… aneb historicky první Horní Bříza.
Sobota 12.9.2015 se zapíše do historických záznamů, neboť sem poprvé zavítal seriál závodů RC Rally Západní Čechy. No, zavítal, prakticky sem byl „dotažen“ Milanem Širokým st., který se už nemohl koukat na to, jak to furt organizujeme „amatérsky“ a ukázal nám, jak se to dělá „ve velkém světě“ … :-)
Ale vážně - každá nová lokalita je přínosem a Milanovi (a jeho kolegům apod.) patří velký dík, prostředí, organizace, příprava, propagace (očividně tím žila celá Horní Bříza :-)) a provedení tratě bylo na jedničku - zvolené téma závodů včetně kulis z jednotlivých rally byly skvělé, zdá se, že tudy vede cesta … Takže, „hornobříští“, bylo to výborné !!!
Původně mělo mít RCK tři zástupce, ale MN raději odjel do Maďarska počítat utečence :-) a tak jsme zbyli jen my dva, tedy já a Tony. Já jsem promptně změnil plány, v pátek udělal kolegům v práci pápá už v devět ráno (pro rejpaly - náhradní volno!!!) a jel se podívat do západní metropole - cestou jsem v K. nabral stan a jeho kostru (číňan očividně nepočítal s jejím převozem v autech, na šířku auta přebývá cca 10cm, na délku dělá kostra spolujezdce), nějaký ten stoleček a židličku, pár kufrů a auto a hurá do Plzně. Jen pro doplnění, celý příjezd městem jsem řešil Temelínské potíže a při odpoledním ježdění po Plzni opět - to jen pro rýpaly a jejich dotazy, co prý dělám tady, když Temelín je ve sr….ch … Upřímně, kdybych nebyl tak daleko, určitě bych byl na ETE odvezen … :-( Doplním - moje odpověď - „ … a proto tam nejsem …“ ; Tonyho - „ … protože tam není …“ :-)
Horní Bříza se pro RCK přiřadila k „třemošenské“ tradici, neboť i přes předběžnou prohlídku mapy a zadání souřadnic do navigace jsme se samozřejmě netrefili - dílem proto, že si „Máňa“ opět „postavila hlavu“ a odmítla navigovat a dílem proto, že Tony měl v hlavě zafixováno místo Sokola fotbalové hřiště, které jsme ale našli na první pokus. Areál Sokola jsme nakonec našli, když jsme se potupně zeptali na cestu a následně si zakroužili kolem, hledajíc „díru dovnitř“ a místo k parkování. Podařilo se a dokonce jsme parkovali jako třetí !!! No, není možná ! Takže jsme jako první bafli stan a vybrali si nejhezčí místo na kempování … :-)
Trať závodu móóóc pěkná, prý „letem světem RC světem“ (nebo tak nějak), vedená jednak po asfaltu a jednak po okolní přírodě - největší děs způsoboval úsek u plotu, který vedl po očištěném „tarasu“, sousedícím s roklí a plotem. Strach budila už jen chůze, natož jízda s modelem !!! Na naše obavy bylo sděleno, že jsou nasmlouvaní místní sokolové, kteří budou na požádání vrhat modely zpět přes plot :-). Jen jsme se nějak nemohli shodnout na taxe, vybírané za návrat modelu … :-) Tak tam teda raději nikdo nepadal … :-)
Překážky tvořili typické kulisy ze známých tratí, např. mexické kaktusy, australští klokani, finské hranice dřeva, německé vinice s balíky slámy, polský (?) most, portugalské (?) kamení a anglický průjezd hradem. Těchto špeků bylo více - přejezd uzoučkých mostků, podjezd těsných pneumatik (Tatry to měly tak tak …), prašné svahy, na kterých ujíždělo i stojící auto, lapací pletiva, uzoučký a dlouhatánský most (ať si někdo zkusí stěžovat na Kramolínskou lavičku!!!) a všudepřítomné cihly !!! Váhou sice nebyly pro Tatry žádnou překážkou, ale loupání laminátu se nám nelíbilo, tak jsme museli nárazníky oblepit oboustrankou - MÚ, díky … :-) Druhá varianta, tedy do cihel nebourat, nějak neprošla … :-) Počasí nám také přálo, takže paráda …
Za chybějícího Martina „zaskočil“ Riki, který se nám v nestřeženém okamžiku vecpal pod stan a hned měl „rýpací“ :-). Zajímavé je, že když přijeli „nýrští“, tak sice jeho dezerci komentovali, ale ani zaboha ho nechtěli zpět ! :-) Nejprve nám to bylo divné, ale pak bylo jasné proč - nejen že po Martinovi přebral tu „půjčovací“ (nářadí apod.), ale i „okupovací“ - jeho stoleček mu nestačil, postupně se nalézal všude. Také brzo dostal přezdívku - kukaččí mládě :-).
