… aneb - letos jsme už dozávodili … :-(
… sakra, Nováku, ty ses dneska nějak úplně utrhnul … !!!
Tahle věta, zaznějíc z Toníčkových úst, asi nejlépe charakterizuje poslední letošní závody z mého pohledu. Vydal jsem ze sebe úplně všechno a odjel asi svůj nejlepší závod sezóny, ne-li života - Toníčka jsem občas dojížděl, za mnou startující mě občas nepředjížděl (to je ten v zelené mikině na fotce :-) ), zkrátka, jel jsem, co to dalo. Bohužel, ostatní závodící se asi také snažili a tak jsem opět na lepší než 23.místo neměl. Škoda, cítil jsem se na „bednu“ - v případě, že by všichni přede mnou postupně umřeli … :-) Nuž dobrá, ale zůstal ve mně dobrý pocit a úplně tuhé plíce a nohy … :-)
S RCK to tentokráte bylo takové, takové, no, nestandardně - standardní … Martin postupně měnil varianty účasti, až nakonec absentoval úplně (dobře, průhledná výmluva rodinně - pracovních povinností mu budiž přijatelnou omluvou …), spoluobyvatel stanu RCK MíraW sice účast přislíbil, ale pak jen přijel ukázat naší „tajnou“ zbraň na příští rok, „nadějné mládí RCK“ se bláhově vymlouvalo na vrtochy a náladovost techniky (ale bojovalo statečně) a Toníček? Jo Toníček … standard s např. neměření stavu akumulátorů a tím dojezd RZty na „tlačení očima“, a nakonec to korunoval bláhovou výmluvou, že je z páteční odpolední unaven a nevyspalý a tudíž má „mozek v jiném časovém pásmu“. K tomu se asi raději nebudu vyjadřovat … :-) :-) :-) Takže uznáte, že čest RCK jsem prostě musel zachraňovat já … :-)
ale tohle moc na úspěšné závodění nevypadá, že!
Jak říká jedna závodnická poučka (MartiN jistě doplní, kdo, kdy, kde a proč tohle řekl …) - „ … správné závodní auto se na konci závodu musí po projetí cílem rozpadnout …“ Moje „závodní“ auto se také snažilo být závodní a postupně se v průběhu závodu pokoušelo rozpadnout - ano, po projetí posledním cílem se sice nerozpadlo, ale kdybych se nesnažil o průběžné provizorní opravy, asi bych rampou na konci závodu neprojel … Už od první RZty někde něco zoufale klepalo a bouchalo, až se nakonec ukázalo, co že to bylo … Po sejmutí kastle jsem mohl pouze konstatovat - „ … upadly mě parohy …“ :-) V manželském životě by se jednalo o radostné zvolání, v životě modelářském blbý problém - pro neznalé, jde o držáky karosérie. Pravý paroh mě odpadává pravidelně, levý se k tomu přidal až nyní. Nezbývalo tedy nic jiného, než si někde sehnat parohy nové :-) Brutálně jsem vybral domeček, popadl pilu a nové parohy si vyrobil - zbývaly jen dvě díry a teď se mohu chlubit parohama - funglovkama … :-) Dalším na řadě byl zadní paroh - chlapi, to jste nevěděli, že my modeláři máme parohy i vzadu, že jo! Tady je to komplikovanější, protože to má vliv i na péro, tedy vlastně tlumič :-) Tož bylo nám třeba opravy - jak říká elektrikářská poučka - „ … co neopraví stahovačka, nemá cenu opravovat …“ Zde postačily stahovačky tři, dokonce i ekologicky zelené … :-) Paráda, opraveno, to by bylo, aby to nebylo !
oprava zadního paroží …
Tak si tak spokojeně sedím po sedmé RZtě, v rukou si hraju s nářadím a šťourám bahno z podvozku a jen tak letmou se začnu šťourat i zespodu a najednou mám pocit, že se mi to kroutí v ruce. Fakt že jo, mezi EVO a neEVO je vůle jako ….. a kdoví, jestli se to nerozpadne! No bodejť by ne, vždyť plastové části upevnění části origo TT se pomalu rozpadají, asi to chtělo rozřezat úplně nové plato a ne jeté a použité. Ale to už je teď jedno, stejně to byla „labutí píseň“ TT-EVO podvozku, dle tajných zpráv přechází část RCK pro příští sezónu na jiný podvozek a TT-EVO by novako půjde do muzea - pokud „nadějné mládí RCK“ neprojeví zájem a nepřesvědčí Nováka, aby mu svého miláčka na příští rok ještě opravil a zapůjčil. Ale to už záleží jen na požadavcích „mladých nadějí“ … :-)
Situace tedy vyžadovala radikální provizorní opravu, která by vydržela poslední RZtu „Tour de Třemošná“, tedy cca. 15minut závodění, avšak dostatečně rychlou, vyhovující Toníčkovu polohlasnému odpočítávání zbývajícího času :-) Jen pro doplnění - princip opravy je snad vidět z fotky - nejprve se opravovala pravá strana, následně se ozvala i levá, že by se jí též oprava šikla … :-) Tož tedy dvakrát … Ale povedlo se, cílem jsem projel a ztrátu kytičky neutrpěl. Sbohem, moje milá EVO, sloužila jsi věrně celý rok, bylas asi maximem toho, co lze z TTčka vymáčknout - Japončíci by valily bulvy, co lze udělat z jejich „entry level“ podvozku :-) - ale život jde dál a díky „provokaci“ od Toníčka potřebná změna a posun někam dále a snad i výše … Ale o tom až zase někdy jindy …
mistrovství v improvizovaných opravách :-)
A co napsat dále? Nějak jsem si nedělal poznámky, takže toho v mojí hlavě děravé moc nezůstalo, jen si vzpomínám, že jsem při čištění kol od zbytků namotané trávy tvrdil, že to dělám schválně, abych nasbíral co nejvíce trávy a sena pro našeho Matýska a Tony pak nutil ostatní závodníky, aby jezdili mimo trať a pečlivě sbíraly baštu pro morče, jinak umře hlady … :-) Dokonce se snažil ostatním tvrdit, že tráva, zachycená na nohách složeného stanu na zahrádce auta (při odjezdu) je také pro Matese. Jo, prostě byla zábava a dobrá pohoda …
Za mě mohu říci, že se poslední závod vydařil - poděkování pořadatelům - a že jsme si užili a krásně zajezdili. Jo, přeci jen bych měl k Třemošenským malou výtku - tentokráte zajistili dost slabou diváckou účast a já neměl „na hřišti“ pro koho jezdit (Mildovo motto - „ … jezdím pro diváky a jejich pobavení, výsledky mě nezajímají …“ :-)) a tudíž mě to tolik nešlo a proto jsem se nemohl v celkovém pořadí umístit výše. Takže vlastně za to můžou pořadatelé …, a máme to :-).
Za čtrnáct dní se sejdeme v Rejštejně na vyhlášení výsledků sezóny a tam to můžeme důkladně probrat (ufffff …) a spřádat plány na příští rok - snad bude minimálně tak dobrý jako letošní, na-li ještě lepší. Tož, uvidíme se na Šumavě !
Poslední závod, poslední Třemošná …
