Letiště Roudnice 24.8.2012

Pozvání od partnerů se neodmítá. Tohle už jsem měl avizováno hodně dlouho dopředu, abych se mohl psychicky připravit.

Jasně, je to letiště a tam bych se měl podívat a prolézt a vyfotit letadla. No jo, ale tady se bude i lítat a já se svým strachem z výšek a závratěma budu pro smích.

Po cestě z Prahy silný vítr, sem tam déšť, ... Na místě grilovaná kolena, výborná tlačenka, sladkosti, salámky, sýry,... a samozřejmě letadla.



No jídlem a pitím jsem se moc nezdržoval, vyfotil pár foteček a vyrazil k letadlům, která půjdou do vzduchu, co se má stát, ať se stane co nejrychleji a pak se uvidí. No, byla to paráda, nakonec jsem se prolítnul 2x, poprvý se SkyLinem


a podruhý s EuroStarem


Krásný pocit, po závratích, strachu,... ani stopy. Tedy pár sevření žaludku tam bylo, ale krásných.
Pár silných momentů - první odpoutání od země, pohled ze 700m kolmo dolů, první zatáčka na mojí stranu (pravá u SkyLinu, levá u EuroStaru byla ještě vypečenější), průlet mezi věžemi Háznburku - pěkně to koplo pod zadek, poskočili jsme tak 30 čísel nahoru a dolů, přistání s SkyLinem na boční vítr na jedno kolečko (ani jsem necítil, kdy jsme se dotkli země),... prostě PARÁDA

Piloti byli tak šílení, že nám půjčovali i kniply, no průběh byl následující - vyvážení letadla, nastavení na vítr, nastavení otáček, nastavení listu vrtule, letadlo letí přímo, vyjukaný cestující bere klacek a pilot kontroluje směrovku, vítr, sklony a včas zasáhne, kdyby snad mohlo být trochu zle. V EuroStaru byl zřejmě pilot s většími sebevražednými sklony a dovolil mi i zatáčet. Široké zatáčky my šly, přiostřené jsem odmítal.

Trochu přibarvená komunikace nad Litoměřicema:
Pilot: toč doleva, podíváme se na náměstí
Já: jo (a točím)
Pilot: toč ještě doleva,
Já: jo (a točím)
Pilot: tak zatoč už pořádně doleva nebo to náměstí neuvidíme
Já: jo a točím (asi tak maximální náklon 30° který jsem byl ochoten dobrovolně provést a absolvovat)
Pilot silnějším hlasem: doprdele, takhle to náměstí neuvidíme,
a postavil Eurostara na křídlo a já spatřil náměstí přímo pod sebou z výšky 590 metrů. Doteď nechápu - že jsem nezačal řvát - že se mi neudělalo zle - že se mi to líbilo.
No a ještě taky nechápu, kde pilot došel k přesvědčení, že chci vidět Litoměřický náměstí. Měli jsme tu dlouhý léta pobočku, kousek odtud bydlí spolužák, kousek od náměstí má hospodu, doprdele, dyť to náměstí znám, proč bych ho měl chtít vidět.

A ještě videjko a fotky.

Fotky a video jsou z telefonu, snížená kvalita není na vašem monitoru :-)