… aneb první letošní Kramolín
Závody to byly moc pěkné, ale já si moc detailů z celého víkendu nepamatuju …. :-) :-) :-)
No, po tomto přiznání hned na začátku to musím trochu doplnit a vyjasnit … Protože mám v práci tak trochu hoňky (tak trochu více …), byl jsem rád, že jsem si dokázal vybojovat volný víkend a k němu jako bonus i volný pátek (a jak jsem posléze zjistil, odskákal to kolega v práci i s úroky …); tož jsem tak trochu tušil, že se na mě pracovní stres tak trochu podepíše. Jak se ukázalo, byl Martin také dost utahaný jako kůň, takže kombinace těchto okolností, příprav a organizace závodů a nakonec radostné setkání s kolegy modeláři včetně Fíkovo padesátin a vražedné vedro vykonaly své. Sice jsme se statečně drželi (a na množství nehleděli), ale oba sudy od piva a lednice s dobrým mokem se domů odvážely prázdné …. :-) :-) :-) Takže za RCK a některé kamarády (nebudu jmenovat, viď Martine, Jardo apod. …) mohu prohlásit, že se závody VELMI POVEDLY … :-)
Základní přípravu tratě provedli kolegové modeláři týden předem (já jsem si užíval v práci …), v pátek před závody jsme s Martinem již „jen“ ladily detaily. To „jen“ v uvozovkách je schválně, neboť práce zbývalo ještě dosti. Pro letošek se některé kritizované úseky vynechaly, obnovily se vybrané loňské novinky a přidaly novinky letošní. Něco se osvědčilo, něco již méně, na další závod máme o čem přemýšlet – především v kombinaci s tím, že nám příští týden přeryjí les trialisté; uvidíme tedy, co nám z tratí vlastně zůstane … Takže jsme trať dočistily motorovými kosami, vytyčili zatáčky a otočné body – využívajíc v maximální míře přírodních materiálů a překážek; posléze pozdě přibivší kolegové vyfásli hrábě a šli ladit poslední detaily … Já jsem se mezitím zkoušel naši letošní novinku, tedy značkování některých překážek oranžovým reflexním sprejem. Povedlo se, užil jsem si, krásně vše označil a vyznačil …. od té doby má Martin svoje pantofle nepřehlédnutelné (oranžové kolečko na tmavě šedých kroksech je krásně vidět) a já mám traktor (tedy podle MN frézu) také viditelně označenou. Pak nám byl sprej Petrou zabaven, že licenci na barvení vlasů má ona a my bychom jí do toho mohli začít fušovat … :-) Takže jsme ještě navezli do nové Kramolínské boudy lavice a stoly na ráno a přesunuli se na brífink k Petře a ke grilu … Tam jsme přípravu tratě a úpravu grilovaného masíčka kladně zhodnotili, vyzkoušeli nové klobásy na druhý den a v solidní čas šli spánkem sbírat síly na hlavní akci druhého dne ….
Ráno se naládovala auta a přívěsy vším možným, nemožným a potřebným a proběhl přesun na hřiště, kde již byli někteří nedočkavci, kupodivu však to nebyl Fík a spol., ale třemošenští a jiní. Tož jsme organizovaným chaosem začali stavět svoje stany a připravovat stánek, abychom mohli v klidu posnídat a mohli se připravovat na naši akci. Tato relativní idylka skončila v momentě, kdy náš výčepní sáhl na pípu a řevem střeleného srnce nám oznámil, že je něco špatně, že ho pípa kopla – slaboch, na pípě bylo proti zemi slabých padesát voltů …. :-( Takže jsem rychle dojel domů pro „elektrikářské náčiní“ a prodlužky apod. a jali jsme se s MN zprovozňovat elektriku – soused, co nás zatím elektřinou napájí, změnil oproti loňsku místo našeho napojení a potíže se dostavily – nakonec se ukázalo, že potíž je v krátké prodlužce, která byla vložena jako mezikus pro získání potřebné délky kabelu. Napájení bylo tedy zprovozněno a Martinovi jsem pípu předával osobně vyzkoušenou, držíce se za výčepní páku, nechtěje se pustit :-).
Paráda, pípa zprovozněna, závody mohou začít! Tradiční brífink na začátku se trochu protáhl, neb jsme popřáli oslavenci, padesátníkovi Fíkovi – za RCK dostal dvě umělecky vyvedená trička (bílé i s podpisy pilotů) a speciální padesátkovou medaili, vytuněnou bytelným řetízkem na krk (kdopak z RCK se asi zabývá strojařinou?) – celé to vážilo dobré kilo a Fík měl povinnost odběhnout s tím první dvě RZty. Když se ale vrátil po první trochu tímto přívěškem omlácen, bylo mu další trápení odpuštěno … Třemošenští mu k tomu přidali pohár se speciálním věnováním a lahvinku Magistra (jak chutnal, nevíme, neb zůstal až do konce zašpuntován!).
