RC Západní Čechy 2015 – jediný letošní Kramolín …

Autor: NovakO <@>, Téma: Povídání, zážitky a akce kolem modelařiny, Vydáno dne: 09. 06. 2015

… aneb – podruhé u hospody

Vloni jsme se málem utopili, letos zase uvařili … Loňské páteční koupele nevím, co zavinilo, ale s letošním vedrem je to jasné – takovéhle vedro je vždycky v Beňovech (to je u vody a tak), ale letos byl závod bůhvíproč :-) zrušen, takže se „ten nahoře“ nakrknul a poslal pařáky k nám. Pěkně děkujeme – sice lepší, než potoky vody, ale ten „radiátor“ přiškrtit mohl … :-) Ale jo, bylo to fajn, jen to vedro bylo fakt velký a mnozí z nás se nestačili zalévat pivem a pokud byl někdo hledán, byl zaručeně nalezen v chládku hospody :-).

Moje přípravy začaly už ve čtvrtek, kdy jsem si vzal dovču a vypravil se na chalupu sekat zahradu a přilehlé okolí – že já blbec raději v poklidu nezůstal v práci!!! Po zdolání travních houštin jsem se v podvečer vypravil do Tajanova pro věci na závody – jen tiše podotýkám, že Toníček simuloval nemoc, Vašek školu a Martin „neimunitu“ k neštovicím, takže jsem na to zůstal sám. Nuž, dobře mi tak … :-) U MÚ jsem nafasoval naložený přívěs JS a svůj viditelně (!) zaparkoval na dvoře, s tím, že mi jej MÚ přiveze do K. – netušil jsem však, že MÚ je uklízecí typ :-). Tak, a hádejte, jak to dopadlo? Schválně, kdo to správně uhodne, má na příštích závodech u MÚ pivo … :-) :-) :-)

Pátek ráno – 7:30 sraz účastníků brigády před hospodou … Povedlo se, brigádníci se dostavili všichni, nikdo se neschovával a nikdo nepřišel pozdě – prostě jsem Martina cestou dolů naložil do auta a bylo to, byli jsme komplet … :-) :-) :-) Práce začaly prohlídkou prostoru, rozvahou nad rozvržením trati a sledováním cestářů, kteří jako náhodou měli v pátek dopoledne v plánu spravování úseku silnice kolem hospody – znalí motoristé pak objížděli spravovaný úsek kolem hospody, tedy nám po čerstvě malované trati. Inu, jak říká Arnošt Goldflam v pohádce Lotrando a Zubejda – „ … svět je malý a o náhody v něm není nouze …“ :-) Pak jsme bafli chodníkové křídy – po mém nákupu těchto kříd příslušné papírnictví mohlo zavřít – a začali jsme malovat trať, jak jistě chápete, úplně jinak, než byl prvotní rozvrh, že … Při malování křídami se zdála trať dost široká („ … namotejme toho více …“), po namalování vápnem už podstatně méně a při sobotní vymezení pytlíky s pískem už byla kurva ouzká !!! (doufám že to tu nečtou malé děti…). Póóózdě, stalo se … Zato v šotolině na točně jsme se místy docela rozmáchli, v některých místech to bylo i „běhací“, ale našla se i místa užší, ba i úzká. Dali jsme se do toho s takovou vervou, že jsem stačil zlomit dvoje násady od koštěte – ještě že jsem „kluk šikovnej“ a z obou zbytků dokázal vyrobit jednu jakžtakž funkční! Jedině předěly mezi tratí se tak nějak nedařilo udržovat – po projetí prvních aut bylo po barvě (a to na to padly tři spreje, ku…!) – byly jsme rádi, když se nám podařilo do asfaltového podkladu zabušit pár hřebů do „otočných“ kloboučků, už takhle mě bolela ruka jak kráva, ještě bušit další do předělů, to bych asi už chcípnul. No, upřímně, oba dva (já a MN) jsme odpoledne už chcípali, ve dvou jsme si řádně mákli a vedro bylo také dóóóst slušné a když jsme v podvečer vysekávali travní houštiny na prostor pro stany, neměli jsme už ani sílu nadávat, když jsme rvali namotanou trávu ze strunovky a z bubnu sekačky – Míro, promiň, ale na ten poslední kousek hrabané trávy už energie fakt nezbývala … :-Na rozdíl od čtvrtka, kdy nám Petruška připravila (a Martin ugriloval) vynikající hamburgry a nalila do nás všechno pivo, co se u Němečku vyskytovalo (to je co! - museli jsme pak žízeň hasit „žloudkovými věnečky“ a „třináctým pramenem“); tak v pátek jsem si dal jedno symbolické točené u Vládi, doma pak, konečně, večeři, zapil to kozlíkem a fujtajbl limetkovou božkovskou vodkou a padl do postele jak podťatý … :-(

