Jak vyfotit jaro

Autor: MiraH <mirah@wo.cz>, Téma: Fotografování, Vydáno dne: 14. 01. 2007

Malý fejetonek z jarního focení nebo nefocení???

Volné odpoledne, krásný den a sama sobě dlouho slibovaná procházka s foťákem se konečně sešly v jeden okamžik. Balím brašnu, objektivy a nakonec i stativ. Zabaleno, naloženo, rychlá porada se sebou samým a hurá přes louky k potoku. Jaro je krásná věc. Stojí za to podívat se jak to vypadá po zimě u našeho věčného souseda přírody. Obloha je krásně modrá a majestátně po ní plují kumuly. Snažím se do kompozice dostat roh lesa, hnědou oranici a jeden výstavní mrak. Je to tady, změřit expozici a zmáčknout spoušť. Pro jistotu, přece jenom je to pěkný záběr, ještě jednou se stupňovou přeexpozicí. Na louce sedí čtyři babočky, po půlhodinové snaze dostat je v solidní velikosti do jednoho záběru úspěch. Expozice a jde se dál. Slunce za mraky. Kumuly a sluneční světlo vytváří krásný obraz. Zkomponovat se zoraným polem, spoušť a je to. Pár záběrů na samotu u lesa a pomalu přecházím ke křovinám podél potoka. Nasazuji široký objektiv a doufám , že vyruším něco z křoví. A je to tady, z lehu vybíhá srna, bohužel směrem ode mne. Její úprk zvedl srnce, asi se lekl a vyskočil přímo ke mně. Asi z deseti metrů pálím skoro „od boku“ tři snímky a určitě ho mám dvakrát ve skoku. Je tam. Pomalu přecházím podél celého porostu ale štěstí se už neusmálo. Zkouším doostřit poletující ptáky ale marně. Dostávám se k potoku. Skupina kamenů v řečišti rozbíjí vodu. Po prohlídce si řeknu, že z druhé strany to bude lepší. Hledám přechod a za chvíli prohlížím vodopádek z druhého, samozřejmě horšího břehu. Vracím se, slunce se schovává za mraky. Vybaluji stativ, nasazuji drátěnou spoušť. Zkouším i blesk pro zastavení stříkající vody. Čtyři záběry s různými časy, přisvícení bleskem, no to jsem na to zvědavý. Foťák nechávám na stativu a postupuji proti proudu potoka. Ještě pár snímků vody a nacházím krásný ztrouchnivělý zlomený strom porostlý mechem. Stavím stativ, sakra ztratil jsem drátovku. Slunce občas vykoukne z mraků, svítí všude jenom ne na ten pahýl. Po půl hodině čekání to vzdávám a fotím bez slunce. Nic moc, ale určitě se sem vrátím. Sotva sbalím stativ mizí mraky. Stativ ven a hurá. Ve slunci je to opravdu jiný kafe. Znovu vycházím na podmáčené louky. Sluníčko svítí a tak zkouším z ruky fotit kytky. čas vychází obstojně i na snímky s předsádkou. A je to tam, ostřice, blatouch, sasanka hajní, přeslička,... Asi se budu muset podívat do atlasu, někdy jsem jak neználek. Pomalu se propracovávám k domovu. Počitadlo ukazuje šestatřicet. Schovávám foťák a spokojeně se usmívám. Kousek před rodnou vískou stojí krásný doubek, celý v loňském listí. Snad se mi tam ještě vejde. Ještě to jde natáhnout . Po stisku spouště automaticky natahuji. Jak to že to jde? Zkouším ještě jednou, do pr.... (prkýnka), přetržený film. Pádím domů a hurá s foťákem pod deku. Otvírám kryt a poslepu zkouším kde je konec filmu. Pomalu mi dochází, že ho nenajdu. Nemůžu najít ani kazetu. Vlastně můžu, směje se na mne z postranní kapsy tašky. Tak takhle se fotí jaro.