O údržbu a vytyčování tratě se neúnavně staral náš „nehrající kapitán“ Míra, za což mu patří naše nehynoucí díky a všichni mu tímto moc děkujeme, dali jsme si na jeho počest panáčka … :-) Ostatně, těch panáčků bylo povícero, sice jsem nějak nezaregistroval, že by nějaký přistál od oslavence, ale my jsme si dávali na jeho počest i bez něj – apropo, ono se mu to tak trochu na konec vrátilo, neboť při vyhlašování výsledků dostal ještě speciální cenu – sličný vrchní Martin Úbl mu naservíroval speciální tác s paňáčky 1:2, tedy pětadvacet prcků! :-) Fík se sice trochu kroutil a dovolával se pomoci kolegů a kamarádů, ale všichni zůstali stateční a nechali ho v tom samotného – jako polehčující okolnost nutno podotknout, že valná většina prcků obsahovala jen limonádu, asi by ho to jinak zabilo (no, dílem i proto, že bar byl již také tak trochu prázdný …). A ještě jedna připomínka se na jinak kvalitní bufet snesla – brzy se nedostávalo vynikajících klobás, vyskytovali se připomínky, že příště jich místo 700 mají „bufeťáci“ koupit rovnou tisíc … :-) Některé zvlášť vytrvalé hladovce bylo třeba nakrmit špekáčky z vlastních soukromých zásob … :-) Ale kdo měl to privilegium, že mohl ochutnat vynikající štrůdlík paní Hruškové, nešetřil slovy chvály! Mňam, hned bych si ještě kousek dal …. :-)
Jo, a vlastně, oni se prý při tom konali také nějaké závody! Asi jo, prý se jelo šest RZ, prý se sešlo na startu 43 aut (z toho devět dvoukolek) a prý se také jelo na čas a považte, dokonce se prý i závodilo o pořadí a snad i o nějaké poháry, či co. No já nevím, já to jen zaslechl … :-). Já jsem začal krásnou sedumadvacítkou a pak tradičně jen padal dolů, abych skončil někde jednatřicátý. A co jsem se dočetl, tak prý Tony netradičně skončil přede mnou třicátý! No, toto, kolik že to musel pořadatelům zaplatit? :-) Eli skončila netradičně hned za mnou dvaatřicátá, ale snad se z toho stane tradice, protože jela výborně, tak trochu životní závod – zde mi to nedá, abych nepřihodil situaci – já a MN se dojedeme a tradičně spolu bojujeme o místo vpředu (předjetí střídá předjetí) a najednou se ozve „pozór“ a Eli prosviští kolem nás!!! No tý bláho, to je síla, měl jsem nakonec co dělat, abych dorazil do cíle cca deset metrů před ní!!! A teď se ve mně mísí hrdost otce nad výkony své dcery s ješitností chlapa a soupeře – přece mě nebude pojíždět holka … :-) :-) :-) Martin měl pořadí již také tak trochu tradiční, neb si sám sobě s dvoukolkou (vůči 4WD) nadělil skoro šest minut!!! No, to jsou věci, po dvou deci … :-) :-) :-) Jo, a já jsem se s dvoukolkou potrápil dvě RZty (některé úseky byly fakt pro předokolky sebevražda!!!) a pak naštěstí „umřel“ vypínač a já se mohl na něj vymluvit a dále nejet (i když díly na opravu byly k mání a dokonce jsem to ten den ještě opravil …). A asi to zas tak špatný nápad nebyl, neboť večer si Martin polohlasně stěžoval, že to byl úplně blbej nápad, jet v tomhle vedru s dvěma autama …. :-)
Tož přátelé, na víc si ze závodů už opravdu nevzpomínám, třebas moje vzpomínky doplní někdo s méně dírami v paměti … :-) :-) :-) Jo, abych nezapomněl, bylo to bezva, fajn a skvělé, díky pořadatelům za dobře odvedenou práci …. Aha, pořadatelé jsme my … ale co, pochvala i z vlastních řad vždy potěší, ne? :-) :-) :-)
Prostě, komu se u nás líbilo, bude srdečně vítán i 22. 9. 2012 na druhém letošním Kramolíně, těšíme se!
Jo, abych nezapomněl, fotky tradičně v
galerii a navíc ještě na Tondovo
rajčeti je reportáž z Fíkovo padesátky …. :-)
Uf, tentokrát to bylo náročné ….
A mimochodem, pamatuju si úplně všechno .... :-)