První letošní RC Rally Klatovy …

… aneb – fakt už pište taky někdo jinej!!!

Chvilku jsem i doufal, že se něco změní a konečně napíše článek o závodech někdo jiný :-( Asi jsem blázen a fantasta … :-(

Tak jen velmi, velmi stručně:

Tony - dopravu si zajistil sám, jen na jídlo pro nás se vyprdnul (ani tradiční Shock mi nepřivezl :-)) a startovné také nezaplatil …

Martin – vrátil se domů v sobotu ve tři ráno z Hradce Králové a byl rád, že vůbec našel dveře do auta; pauza při čekání v Klatovech u Lidlu se mu hodila, čerstvý vzduch mu udělal dobře … :-)

Ondra – vstávačka v 3:30, pak krátká (1,5hod.) zastávka na Temelíně a pak cestou necestou do Klatov, kde již čekal – mou SMS v šest hodin vzbuzený – Martin …

MN a ON – nákup snídaně v Lidlu, každý platíme přes 500Kč … O: „… koupíme jen žrádlo a pití a jedem…“ M: „… ne, koukneme ještě na zbytek, co mají hezkého …“ O: „ … jak myslíš řediteli …“ M u pokladny: „ … Nováku, kdykoliv jdu s tebou nakupovat, tak mě to stojí velkej balík …“ O již jen mlčí, nemá, co by dodal …. :-)

Po příjezdu - stan, stolečky, židličky, startovné, auta do depa a konečně čas na snídani … Jo, ještě rozbalujeme nákup a porovnáváme solární nabíječky, co jsme si s MN koupili – jsou stejné, i když trochu jiné, dáváme je na světlo a celý den pozorujeme, jak se s nimi (a v nich) nic neděje … Na dotazy kolemdoujcích odpovídáme stručně – „copak to je?“ „nevíme!“ „A k čemupak to je?“ „Nevíme…“

Jízdy - tak nějak furt stejné, stále se trápíme v trávě mimo trať, stále se ohýbáme pro uvízlé auto, stále tiše klejeme na úzkou a zatáčkovitou trať a stále nějak jezdíme …

Taktika – pod stanem RCK padnul návrh, který byl naprosto geniální, ale který se, díky některým nejmenovaným sabotérům neuskutečnil – odjet první tři (pak opraveno pro jistotu na čtyři) RZty, pak si dát klobásku a pivíčko, poté se pohodlně natáhnout a odjet až poslední RZtu. Byly by tak splněny podmínky odjetého závodu a my bychom si užili parádní sobotu. Na umístění RCK by to vliv nemělo, jen bychom byli všichni více odpočatí – bohužel, první startující za RCK měl právo veta a pokaždé ho použil – doporučuji si vyhledat startovní pořadí a poznat tak onoho sabotéra … :-)

Pořadí – po několika RZtách se pořadí ustálilo – myslím tím mezi RCK, celkové nás vůbec nezajímá – vpředu jsem bojoval já s Tondou a vzadu Martin s Mírou.

Martin vs. Míra - i když Míra používal podlé a nekalé způsoby boje, jako například trefování časomíry za 30sec, tak se Martin nevzdal a nakonec si čestně poslední místo vybojoval! Tímto mu celé RCK gratuluje :-)

Ondra vs. Tony – to bylo podstatně složitější – v prvních RZtách mě Tony porážel a já jsem byl tudíž v pořadí před ním, ale pak začal také používat podlé triky – prý mu přeskakuje a chrastí mu v něm! Jak průhledné!!! Ale nepodařilo se, dával mi tak 2-3sec na RZtě a pomalu to vypadalo na změnu pořadí. Oplatil jsem mu stejnou mincí a podle jsem mu opravil auto – pravda, měl jsem na to dva pokusy, ale podařilo se!!! Nevím, jestli měl na to vliv přerod modelu na červeno-modrého papouška, ale na pořadí to mělo vliv a Tony začal prohrávat a posunul se přede mne!!! Cha :-) Pak ale na mne přišla krizovka, asi nějaké chvilkové zatmění a já jsem se nějak utrhl a podal životní výkon – auto letělo po trati jak řízené Waltrem Rohlem, za nímž běží (!!!) dýchavičný mitfára (tedy já) a čas se zastavil. Když mě v cíli vzkřísili, tak jsem zjistil, že jsem nadělil Toníkovi 20sekund. Hrůza!!! Toníček se radoval a já si rval poslední zbytky šedivých vlasů – bože, jak hluboko jsem klesla (a tedy stoupla) a co jsem to provedl? Naštěstí v poslední RZtě krizovka pominula a mozek zase fungoval a já si pohodovou jízdou zajistil druhé místo v pořadí RCK. Tomu se říká správná taktika, bylo dobojováno a Toníček už s tím nemohl vůbec nic dělat. Pravda, zoufale se ještě snažil mě pomluvit, že jsem to udělal schválně a na trati jsem si někde odskočil na záchod, ale jednak to nebyla pravda (byl to čestný boj) a jednak mu to bylo plat prtný … :-)

