… aneb - světe, div se, Novák ani nezlomil žádnou vrtuli !!! :-)
Už hrozně dlouho se nám s Mírou nepodařilo naplánovat - natož realizovat - nějaké to společné polétání, pokud si dobře vzpomínám, tak naposled jsme létali o silvestru (či na Nový rok, nebo tak nějak …). A protože se nám ani nepodařilo naplánovat naši společnou „leteckou“ dovolenou (kdysi tradiční :-( ), zlepšení situace bylo v nedohlednu. Já jsem se snažil během svého krátkého pobytu v Kramolíně něco vymyslet - tuhle „bejkárnu“ popíšu později, asi až se nějak povede - ale realizace se zatím nekonala. Ale nakonec se to povedlo - v sobotu jsme dělali pro Kramolínské dětičky tradiční podzimní dětský den (doufám, že někdo o tom něco napíše a nějaká ta fotka se tu snad také ukáže …) a tak nějak jsme se už v pátek sešli v Kramolíně, takže jsem mohl Míru vytáhnout na letiště do Milče. Pravda, byl chudák trochu utahaný z courání po ZOO v Plzni (a okolo), ale slíbil mi to už ve čtvrtek, takže se slib snažil dodržet … :-)
A protože v pátek v podvečer bylo i počasí příznivé, nic nám v naší zábavě nebránilo. Já jsem naložil do fokouše ženu, kufry a letadla, dole přibral Míru - ten jel svojí okťou, protože trojploch je trochu více rozměrný, a vyrazili jsme na letiště. Žena nám už před tím dala „vale“ (prý potřebuje našlapat nějaké kilometry …), takže jsme jí dojeli až před Maňovicemi, kde nám oběma omítla nabízený odvoz … :-)
Po příjezdu na letiště jsme vybalili nádobíčko, stoleček (já), cigára (Míra) a „větrný praporec“ (já), který jsem výhodně zakoupil někde (asi v Lidlu) za 59,90Kč - no, nekupte to … ! Až tady na letišti jsem zjistil, jak se nám ten náš letový park zužuje a letuschopný hangár se vyprazdňuje - nu, posuďte sami:
FLOP (Míra, původně Michal),
TROJPLOCH (Míra),
ČMELDOVÉ (já a Míra),
SHANAHAN (já) a
PLUTO (já). Pluto je momentálně letuschopné pouze s křídlem bez křidélek, to druhé je v opravě, čeká na výměnu jednoho vadného serva (nebo záměnu obou …), doma mi (kromě jiných) čeká na opravu Elišky
EasyStar a v letuschopném hangáru jsou ještě naše „dvoumetrovky“, tedy moje
MYSTERY a Mírovo
MEFISTO. No, a to je v této chvíli vše !!! Ale je fakt, že i takhle to nestíháme „olétat“ a tak se dokončení dalších rozdělaných či opravovaných letadel protahuje, tedy alespoň v mém případě. Já vím, je to ostuda, ale …..
Tak zpět na letiště, Hani dorazila, takže na většinu letů vyfasovala foťák (a fotky se jí povedly) a my se s Mírou mohli věnoval létání … První nastoupily „elektrovětroně“, je to takový poklid na rozlétání (tedy, měl by být!) a v tu dobu ještě trochu foukalo. V létání s nimi jsme se s Mírou střídali, já to vezmu podle modelů:
FLOP (pro doplnění - EPP jedenapůlmetr, lehce :-) přemotorovaný stříďákem …, S,V,M) - pokud si pamatuji, tak tři lety. První byl dle očekávání trochu divoký, už podle pohledu bylo vidět, že přes zimu EPP trochu pracovalo, takže symetrie a správné seřízení nic moc a na letu to bylo sakra znát ! Ale vše OK, po seřízení a naohýbání do správných tvarů následoval druhý let, který už byl pohoda - jen je to fakt tak trochu přemotorované, starty téměř kolmo jsou pro fotografa prakticky nezachytitelné ! A teď kontrolní otázka - Flop letěl tři lety, který z nich byl poslední? :-) Na fotkách je pak vidět, co se při posledním (sic!) přistání stalo - podotýkám, že dost poklidném přistání - trup to v nejslabším místě nevydržel a EPP povolilo. Takže pro ten den konec, večer u čaje to Míra slepil Purexem a Flop je zase letuschopný.