Ale převzal Martinovu roli i jinak - prakticky furt opravoval, po každé RZ měl něco rozbité a když pak nejednou seděl, koukal a nic nedělal, měli jsme strach, co se děje, jestli to už třebas nevzdal … :-) Prý ne, prý je vše OK, pokud ovšem na něco nezapomněl … :-)
Já jsem sebou vezl i moje NiCd Sanya - původně na půjčení Fíkovi, ale pak je využívali dva „mladí, nadějní“ závodníci, kteří přišli nasát atmosféru „velkých závodů“ a změřit si síly s výkvětem RC světa … :-) Zpočátku se chodili ptát a okukovat opatrně, ale pak zjistili, že modeláři jsou kolektivní a pomocní, takže se otrkali a rychle se učili - nakonec se furt ptali, kdy bude další závod (bylo těžké odpovědět, protože závod říkali i jednotlivým RZtám …). Tak z nich třebas budou budoucí kolegové a soupeři.
Všichni už si asi zvykli, že píšu články a dělám si poznámky, takže jsem furt slyšel „ … tohle si zapiš …“, „ … tohle tam nezapomeň napsat …“ a tak podobně - doprčic :-), napište taky něco sami!!! A nebo aspoň pište do komentářů … :-) Já to nestíhám zapisovat a potom přepisovat do článku, takže to asi zase vezmu heslovitě …
- 1.RZ, Riki dravě přejel přes rampu, ale tím to skončilo, auto si dál už ani nevrklo - Richard sice začal s první ze série oprav, ale „prd velebnosti“, hned na začátku náhradní čas. Mezi kolegy se šeptalo, že mu došel benzín, protože před tím divoce trénoval, ale prý to bylo jen pokračování anabáze s názvem „jak se trápit s novým motorem“ … :-)
- Riki se pokoušel si spravit chuť s dvoukolkou, kde mu šlo o bednu, neboť startovali čtyři (mj. i oba Fíci) a jak známo, místa na bedně jsou jen tři …
- 1.RZ, Ondra, resp. Tonda - „… Nováku, ty ses posral …“ Hledám kde, nic nenacházím … :-( Tony: „ … no ve výsledcích, seš čtrnáctej!!! … “ Fakt jo, to není možné! A dokonce jsem tam vydržel až do čtvrté RZty (s malým odskokem v 3.RZ na patnácté místo). Jak to bylo dál, to se moc neví, bo po čtvrté RZ se pořadatelům popsul počítač a oni pak začali vydávat jen nějaké zmatené výsledky (např. pořadí po každé RZ a tak …), až jsem se nakonec objevil na 18.místě - „výpočetníci“ nějak nesplnili slib, že nám na konci rozdají kalkulačky a výsledky si spočítáme sami !!! Je to celé nějaké divné a to se mi jelo lépe a lépe … :-)
- 1.RZ, ale vlastně i celkově - nandal jsem to Úblovi!!! A hned mi to stálo panáka … :-) No neberte to, panák za sedm sekund …
- Riki po návratu pod stan (s 2WD) - „ … zku…..j most, nechal jsem tam kolo …“ Jo kolo, odnesla to páka serva, Riki sedí, nadává, bádá, opravuje a střídavě jásá, že to opraví, a střídavě propadá depresi, že ne. Zato v táboře Fíků vzrůstá naděje na vyhlídku bedny a nabízí se Rikimu náhradní díly … :-) Ten však na tuto průhlednou lest neskáče a opravuje ze svých zásob