Opravy – i když původní dohoda zněla, že tentokrát bude Toníček opravovat moje auto (aby se to srovnalo s Kramolínem), tak tato dohoda byla opět porušena, páčto najednou si Tony začal stěžovat, že mu opět chrastí a že mu už několikrát přeskočilo. To první se nedalo ověřit a to druhé jsme mu věřili … :-) V systému vnitroklubových oprav nastal jistý posun, už se mi to neoznamuje (notabene se mě neprosí), když přijdu ke svému stolečku, prostě na něm mám model určený k opravě a snaž se … Jaký to úžasný vývoj! Nuž, nejprve jsem hledal příčinu v přílišné krátkosti tvrdých jointů, které mohou způsobit kolozubost tisícihranu v převodech diferáku (přičemž náš mistr turbínář se mě pokoušel přesvědčit, že zuby chybí Tondovi úplně jinde …) – možná to tím nebylo (anebo to bylo také i tím …), ale Toníček hned vyzkoušel náš nový systém zásob náhradních dílů a k zaplacení se mu přesunula položka „měkké, ale dlouhé jointy“ … A protože mu to bylo málo, tak mu v další RZtě opět několikrát přeskočilo a šel si hned zabavit nové díly zadního domečku (které se u skladníka RCK ani nestačili ohřát), aby si mohl výměnou horního krytu převodů (který si podle zničil, aby se pokusil posunout v pořadí za mne!) vyrobit modro-červeného papouška (červený „zadek“ s modrým krytem). A pak že další mety v nákupech na MZ-RACING nedosáhneme! :-) Tím opravy skončili – nepočítám-li Martinův ztracený šroubek v motoru, který však neměl na funkci živočicháře vliv – a Toníček se poté mohl směle dostat na první místo v pořadí RCK … Dobře mu tak!!! :-)

Celkové pořadí – dopadlo to poměrně dobře, kryli jsme ostatním záda z konce tabulky, jen se mezi naše klubové dvojice vecpal „malý Pták“ a tím trochu snižoval naše výkony – do budoucna bude třeba s tímto nelichotivým stavem něco udělat!!! Tímto úkoluji členy klubu – Míro W., to se týká i tebe :-) – připravte si návrhy, před příštím závodem si uděláme schůzi a probereme taktiku, aby se podobná situace již neopakovala!!!! :-)

Cesta domů – Tony měl štěstí, že Míra s námi „nedržel basu“ a nenechal ho za „neslušné chování“ jít domů pěšky, jak jsem mu já celý den sliboval … My s Martinem jsme jeli do Kramolína spolu, jen já jsem vyměkl a slitoval se před Pohořím nad stopařkou, která prosila o svezení – asi si budu muset fakt už vyčistit brejle, protože to, co ke mně nasedlo, to stálo za to (ale ne, normální slečna, která jen věnovala svojí krásu na charitu). Takže MN jel přes Pohoří a já přes Neurazy … :-) V K. jsem pak vyložil „závodní věci“, naložil plynový vařič a ešus (důvod, proč jsem jel přes K.), zastavil se na pár slov u Martina a Martinky a pak jel domů, zkratkou přes Temelín, abych si mojí návštěvou zde na rozvodně vydělal půl hoďky přesčasu … :-). Doma jsem pak snědl večeři, odkoukal zbytek kvaldy na VC Kanady a padnul do postele jak podťatý. Myslím, že MN by udělal to samé (asi mimo kvaldy), kdyby doma nemusel s kamarádem likvidovat zásoby svých posledních dvaceti piv … :-)

Konec – a víc si opravdu nepamatuju, možná to bude také tím horkem, které panuje zde na rozvodně dieselgenerátorové stanice, kde sedím, hlídám vybíjení akubaterie, píšu tyto články a užívám si této pětatřicetistupňové sauny, ke které někdo zapomněl přibalit ty nahaté slečny. Více mi však zde vadí absence WC, takže to, co tady člověk vypije, musí zase vypotit, protože nejbližší úleva se nachází za dvěma pancéřovými dveřmi, kterými se prokousáváte půl hodiny a odskočit si můžete jen v případě, že vás má v hlídání kdo vystřídat!!! No, prostě očistec …

Fotky – snad budou tradičně u Tonyho na rajčeti (a povede-li se, budou i u Míry Wimmera), dal bych sem odkaz, ale jednak tu není připojení (ani signál MT, natož nějaká wifi) a jednak je Tony na net ještě nedal. Tak si dejte trochu práce a hledejte …. :-)