněné kryty pro letouny, dnes již povětšinou sloužící různým firmám k výrobní či skladovací činnosti. A i když není proč na onu dobu aktivního vojenského letiště nostalgicky vzpomínat, tak milovníka historie, techniky a letadel obvzvlášť tady přepadají smíšené pocity, včetně lehkého vzrušení s přáním zůčastnit se jako nestranný pozorovatel (a nejlépe neviditelný) tehdejší činnosti na letišti. Jo, bez mučení se k tomu přiznávám …
U vchodu do bývalého krytu na nás čekala ostraha letiště a naše skupina se rozdělila na ostrahu krytu - ta zůstala venku a hlídala nás a psi - a personál, který sklopil uši a hlavu a šel si prakticky vyzkoušet, jaké to tehdy asi bylo. Každý z tohoto personálu se vcítil do jiné role, někdo do velitele krytu, někdo do obslužného personálu, někdo do nocležníků (při prohlídce ubikací) a někdo do strážní jednotky – nechci jmenovat, ale omladina se z některých z nás (já a ještě někdo – přiznejte se, kdo tam se mnou byl) pokoušela udělat vězně a zavřít nás ve velitelské sekci. Naštěstí zapomněli, že jsem svého času dělal obsluhu krytu na Temelíně (zástupce velitele krytu pod provozní budovou, tedy KD2, který má na starosti mj. morálku v krytu, ha ha, kozel zahradníkem … ) a znám různé fígle, jak se z krytu dostat … :-). Jo, a já se (kromě vnucené role vězně) snažil vcítit do role pilota, připraveného na povel odstartovat proti narušiteli vzdušného prostoru socialistického státu, ale hlava mě zradila, bo při pohledu na elektrickou instalaci krytu jsem se přepnul do role obsluhy – při nalezení panelu s tlačítky a světýlky – a následně do role údržbáře, kdy jsem začal zkoumat, proč tlačítka netlačítkují a světýlka nesvětýlkují. A když jsme začal po kapsách lovit šroubovák, abych závadu opravil, bylo to maximum, co se mnou Eliška vydržela a zachránila mě tím, že mě vykopala ven z krytu. Byla to záchrana na poslední chvíli, asi mě už trochu zná … :-)
Když nás paní průvodkyně vystrkala ven z krytu a my se spočítali a ujistili jí, že jsme tam nenechali nikoho, na kom nám záleží, nastal přesun zpět k novým budovám letiště. A protože ostraha letiště tam byla autem, provedli jsme losování a vybraní jedinci se zpátky mohli svést. Takže dozadu šli pajdové a starší účastníci a dopředu se nasáčkovali děti, kteří si chtěli vyzkoušet, jak to vypadá při práci „folomáku“ – tedy známého auta s nápisem „Follow Me“ (doslova „následuj mě“), auta, za kterými poslušně jedou letadla po letišti, něco jako králík za mrkví. Pan řidič byl moc hodný, vysvětlil jim funkci výbavy auta a dokonce jim cestou zablikal a zahoukal, prostě dokonalý zážitek, chybělo jim jen to letadlo za zády, náhrada mojí osobou byla asi slabou náhražkou … :-)

Řídící věž

Na posledním shromaždišti jsem se snažil průvodkyni ukecat a podplatit, aby naše exkurze pokračovala i na řídící věž letiště, nebo aspoň pro vyvolené jedince (jasně že já a někdo), že budeme jako myšky, tišší, nenápadní, nepřekážející, na nic že nebudu sahat, do ničeho kecat a nic neštelovat, ale nepodařilo se to. Jediné, čeho jsem dosáhl, bylo povolení, že se můžu jít podívat blíže k řídící věži a dokonce si ji vyfotit, ale musel jsem slíbit, že se nijak nebudu pokoušet dostat se dovnitř, ani násilím, ani lstí, ani jinak. Co se dalo dělat, slíbil jsem to a šel se podívat blíže – bez toho by exkurze nebyl kompletní a měl bych pak z toho celoživotní trauma, např. bych se mohl z toho v noci počůrávat … :-)
Nakonec nás paní průvodkyně vyfotila jako celou skupinu, rozloučila se s námi a po slibu, že se tam alespoň půl roku neobjevíme (aby se stačila zrekreovat) a že se staneme na facebooku fanoušky budějckého letiště, nás propustila a následně opustila. A to ještě netušila, že to nebude trvat ani půl hodinu a s některými z nás se nedobrovolně ještě potká – když byl fotograf osádky focuse vyslán k nafocení stíhačky, umístěné u vjezdu na letiště, památka na poslední léta, kdy budějce patřili k letecké elitě a na letišti sloužili „nejmodernější“ stíhačky světa … aha, tak zpět na zem, ona je tam vlastně třiadvacítka (Mig 23). Ale i tak to byla super technika té doby, to každý milovník letadel ví a zná …

A to byl konec exkurze, tedy dopoledního programu akce „Planá“ a následoval další program, to ale obsahem dalšího pokračování tohoto mého románu …

Apropo – pár mých fotek z exkurze (bez jakéhokoliv výběru či úprav, to by jste se jich nikdy nedočkali …) jsou na „Kramolínském rajčeti“, jestli mě paměť neklame, tak tam fotilo více lidí („matně“ si vzpomínám na Aleše a Bohuni) a mám takový intenzivní pocit, že slibovali, že nám dají odkaz na fotky, někteří dokonce fotili na zakázku (Mig, že Bohuni :-) ), ale kde nic, tu nic … Pokud se dotyční „chytnou za nos“, přidám sem i odkaz na jejich alba. Tak se koukejte snažit, holoto jedna … :-) !!!