SHANAHAN („dědeček“ klasické stavby, 1,4m, klasická „plechovka 480“, klasický 7článek 1100mAh, S,V,M) - pouhé dva lety, ale jen díky času, bez závad a poruch, jo tohle je naprostý nezmar, podle nálady buď pohodový termičák a nebo obratný „skoroakrobat“, prostě můj miláček … :-). Jenže, létání s tímto modelem začíná narážet na problémy s akumulátory - moje pohonné akupacky už jsou staršího data a postupně začínají odcházet - před pátkem už mi zbyly je čtyři kousky 1100mAh (nepočítám-li nesmrtelné Sanya 500AR) a po pátku už jen tři - první nasazený pack jsem musel nechat běžet „na zemi“ asi tak minutu, než se baterky probraly a trochu začaly točit vrtulí, druhý pack se neprobral vůbec - z vrtule byl tak maximálně trochu osvěžující ventilátor (a ani cyklování na nabíječce nepomohlo) a musel jsem nasadit poslední nabitý (čtvrtý jsem nabitý neměl), který fungoval dobře. Proto tedy jen dva lety … Jo, abych to dokončil - mnohokrát už jsem uvažoval o upgradu pohonu Shanahana, ale není to tak jednoduché - pokud bych použil LiPo aku, tak dvoučlánek je málo (NiMh 8,4V, LiPo 7,4V) a tříčlánek moc (11,1V), DC regly mají max. 9V na vstupu (nemluvě o motoru …). Pokud bych uvažoval o výměně celého pohonného řetězce (motor-regl-aku), tak bych musel použít motor typu intrunner (klasický outrunner je moc tlustý) a to už jsme finančně zase někde jinde. Tak uvidíme, asi až dojdou aku, tak půjde Shany do zaslouženého důchodu a konečně dodělám Trio po opravě … Ale zalétal jsem si nádherně, dokonce to i slušně nosilo, takže lety byly slušné délky, páčto se dalo létat i bez motoru a kdyby to pilot uměl, mohl tu termiku kroužit podstatně déle. Ale i tak „mňam, mňam“, bylo to parádní …
Na nebi jsem se prostřídal s Mírovo
TROJPLOCHEM (Fokker Dr.I, EPP, rozpětí přesně nevím, ale 1,5metru to bude určitě, stříďák, S, V, K, M) - tohle je prostě tak nádherná krabice, když to moc nefouká (nefoukalo už skoro vůbec), tak je to na nebi prostě nádhera. Sice jen jeden let, ale dlouhý, klidný, bezvadný, pastva pro oči, duši a fotografa, dokonce ani Míra nenadával, že by bylo něco v nepořádku. Nádhera, nádhera, nádhera a ještě jednou nádhera !!! Když to člověk okukuje zblízka, tak se diví, jak tohle vůbec může létat - šílená krabice, čelní odpor megaobrovský (když se vypne motor, tak to při větříku umí i couvat …), profil křídel šílený - žádné zaoblení náběžky ani odtokovky, prosté prkno! Ale když se to dostane do vzduchu, tak fyzikální zákony přestanou platit a i Pánbůh se kouká shora na tu nádheru. Prostě úúúúúúžasné !!!!! Jen by si už majitel měl pořídit ještě jeden akupack, aby se nevymlouval a mohl nás potěšit delším létáním … :-)
A na závěr jsme oba najednou pustili do vzduchu naše
ČMELDY a bavili jsme se volným poletováním - už vůbec nefoukalo, sluníčko se schovalo za mrak a tak naši žluťáskové mohli proti nádherně modré obloze vyniknout. Tenhle model se fakt povedl a nápad koupit a udělat dva byl za „milión“. Sice už nelétáme s kolečky (jako správní práškovači), ale o to více na obloze řádíme - i když se snažíme se honit, ani jednou jsme se do sebe netrefili, naprosto nechápeme, jak to ti „kombaťáci“ dělají … :-) Prostě žůžo na závěr, vůbec nelituju toho, že jsem zrušil instalaci serv pro křidélka, i takhle je to obratné až dost (ovládané S, V, M) - ono to metrové EPP je lehké a instalovaný motor dost výkonný, plyn se naplno použije jen při startu (vezmete shora za kabinu, dáte plnej a pak je uvolníte sevření - žlutá střela bleskurychle zmizí v dáli) a při nouzovkách - pokud při tom moc přitáhnete, křídla ohnou uši nahoru a jen díky karbonové výstuze nezatleskají … :-). Normálně se létá tak max. na čtvrt plynu, pokud „práškujete“, tak skoro na nulu a to se Čmelda plouží tak, že by jste ho předešli pěšky. Pokud ale dáte plnej, stane se z něj rychlá stíhačka, kterou by nedokázal napodobit ani Turbočmelák :-) Po společném polétání jsme oba přistáli skoro k noze (ano, já bych tu nohu musel mít podstatně delší …) a já jsem ani nezlomil vrtuli !!! Někam to, prosím, zapište, už jsem lepší než Rampa McKvák, který měl poměr přistání a rozbitých letadel 1:1 … :-) Jo, pak jsem ještě jednou zkušebně protáhl svého Čmeldu na malou 600mAh baterkou, kterou jsem koupil ve slevě asi za 200Kč - jo, jde to, táhne to, lítá to a je to ještě lehčí … :-)
A protože Míra už neměl s čím létat (návrh na zápůjčku 2,2aku pro trojplocha zamítl), ani jsem tentokrát „neaktivoval“ Pluto, to bude na řadě někdy příště. Sbalili jsme věci a sešli se v K. u Míry, kde jsme zhodnotili letecký den a opravili Flopa. A resumé? Bylo to skvělé, už abychom létali zase … !!! :-)
Jo, pár fotek je tradičně v
galerii“, pod názvem
Mileč 21.8.2015
Malé, letní, páteční, neplánované polétání …
