… aneb vyhlášení výsledků sezóny
Termín letošního vyhlášení byl nějaký brzký, ale asi adekvátní k Richardovo otcovství … :-)
Program byl tradiční, v pátek sraz zástupců pořadatelů :-), stavba tratě pro sobotní závod, rokování o uplynulém ročníku a spřádání plánů na rok příští … Mezičas mezi těmito body programu byl vyplněn volným ježděním, volným létání a volnou diskuzí, doprovázenou podezřelým pískáním, které fungovalo jak krysařova flétna – hned, jak se ozval hvizd, tak se všichni stahovali do kuchyňky. Jen doplním malou technickou pro MÚ – ještěrka musí mít vždy hlavičku nad hladinou :-) …
Jezdilo kde co, od tradičních „dospělých“ modelů, přes hybridy – např. tradiční RCK SSE a nový BMW X6 – až po miniatury – tradiční mrňousky historiky a též nová miniatura Richardova … ALE – instalací nových výbojkových světel na sále se zvětšilo rušení signálu RC souprav, a to až do takové míry, že ve středu sálu to signál doslova sežralo, takže klasické frekvence zmizely a „wifi“ prostě vypadávala. Projevovalo se to u mě na FM40 ztrátou signálu a neovladatelnosti modelu a na „wifi“ např. zamrzání obrazu videosignálu z kamery na dronu. Dlouho jsem přemýšlel nad technickými detaily této anomálie, ale teorie MÚ byla jednoduchá a vše vysvětlila – nahoře je větrák a ten vám odsává signál … :-) A je to!
Také se létalo - kromě klasických minidroníků i s obludami novými, některé byli podstatně větší a Richardovo tak tichý, že byl člověk schopen projít i skrz něj … :-) Totálním úletem byl Toníčkovo mrňous, který přenášel videosignál na mobil, instalovaný v brýlích – zpočátku šíleně neovladatelné, ale po kratším tréninku docela použitelné, pokud jsem stále letěl (jako s modelem letadla), byl jsem schopen létat koordinovaně a zranit podstatně méně lidí než na začátku … :-)
Když se postavila trať, zbudoval se na sále kulatý stůl obdélníkového tvaru a začala schůze „pořadatelů“ – její průběh ale také stále narušoval onen záhadný pískot, jen sklínky tentokrát nepřivážel můj RCK-SSE, ale ochotný vrchní MÚ, který umně žongloval s tácem sklínek (upgrade z plastu), jen mojí ještěrce stále zarputile topil hlavičku pod hladinou … :-) Daník rozdal výtisky návrhu nových pravidel, já jsem nechal podepsat prezenční listinu a program mohl začít … Diskuze nad novými pravidly byla bouřlivá, ale konstruktivní a dokonce se dospělo k některým konkrétním závěrům – otázkou však zůstává, zdali se do nových pravidel skutečně promítnou. Ale některé poznámky mám v zápisu konference :-), takže to lze porovnat … :-)
Když pak kuchyňský magnetismus odsál účastníky konference ze sálu do kuchyňky, nastal čas schůzi ukončit a začít hledat místo, kam složit hlavu a tělo. Zjistil jsem, že jsem asi tak pátý odpadající (podstatná většina byla stále ve výčepu) a než jsem odložil brýle, zaregistroval jsem na šílených modrých maxidigitálkách, trůnících na okně, něco jako stoličku, odhaduji tedy čas na čtvrtou ranní … :-) Diskuse z kuchyně kupodivu až tak moc nerušila a tak si pamatuji až zvonění něčího telefonu v 8:45 – asociuje se mi věta z „Mazaného Filipa“ – „… na stole stál k smrti vyzvoněný telefon …“ Tím krátká noc skončila a mohli jsme vpustit nedočkavé závodníky, kteří zbaběle dorazili až ráno a byli odporně čilí a akční. Brrr, fujtajbl vespolek …. :-)
Po snídani se uklidil „kulatý stůl“, nadržení závodníci mohli začít bojovat o své vavříny slávy a já s Toníčkem jsme vyrazili na čerstvý vzduch v okolí Rejštejna – nejprve ale byla na programu plánovaná exkurze po parkovišti, jen se nám počet účastníků poněkud smrsknul. Srabi, přišli o hodně, Rejštejnské parkoviště je prostě úžasné a rozhodně stojí za návštěvu, doporučujeme všem návštěvníkům šumavských hvozdů – můžete se inspirovat našimi fotografiemi z tohoto magického místa … :-) :-) :-) Pak následovala procházka tradičními místy u vody a kolem vody směr Radešov a když jsme krásně vyhládli, byl čas na obídek – klobáska byla mňam …
Jelikož se závody nějak protahovaly, stihnul jsem sbalit věci a byl i čas na kávu a čaj s makovcem … Pak už konečně byl konec vrčení modelů, uklidila se trať, vybalily poháry a medaile a vyhlášení výsledků sezóny mohlo začít. Jelikož se sešlo poměrně málo závodníků, zbyla pamětní plaketa na každého, dokonce na některé lidi vyšly plakety dvě, ba dokonce se našli jedinci, převzající plakety tři … :-) Takže já jsem se například umístil na 29. a 24. místě – beru 24 (MN se teprve vracel z Pákistánu) – a Toníček na 27. a 20. místě, také si vybral lepší, tedy 20. :-) (MW dal přednost srázku čivav …).
Pak už jen dobalit, nic nezapomenout (např. jídlo v lednici, že pane Novák …!) a vyrazit k domovu – příště se budu muset trefit na ten správný domov, nějak jsem se zamyslel a najednou se místo v ČB zase objevil v Plzni. Já se prostě nikdy netrefím, začalo to už v pátek, kdy jsem do Rejštejna bloudil z Budějek přes Temelín, Kramolín a Plzeň a pokračovalo to v sobotu do Plzně, kdy jsem byl tak vyčerpán, že jsem zde musel přespat a až v neděli jet zpět na jih, přičemž jsem opět zabloudil a objevil se i v Kramolíně … To se pak člověk nemůže divit, že se mu na denním počitadle objeví údaj 493,6km (a to bylo nulováno tak kilák po startu) a ručička paliva se tulí ke značce čtvrtky nádrže, přestože v pátek se po zastávce v Písku opírala o zarážku plné nádrže … Jo, bludný kořen, to je svinstvo :-).
Nějaké ty fotky jsou
u Toníčka na rajčeti (já jsem po loňských zkušenostech raději vůbec nefotil, kromě procházky venku) a tady jen přikládám kopie prezenční listiny a zápisu ze schůze – sami si můžete udělat obrázek, jak byla celá akce náročná, vzpamatovávám se ještě teď … :-)
Prezenční listina a zápis ze schůze
Rejštejn 2017 …
