Kramolínské odemykání vody

.........aneb koupací sezóna zahájena !

V úvodu musím některá výše uvedená tvrzení doplnit – odemykání vody se nekonalo přímo u nás v Kramolíně, ale na 2km vzdáleném koupališti v Polánce a především – zahájení koupací sezóny nebylo dobrovolné, ale spontánní, jako perfektní ukázka bleskové záchranné akce.
Již nějaký čas se v mém „modelářském hangáru“ (v tomto případě spíše doku…) vyskytuje model motorové jachta Polaris (délka asi 0,5m, pohon el.motor „400“, řízeno kormidlo a otáčky motoru, doplněno poziční osvětlení a reflektor….), její stáří je prakticky stejné jako věk mojí dcery (je to skoro 11ti letá slečna, takže její věk raději neuvádím :-) …), křest lodičky (a nejen jí…) jsme provedli s Mírou v den Eliščina narození (ale to by byl jiný příběh). Model za tu dobu střídal vodu a suchý dok, byl různě upravován a doplňován, poslední „oživení“ proběhlo v rychlosti minulý týden (výměna serva a přijímače, jiné uložení akumulátorů apod.), když jsem byl Mírou „ponouknut“, že už má konečně také něco (!) na vodu a že bychom to společně otestovali. Doslova říkal něco ve smyslu – máš pojízdného něco, co by v případě nouze dotlačilo můj model ke břehu ? (!!!). Takže se upravili rodinné plány, vyhnali pavouci z lodičky, nabily baterie (asi už jsou zralé na výměnu…) a hurá směr Kramolín, na sobotní akci „všichni k vodě“.
Mírovo model je „jiné kafe“ – krásná plachetnice, tedy přesněji trimaran, rozměrů malé pramice ( :-) ). Krásné bílé plováky, bílé plachty čnící do výšky dospěláka menšího vzrůstu a štíhlý kýl na zemi schovaný v subtilním stojanu. Bílé barvy jsou na první pohled sice hezké, ale jak se při plavbě ukázalo, poměrně „nepřehledné“ a tak bude třeba trochu barev k úpravě, nehledě na to, že model prostě neodpovídá klubovým barvám (…….). Historie tohoto modelu je poměrně jednoduchá – protože jsme s Mírou již dlouho přemýšleli o nějaké plachetnici, nebylo nic jednoduššího, než při první příležitosti někomu nějakou plachetnici dát jako dárek. No, a protože nejbližší příležitost byly Mírovo 40tiny (žalovat se nemá, ale bylo to loni v říjnu…), „černej Petr“ vyšel na něj. Tak se také stalo, Míra byl obdarován a světe div se, v rekordně krátké době byl model sestaven a o tomto víkendu mohlo dojít k slavnostnímu křtu (tak mě napadá, že jsme nějak zapomněli na šampus!).
Akci jsme naplánovali na sobotní odpoledne, slunečné a poměrně teplé počasí slibovalo úspěch. Pravda, po příjezdu na koupaliště začalo docela slušně pršet, ale naše hlasité hudrování posléze odehnalo mraky za kopec a my mohli začít sestavovat svoje stroje. Já měl sestaveno rychle a tak jsem se mohl přidat k ostatním radilům a kibicům, shromážděným kolem postupně se „rodící“ bílé krásky (pro šťouraly – trimaran…).
Také jsem se přidal k dotírajícím fotografům, neboť připravenou videokameru jsem tradičně zapomněl na chalupě ! Po sestavení nastalo fotografování na břehu koupaliště, kde se také ukázala síla větru v plachtách, vratkost originálního stojanu, výdrž plováků (při převrácení na zem) a pohotovost okolostojících (při zachraňování…) a poté majitel přistoupil k vlastnímu slavnostnímu aktu spuštění nové lodě na vodu. No, slavnostnímu – když zjistil, že na jedné straně nedosáhne tak daleko, aby trimaran neležel kýlem na dně, odkráčel s lodí v jedné a vysílačkou v druhé ruce k jinému břehu, nedbajíc množství přítomných žab a dvojžab, kvákáním vyjadřujících svoji nespokojenost s novým vetřelcem.
Já jsem se spuštěním svého modelu prozřetelně počkal, až tam Míra i s lodí mezi ty žáby spadne (což se ale v této chvíli nestalo…). Trimaran položen na hladinu, vítr vane, plachty se napínají a model majestátně odplouvá na šíré moře (pardon, koupaliště) a šťastný majitel jásá – ale předčasně !
Po chvilce mé nepozornosti (začal jsem pro Eli připravovat náš model k plavbě) slyším jen zvolání „… ono se to převrátilo …!“ a po otočení vidím, jak Míra za sebe bleskově strhává veškerý oděv a neohroženě se vrhá do chladných vln oceánu (no dobře, chladného koupaliště). Každý z přihlížejících začal instinktivně jednat – my fotografové bleskurychle přikládáme své aparáty k očím a Eli s vyjeknutím galantně odvrací svůj zrak od nahé postavy, která za mohutného rozstřikování gejzírů vody chvátá zachránit svůj převrácený model.
Dobře to dopadlo, model byl zachráněn, voda z něj vylita (bez úhony na elektronice), Míra vytažen z bazénu, osušen a uklidněn několika rychle za sebou vykouřenými cigaretami. Toto neplánované vykoupání nemělo vliv na funkci (modelu) ani na nervy majitele a tak ten si ještě ten den slušně zajezdil, dokonce se mu konečně splnil dávný sen – může při řízení nějakého modelu pohodlně sedět na stoličce (kterou mě donutil vydolovat z hloubi kufru mého auta !).

Dokonce nám i navrhoval zapůjčení svého modelu, ale dovětek své nabídky o tom, že pro převrácený model plave ten, kdo řídí, případné zájemce vždy spolehlivě odradil. Takže v řízení plachetnice se zdokonaloval jen majitel, jen tu plavbu proti větru je třeba trénovat – to odpoledne jsem byl poměrně často vysílán k protějšímu břehu pro aport modelu („…už bys měl běžet…“, „…děle, makej..“ a tak), takže jsem ani nemohl zasáhnout při poruše naší jachty, která „se zbláznila“ a začala zběsile v kruzích couvat, úspěšně nabírajíc do podpalubí hektolitry vody. Za záchranu modelu před utopením (a mě před koupelí !) děkujeme Jirkovi, který odložil svůj fotoaparát a natáhnutím svého dlouhého těla přes okraj koupaliště model vylovil. Zbytek odpoledne mohla tedy Eli strávit vysáváním vodní spouště v podpalubí stříkačkou o objemu 2ml…… Bohužel, u našeho modelu se voda později dostala i do regulátoru, takže při další plavbě (pózování pro fotografy) model „zmrtvěl“ a po vylovení (vítr jachtu naštěstí přifoukal ke břehu) skončil náš plavební den.
A co říci na závěr ? Plavební a koupací sezónu jsme úspěšně zahájili, těla a ducha osvěžili (většina jen ducha, doufejme, že to Míra neodstoná !), kapitáni lodí získali inspiraci pro vylepšení svých modelů a na závěr jsme vše řádně probrali a prodiskutovali večer v naší klubovně. Vodě zdar a koupání obzvlášť !!!
PS – popis modelu včetně recenze stavby modelu připravuje Míra….
PS2 – všechny fotky Jirka Jiroušek a RCK