Sobota ráno, sraz v sedm, já si ještě cvičně natrénoval dlouhé couvání s vozejkem, když u Polatů stojí kontejner a otočit se nedá a hurá do práce! Udělat nájezdy na všemi oblíbenou :-) lavičku, opravit tunel, roznosit pytlíky a pokličky, na šotolinové části rozmístit též oblíbené :-) hadice a tak podobně. Při tom jsme zjistili, že pytlíků, pokliček a hadic je málo, takže začala velká improvizace – hlavní dík patří našemu hlavnímu vytyčovateli a hrabači tratě, tedy MíroviH. Prostě vymýšlel, přestavoval, vybíral si pomocníky a makal, až se z něj kouřilo – mezi prací se chodil chladit do hospody … :-) Pak auta do úpéčka, brífink a zahájení závodů. Tady přiznejme jedno „opomenutí“ – Vašek auto do ÚP nedal, protože se snažil jej rozchodit – nefungovalo nic, přestože akumulátor byl nabitý, BEC funkční, ve vysílači prý nové baterky – a hele, proč zelená ledka nesvítí? Bodejť by jo, jedna baterka nemá kontakt, protože někdo (kdopak to asi byl?) nechal jeden článek vytéct a oxidace udělala své. Jo, jo, trocha péče by neškodila. Aha, to říká ten pravý, ten co hledal kufr s nářadím – dole, nahoře v chalupě, jen do ČB pro něj nejel, to je přeci jen trochu „z ruky“. Nu, aspoň se ukázalo, že pokud vše normálně funguje, bohatě stačí skromný Martinův kufřík s nářadím … :-)

A průběh závodů? No, celkem standartní – Martin hledal formu, JirkaCBX hledal vhodnou kombinaci pneumatik, já hledal ztracený čas (vysvětlím blíže) a Vašek hledal mouchy na autě. Prostě klasika … :-)

Dvě věci podrobněji – máme pod klubovým stanem staré (upravené) analogové hodiny, na kterých kolíčky (upravené krokodýlky) označujeme náš startovní čas. Vždy před startem se „demokraticky“ :-) zvolí kolega, který má na starosti hlídání startovních časů. Samozřejmě k tomu patří základní seřízení času hodin. Orientační čas jsem nastavil podle svých hodinek a zbytek dostal na starost nejmladší člen stanu RCK. Pro první nastavení startovních časů si vzal hodiny s sebou, bohužel však umístil jen kolíčky, ale čas podle startovních hodin neseřídil. Kouknu na hodiny a moje hodinky, říkám si – máš ještě čas si dojít na záchod, jdu do hospody, dělám si srandu, že se jdu schovat – stejný názor má na mě i Martin Peller – a v klidu, s pivem v ruce, jdu zpět ven. Tam slyším, jak na mě ostatní halekají – startuješ, startuješ! Říkám si, to není možné, mrknu na hodinky – vždyť je ještě dost času! – nicméně, bafnu vysílač a běžím do ÚPéčka pro auto, ale smůla, už je pozdě, už nemůžu startovat. Paráda, skvělý začátek závodů … :-( Čas na „stanových“ hodinách je stejný jako na mých hodinkách, tedy asi o dvě minuty opožděn. Takže začínám na pětadvacátém místě, ale za náhradní čas to není až tak zlé :-) Apropo, následně důsledně seřizuju „palubní hodiny“ a snažím se „tvrdnout“ na startu včas … :-)