- další RZ, Riki Mikimu - „ … tak se snaž, máš naději, trefil jsem časomíru …“ U Fíků se probouzí z letargie a začíná horečná činnost za lepšími výkony …
- Úbl ke mně - „ … mám pro tebe téma na psaní …“ „ … Jaký? …“ „ … jak to posrat ve třech minutách … !!!“ „Jak?“ „Dejte si dozadu hodně klouzavé gumy a budete honit auto po trati tak, že budete vlastně couvat … !“ Prý - „ … nechcete někdo půjčit gumy? Mám tu jedny super!“ :-)
- 4.RZ - já na Rikiho: „ … ještě jseš v pořadí za mnou?“ Riki: „No dovol, já už jsem šestnáctej !!!!“ Já: „Aha, Ríšo, jen malá technická, já jsem ale čtrnáctej …“ Rozhostí se dlouhé hrobové ticho - tedy u Richarda, okolo je hurónský smích - a potom: „A sakra, tak to abych začal ladit, jestli to chci dokázat před tebe …“
- po 5.RZ - Riki si koleduje o inzultaci od okolí - prohlašuje, že už je šestý !!! Nevěřícní tomášové běží k výsledkům a … jo, má pravdu, jen zapomněl říci, že díky zlobivému PC jsou vyvěšeny pouze výsledky z 5.RZ
- nějakážto další RZ - opět Rikki (!) s náhradním časem - srab jeden, nedojel s jedním vylomeným kolem …
- pravidelná otázka - „… tak co Richarde …?“ S podtitulem - co se bude opravovat tentokrát? :-)
- 7.RZ, pro změnu Tony a já - „Hrozný!“- „Co?“ - „Jízda!“ - „Čí?“ - „No moje!“ - „A proč?“ - „Proto!!!“
- poslední RZ - já - hrůza a běs, někdo mi musel vyměnit ruce, vysílač a auto, do čeho se dalo narazit, do toho jsem narazil; kam se dalo spadnout, tam jsem spadnul (naštěstí mimo plotové pasti); do čeho se dalo zamotat, do toho jsem se zamotal, prostě to nejlepší nakonec !!! Ale dojel jsem, žádný náhradní čas a ani žádná oprava - všechny za nás vyžral Richard - děkujeme :-)
- hlášky od diváků - „Co je to za auto, to vypadá jako Tatra, je to Tatra?“ Odpověď RCK - „ …podívejte se nám na záda … :-)“
- fotíme nejdelší Tatru na světě - domácí úkol, schválně, kdo jí najde na Tonyho fotce v
galerii“ ?
- po vyhlášení výsledků - mimochodem, jejich spočítání bylo šíleně dlouhé, to nám radši měli dát ty kalkulačky - povel ke společnému focení, netřeba nás pobízet, mrkneme s Tonym na sebe a už jsme na stupínku nejvyšším !!! Jen ty děcka jsou jak mravenci, šplhají za námi a nedají se shodit dolů :-)
A tímto moje poznámky končí, víc toho napsáno nemám - příště si musím vzít diktafon! - a na hlavu už nemůžu spoléhat vůbec. Nuž, co se dá dělat, na co jsem zapomněl, to napište do komentářů; na koho jsem zapomněl, ten nechť se připomene v komentářích také …
Co tedy dále? Fotky v galerii jsem zmínil, pořadatelům jsem poděkoval … Jo, doufám, že všichni pochopili jistou nadsázku a „spisovatelskou licenci“ - rozhodně bych nerad, aby to vše vyznělo kriticky a „bručounsky“!
Tak zdarec a těším se do Klatov …
Apropo, v sobotu se nejdůležitější osoby (tedy Riki, Tony, já, Úbl a Straka :-)) domluvili na předběžném termínu Rejštejna - tedy 28.11.2015. Dobrý ne?! :-)