A druhá věc – Vašek má furt nějaké potíže s autem (že by zanedbaná údržba? :-)), ale mám povinnosti kolem trati, takže radím na dálku – rozebrat zadní diferák a hlavní kolo a zkontrolovat nastavení a zuby a tak podobně. Vašem maká, opravuje, kontroluje, montuje, startuje, jede, ale nedojíždí. Opět … :-( Když mám chvilku, sedám za stůl a pouštím se do kontroly – na opravu moc nedojde, páčto poměrně brzy nacházím příčinu – Vaškovi se nelíbily moje tlumiče, tak tam dal svoje, ale ouha, nevšiml si, že jsou příliš dlouhé a tlačí ramena příliš dolů a o ty se pak zasekávají unášeče kardanů. Jo, chce to trochu pečlivosti při úpravách podvozku – nasazujeme méně vyřezané spodní plato a hele, ono to funguje. Bohužel jen chvilku, něco se zase „popsulo“, to už ale nemám šanci opravit, Vašek se po obědě balí a odchází domů. Co dodat … :-(

Jo, a Jiřík? Ladí pneu, nechává si poradit, hudrá, že naše rady jsou na houby a nakonec dává dopředu něco držícího a dozadu driftovačky a naší šílenou krouceninu projíždí po driftersku. Sice se tím na stupně vítězů nedostává, ale zato si konečně jízdu užívá … :-) A o to tu jde především, že … :-)

Martin si tentokrát tak nějak nenápadně v klidu jezdí, neopravuje a kdyby nezapomněl včas vyměnit baterky, nebylo by o něm ani vidu ani slechu. Ale i na vybité aku nějak dojel - kupodivu při pomalé jízdě jel lépe :-) - jen má štěstí, protože, kdyby mohly baterky chodit a mluvit, tak mu nafackují a vynadají - napětí 3V a 2,9V na článek není fakt nic moc. Takže klubový elektrikář má hned co dělat … Polehčující okolnost pro MN je jen to, že má v K. společenské povinnosti a chodí s důležitými osobami na jednání do hospody … :-)

A co já? Totálně jsem porušil svoje vlastní pravidla, především „Novákovo pravidlo“ (pro neznalé - jede se mi lépe a lépe, ale časy mám horší a horší …) - z pětadvacátého místa po první, neodstartované, RZtě se postupně vyhrabávám nahoru (časy v RZ kolem 18tého místa), abych nakonec skončil 23. Je to nějak divné, „druhé Novákovo pravidlo“ říká, že max. po druhé RZtě jsem nejvýš a pak jen klesám a klesám. Tady to bylo naopak a to se mi fakt jelo lépe a lépe, jízdy jsem si užíval víc a víc, dokonce došlo i na výuku nových adeptů závodění - viď, Vláďo :-) - jen to bude chtít pořádný trénink. Ale to se poddá, neboj Vláďo, to dáme … :-) :-) :-)

A co říci nakonec - bylo to fajn, děkujeme závodníkům za účast a pořadatelům za přípravu trati - aha, to jsme vlastně my, tak nic … Takže čau a nashle někde příště - pokud mě paměť neklame, tak mají Tajanovští druhý pokus, bohužel asi beze mne, já budu hákovat v práci …

A pokud se mi to podaří, dám nějaké fotky do galerie - Toníček nebyl, takže dokumentační činnost zůstala na mě …